Muži ve speciálních oblecích vstupují do zemědělského objektu, kde je podezření na zamoření slintavkou. Používají speciální kameru s termovizí, a tak i z větší vzdálenosti mohou ve stádu vytipovat zvířata, která mají horečku. Následuje série dalších vyšetření.
Zvířecí figuranti to na cvičení neměli jednoduché. Zatímco pes si vyzkoušel dekontaminaci po jaderné havárii, při níž jej vojáci ve speciálních oblecích drhli kartáči se speciální pěnou, kráva prošla testy na všelijaké nemoci, nejhůře to odneslo prase. Čuníkovi měřili teplotu a cvičně mu diagnostikovali slintavku.
„Slintavka je potvrzená a je třeba zvíře usmrtit. Existuje několik způsobů utrácení prasat. Volíme ten nejčastější a také ten na který jsme tady vybaveni, a sice elektrický proud,“ říká Petr Kučínský, vedoucí Oddělení pro řešení krizových situací Státní veterinární správy.
Pracovníci prase polili vodou kvůli vodivosti, a pak už si jeden z nich vzal speciální kleště. Čuník ale začal zběsile pobíhat ve výběhu. Nicméně svému osudu neunikl. Nutno ale dodat, že šlo stejně o kus určený na porážku.
„Kleště se aplikují chvatem na hlavu a na srdce. Je potřeba nechat proud po určitou dobu působit. Pak je nutné přesvědčit se, že je zvíře mrtvé,“ popisuje Kučínský.
Samotné usmrcení se musí dělat odborně a pečlivě, jinak to může dopadnout velmi ošklivě.
„V případě slintavky používáme plamenomet, kterým se opálí rizikové části - u skotu zejména paznehty, vemeno a hlava. Zvíře se vždy nejprve omráčí a pak teprve usmrtí.
Způsob se odvíjí i od druhu. Například ovce, které mají vlnu, se musí více polévat vodou. Elektrické kleště mají i delší zuby, aby se proud dostal až na kůži. Pokud by se to nenavlhčilo, ovci nezabijete a vlna může začít hořet. Je to psychicky náročná práce,“ dodává Kučínský.
Vojáci si při cvičení také vyzkoušeli dekontaminaci zvířat v případě jaderné havárie. Zatímco u lidí je postup jasný a přesně popsaný, v případě psů či koček to zatím není jednoduché, protože zvířata úplně nespolupracují.
Složitější je to o to, že vojáci na sobě mají speciální protiradiační obleky, které omezují pohyb i výhled. „Pejskovi nejprve změříme radioaktivitu a vyšetříme ho. Pak mu do uší dáme vatu, aby se mu tam nedostala voda a dekontaminační roztok,“ naznačuje postup vojenský veterinář Vladimír Žákovčík.
Na psa pak vojáci nastříkali pěnu a rozetřeli kartáčem. Následovala sprcha a další vyšetření. Psovi se to moc nelíbilo, byl to ale už zkušený figurant, takže si to nechal líbil. V případě, že by se jednalo o agresivnějšího jedince, mají vojáci připravená sedativa.
