Recidivista Milan Vencour.

Recidivista Milan Vencour. | foto: Martin Beneš, MF DNES

Syn brutálně ubil partnera své matky. Dostal výjimečných 25 let vězení

  • 21
Milan Vencour brutálně zavraždil partnera své matky, konstatoval soud v Táboře. Za tragédii, která se stala loni v druhé polovině srpna v Borotíně na Táborsku, dostal obžalovaný výjimečný trest 25 let. Karla Studeného podle spisu kopal do obličeje a dupal mu na hlavu.

Výjimečný trest pro Vencoura je souhrnem více činů, kromě vraždy také krádeže a ublížení na zdraví. Soudce svůj verdikt při závěrečné řeči mimo jiné odůvodnil tím, že byla vražda velmi brutální a útočník měl jednoznačný úmysl zabít.

Odsouzenému přítížila i jeho minulost. Od roku 2004 do 2014 byl čtrnáctkrát trestaný a odseděl si ve vězení přes devět let, a to je mu teprve 35. Šance na nápravu Vencoura, který se na místě proti rozsudku odvolal, je podle znalců minimální. Označili ho za extrémně nebezpečného.

Jen výčet zranění při smrtícím útoku trval při předchozím líčení soudním znalcům několik minut. Smrtelné bylo poranění mozku, které zřejmě způsobilo dupnutí na hlavu proti podlaze. Kromě toho měl zavražděný zlomenou většinu žeber, pohmožděné plíce.

Sám Vencour podíl na vraždě odmítal přiznat. Na policii nejdříve tvrdil, že si to Studený udělal sám. Prý domů přišel už zraněný. Chvíli seděl, pak vstal z gauče, spadl na zem a zemřel. U soudu potom Vencour výpověď změnil. Tvrdil, že měl se Studeným konflikt, dal mu několik facek, pak už si ovšem kvůli alkoholu a lékům nic nepamatuje.

Vraždě byla přítomná i Vencourova matka, jejíž přítel toho večera zemřel. Celou událost ovšem kvůli silné opilosti prospala.

U soudu vypovídala Vencourova tehdejší partnerka, která kromě něj byla jedinou svědkyní události. Za vraždou stál v podstatě banální důvod. Vencour posílal celý den Studeného pro alkohol. Ten jej vždy poslechl, ale když měl jít asi počtvrté pro rum, odmítl. Vencour jej pak zbil. Útok se později opakoval.

„Chytil ho za vlasy a fackoval ho. Pak ho hodil na zem. Byl rozčilený, kopal ho od pasu nahoru. Taky do hlavy. Na tu mu i šlápnul. Dupnul mu na hrudník,“ vypověděla Vencourova bývalá družka, která obžalovaného nazývala Myškou. „Určitě neměl úmysl ho zabít. Byla to jen náhoda,“ dodala s tím, že se mu snažila v násilí zabránit.

Atak podle ní skončil v okamžiku, když si všimli, že Studený leží nehnutě a z hlavy mu vytéká krev. Vencour pak zavolal záchranku.

Podle soudních znalců se vše seběhlo poněkud jinak

„Dobu umírání lze odhadnout až na několik hodin. Všechna zranění měla vitální reakci, to znamená, že krevní oběh fungoval,“ uvedl znalec František Vorel.

Podle psychologa Václava Šnorka je Vencour duševně nestabilní a impulzivní se sníženou sebekontrolou. „Ve vypjatých chvílích u něj postupně narůstá podrážděnost. Pokud takové podněty přetrvávají, prohlubuje se to, až ztratí sebekontrolu. To ústí v násilné jednání,“ vypověděl Šnorek.

„Recidiva je vysoce pravděpodobná. Šance na resocializaci je malá,“ dodal znalec. Nízká pravděpodobnost nápravy je daná tím, že agresivita je součástí Vencourovy osobnosti. A to se žádnou léčbou nezmění.

„V jeho osobnosti jsou ale i pozitivní záblesky. Například vztah k matce,“ vyzdvihl psycholog Šnorek. Jenže podle svědeckých výpovědí Vencour matku také často bil.