„Proč se, prosím tě, nenapapáš? Tak stůj, já si tě pak chytím, jo?“¨ Když vchází drobná energická žena do stájí, promění se ve starostlivou mámu velbloudů. S každým důvěrně promlouvá a mezi stádem třinácti dvouhrbých a jednohrbých zvířat se skoro ztratí. Někteří splašeně pobíhají, jiní flegmaticky přežvykují seno a nenechají se návštěvou rozhodit.
Do cesty sedmisetkilových dromedárů se občas připlete lama. Těch chová Žaneta Krátošková celkem sedm. O všechna zvířata se na farmě v Záhosticích na Táborsku stará především sama. Kromě toho pečuje ještě o své tři děti.
„Nikdo mi s péčí o zvířata nepomáhá, dělám to sama a na plný úvazek. Nikam jezdit nepotřebuju, moje dovolená je, když sednu na koně a projedu se,“ pronáší spokojeně 38letá farmářka, která chová ještě tři koně.
Prvního velblouda si pořídila před deseti lety. Předtím byla na ročním pobytu v Austrálii, kde náhodou narazila na velbloudí farmu. „Chodila jsem do australské školy a pracovala jsem tam ještě v restauraci. Pak jsem si prodloužila vízum a začala po zemi cestovat. Vždy jsem chtěla vidět nějakou typickou australskou farmu, ale že narazím zrovna na velbloudí, to by mě nenapadlo. Nabídla jsem se, že tam budu pracovat za stravu a ubytování. Strávila jsem na farmě měsíc a půl a zúčastnila se velbloudích dostihů,“ vypráví Krátošková.
Velbloudi chodí i na svatby
Až za pár let se odhodlala zkusit to s velbloudy na vlastní pěst v Česku. Prvního koupila z cirkusu Berousek, ostatní má dnes z různých zoologických zahrad nebo od zahraničních chovatelů z Polska či Německa.
Dnes je pronajímá například na firemní akce s orientální tematikou, vozí je na živé betlémy, ukazuje je ve školkách nebo na nich nechává zájemce projet. Výjimkou nejsou ani svatby. „Říká se, že ženich dostane nevěstu za deset velbloudů, tchánovi dá devět a na desátým třeba přijede. Ty scénáře bývají zajímavé a my to pak uskutečníme. Na svatbě pak hosty svezu, často děti o to mají zájem,“ říká.
Na všechny akce své miláčky doprovází, protože zvířata by nikoho jiného neposlouchala. Na to, aby velbloud mohl jít mezi lidi, je potřeba stovky hodin výcviku. Každý má navíc jinou povahu. Někteří k sobě chovatelku pustí až po půl roce.
„Jsou tvrdohlaví, musíte k nim přistupovat jako k dětem. Pomalu do nich vkládat jistou míru odpovědnosti, chce to pochválit, dát mu klid a být trpělivý. Někdy ale holt nemají náladu, jako lidi,“ popisuje Krátošková. Samotné už se několikrát stalo, že ji velbloud kopl, ale nikdy to neskončilo vážnějším zraněním. „Párkrát jsem skončila ve křoví, ale už si to ke mně tolik nedovolí. Jednou jsem dostala takovou ránu do kolene, že jsem dva týdny kulhala. Všechno jsem to rozchodila,“ směje se.
Náklady na péči ani nepočítám, říká chovatelka
Kdyby na příjezdové cestě nebyl ukazatel s nápisem velbloudí farma, těžko by někdo hádal, že tato exotická zvířata najde v nenápadné vesnici u Chýnova na Táborsku. Statek je pokrytý sněhem a teploty se pohybují kolem nuly. Místní podmínky ale podle Krátoškové zvládají zvířata dobře.
„Je plno lidí, kteří se na nich chtějí projet právě na sněhu. Dvouhrbým to třeba vůbec nevadí a ti jednohrbí jsou zvyklí a ve stáji si zalezou, kde na ně nejde průvan,“ říká farmářka. Velbloudy krmí hlavně senem, mrkví a granulemi. „Náklady na jejich péči raději ani nepočítám a není to pro mě důležité,“ dodává.
Když s velbloudy začínala, účastnila se výcviku koní, jinak o sobě ale Žaneta Krátošková tvrdí, že je hlavně samouk. „Je pravda, že koně se podvolí lépe než velbloudi, jinak je to s nimi docela podobné. Abych měla kompletní rodinu velbloudovitých, pořídila jsem lamy. Teď tu mám dokonce několikadenní mládě,“ ukazuje černé mláďátko.
Letos očekává minimálně ještě jedno narození malého velblouda. Tvrdí, že lamy má víc na chov, ale občas si je někteří lidé vyžádají na procházku, takzvaný lamatreking. „Zatím lamám nedávám baťůžky, přijde třeba skupinka lidí a projdeme se společně. Nejvíc si nás najdou děti,“ říká chovatelka.
Žaneta Krátošková se narodila v Praze, kde vystudovala hotelovou školu. Jejím snem ale byla zemědělská škola v Táboře. Nakonec se z hlavního města přestěhovala na venkov. „Ve vedlejší vesnici žijí rodiče. Odmalička jsem tady byla každý víkend a prázdniny. Vztah k přírodě jsem měla vždycky,“ doplňuje. Zájemci o projížďku na jejích zvířatech se musí dopředu rezervovat. Informace jsou na webu www.velbloudi.cz.
