A odpověď zní – dva týdny. Pro výzkum si skupina z hydrobiologického ústavu profesora Karla Šimka vybrala Jiřickou nádrž právě proto, že nabízí přirozené podmínky a lidská činnost ji díky chráněným rašeliništím ovlivňuje minimálně.
Vědci si určili období sledování na květen a červen. Během této doby přišly dva přívalové deště, při nichž spadlo během několika dnů 80 a 112 milimetrů srážek. Horský rybník tak zasáhly dvě povodně, které ho doslova vypláchly a zásadně změnily podmínky prostředí.
„Voda se promíchala a ochladila, dostalo se do ní množství živin a organických látek a především úplně zmizely původní mikroorganismy, které byly nahrazeny jinými, vypláchnutými z půdy v povodí nádrže,“ popsal Petr Znachor, jeden z autorů studie, kterou zveřejnil na konci ledna prestižní vědecký časopis Nature Microbiology.
Nádrž se tak i přes razantní změny vrátila po 14 dnech do původního stavu. Tým obnovu popsal díky teorii takzvaných adaptivních vývojových cyklů, která se spíše než v biologii využívá třeba v oborech managementu nebo socioekonomie.
„Adaptivní cyklus se opakuje ve čtyřech fázích. Nejdříve dochází k vychýlení vodního ekosystému z rovnováhy, následuje kolaps, poté nastává rychlá reorganizace a v poslední fázi se postupně obnoví původní stav a ustanoví se nová rovnováha,“ vysvětlila Tanja Shabarova z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR.
Závěry studie tak ukazují, že mikrobiální společenstva jsou velmi odolná. A to i při extrémních podmínkách, jako jsou povodně. Malé vodní ekosystémy, třeba právě Jiřická nádrž, jsou tak stabilní i v době klimatické změny.
Vědci měřili a odebírali vzorky ve dvou- až třídenních intervalech po dobu dvou měsíců. „Množství měřených parametrů, použitých metod, odebraných vzorků a pracovní nasazení odpovídalo více než celoročnímu výzkumu ve standardním režimu,“ řekl vedoucí týmu profesor Šimek s tím, že výzkum zahrnoval detailní popis virů, bakterií, řas, sinic, prvoků, vířníků a korýšů ve sladké vodě.
