Před 120 lety hlídalo cely v prvním a druhém patře jihozápadního křídla domu osm až deset dozorců a několik jejich pomocníků. Součástí trestů byl třeba půst, tvrdé lože, samovazba nebo temnice.
Dnes má věznice desetkrát víc zaměstnanců a cely pro dva až čtyři odsouzené nebo obviněné. Na rozdíl od povinnosti za Rakouska-Uherska všichni nepracují.
„Obvinění jsou zpravidla ubytováni po dvou, v prostorách komunity jich může být až 11. Odsouzení v příjmovém a eskortním oddíle jsou zpravidla také po dvou. Kmenoví odsouzení jsou v celách a ložnicích od tří do šesti osob,“ popsal režim v českobudějovickém vězení jeho mluvčí Jiří Bílek.
Podle historika a vedoucího českobudějovického okresního archivu Daniela Kováře byly začátky vězeňství v krajském městě v porovnání s dnešními podmínkami tvrdé. Původně se městská šatlava nacházela v Panské ulici, od roku 1529 na radnici. Těžcí zločinci byli později žalářováni v Rabenštejnské věži a Železné panně. Jako jednoduchá vězení sloužily také městské brány.
V 19. století vznikla nová věznice v zadní části traktu radnice s vchodem od České ulice. Justiční palác stavěný v letech 1902 až 1903 pak poskytl prostory pro tehdy moderní vězení, které se několikrát v průběhu doby rekonstruovalo. V roce 1986 vznikla přístavba s vchodem od Goethovy ulice a po deseti letech prošel objekt generální rekonstrukcí.
Od doby monarchie se přitom podmínky vězněných několikrát měnily. Zatímco původně je zaměstnávalo třeba draní peří nebo lepení papírových sáčků a trestáni byli samotkami, temnicemi nebo hladovkou, po roce 1918 se začal jejich pobyt zlepšovat.
Změny znovu přišly po roce 1948, kdy byli z mírnějšího režimu vyčleněni političtí vězni jako takzvaní třídní nepřátelé s povinností těch nejtěžších nucených prací.
V 70. letech minulého století pracovalo hodně místních vězňů při stavbách budějovických panelových sídlišť.
„Umývali jsme v dokončovaných bytech okna. Stávalo se, že se jich při tom dost rozbilo,“ vzpomíná už s úsměvem František, jehož jméno redakce zná. Na rok do vězení ho poslal soud za utržení výložky členu veřejné bezpečnosti.
Poměry v celách se dnes řídí evropskými normami. Na každého ubytovaného jsou vyčleněné minimálně čtyři čtvereční metry a denní jídelníček musí respektovat i dietní nebo veganské požadavky.
Co budou jíst vězni v neděli
Mluvčí věznice Bílek představil menu na neděli 18. května: snídaně je složená z čaje, džemu, másla, medu a tří rohlíků. K obědu je hrachová polévka, námořnické maso a těstoviny a k večeři sekaná, chléb a hořčice. K tomu čaj a rozváží se teplá voda k přípravě nápojů. Pracovně zařazení dostanou přídavky. K dispozici je i kantýna pro doplnění potravin.
Budějovickou vazební věznicí prošly i osobnosti z politického a kriminálního života. Po roce 1990 zde nastoupilo trest několik vysokých funkcionářů federálního ministerstva vnitra za akci proti demonstrantům na pražské Národní třídě v listopadu 1989 a měsíce zde trávil čas také první šéf kuponové privatizace. V červnu 1994 z ní uprchl nejznámější český vězeň Jiří Kajínek. K útěku použil hromosvod.
Po poslední rekonstrukci budovy před pěti lety má dnes kapacitu 238 míst, průměrná obsazenost je 180 obviněných nebo odsouzených. Modernizace za 16 milionů korun rozšířila administrativní prostory, vznikla nová kulturní místnost a knihovna.
Ubytovaní mohou mít na celách televizi a jiné povolené mediální prostředky. Podle Bílka se mohou ve volném čase zapojit do zájmových a speciálně výchovných a vzdělávacích aktivit, které vedou zaměstnanci. Jde hlavně o základy společenských věd, finanční gramotnost, dluhové poradenství nebo poradenství pro drogově závislé.
Zaměstnanost je devadesátiprocentní, z toho větší část se podílí na chodu věznice. Mimo ni pracují třeba na svozu odpadu.
Podle statistiky zajišťovalo chod zařízení k letošnímu březnu 267 státních zaměstnanců. V celách bylo 141 obviněných a ve výkonu trestu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
