Šitner je kromě toho výrobním ředitelem v plzeňském Stocku a také prezidentem Unie destilatérů.
Lihovar Liqui B v Blatné je druhým největším výrobcem ovocných destilátů v Česku, své produkty ale v drtivé většině dodává distributorům, kteří je prodávají pod svými značkami
Před dvěma měsíci jste uvedli na trh novinku destilát Baron Hildprandt. Jak jde na odbyt?
Díky spolupráci s distribuční společností Premier Wines & Spirits se prodává skvěle. Cílem jsou hlavně hospody, bary, a to nejvíce v Praze, kde je největší kupní síla. Dodává se také do Makra a hodně také na letiště, které je paradoxně největším odběratelem. Cena jedné lahve se pohybuje mezi 500 a 600 korunami. Je to dost, ale výroba je velmi náročná a také dlouhá.
Čím je Baron specifický?
Není to klasický ovocný destilát, ale lihovina. Používáme i rok stařený ovocný destilát, který leží v dubových sudech, a extrakty ze sušeného ovoce. Výsledná chuť je jemná, plná. Ale nemůžu prozrazovat detaily výroby, protože řada konkurentů se už snaží Barona napodobit.
Už po dvou měsících?
Ano, je to dáno jeho úspěchem. Víme, že řada firem už zkoumá, jak to vlastně děláme, a už se na trhu objevují napodobeniny.
Kolik plánujete, že budete Barona vyrábět?
Příliš velké počty to nebudou, je to dáno tím, že stařeného destilátu prostě mít obrovské množství nemůžeme. Maximální kapacita, kterou budeme schopni dělat, je 20 tisíc lahví. Dosud jsme jich od 30. září prodali sedm tisíc.
Na to, že se jedná o tvrdý alkohol, má novinka zvláštní láhev, která vypadá spíše jako od vína. Proč?
To je záměr. Praprababička pana Hildprandta nerada viděla, že její manžel Robert pil kořalku. Tak si ji přeléval do láhve od vína, aby to nebylo poznat. To nám přišlo jako hezký příběh a s odkazem na něj jsme zvolili tuto atypickou lahev. Chtěli jsme být odlišní.
Plánujete i další chutě kromě švestky, hrušky a maliny?
Můžu říct, že to budeme rozšiřovat. Počítáme, že na Velikonoce vyrukujeme s dvěma novými výrobky, a jsem si jist, že to bude bomba.
Václav ŠitnerNarodil se 27. listopadu 1957 ve Strakonicích. Vystudoval kvasnou chemii a bioinženýrství na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze. V roce 1980 nastoupil do plzeňského Stocku, kde působí dodnes jako výrobní ředitel. Od roku 1990 je prezidentem Unie destilatérů. Je ženatý, má tři dcery. Jeho velkým koníčkem je myslivost a sportovní střelba na asfaltové holuby. |
Firmu jste zakládali v roce 1992 s Janem Hildprandtem. Jak jste se dali dohromady?
Tento areál patřil Západočeským lihovarům a konzervárnám. Já jsem tu dělal ředitele. A vlastně jsem rodině Hildprandtů, když se vrátili z emigrace, tento objekt vydával. Nakonec jsme s Janem spolu vytvořili firmu Liqui B Zámecký lihovar Blatná. Díky tomu, že měl dobré kontakty na švýcarské a německé firmy, jsme se na začátku orientovali na export. Ale začátek byl náročný, museli jsme kupovat veškeré technologie a vybavení.
Kolik toho dnes od vás jde na export?
Každý rok je to jinak. Ale postupně se orientujeme na tuzemský trh. Švýcarsko pro nás už není klíčové. Platební morálka tam kupodivu není zdaleka tak dobrá jako v Česku. V poslední době jde 60 procent na export, 40 procent na tuzemský trh.
Zpracováváte obrovské množství ovoce. Odkud ho berete?
Drtivou většinu z jižních Čech. Podhůří Šumavy je specifické, protože díky nadmořské výšce se neprojevuje tolik virové onemocnění šárka. Švestky a hrušky z jižních Čech jsou ty nejlepší, jaké můžou být.
Jaká byla letos úroda?
Velmi dobrá. Jsem absolutně spokojený. V podstatě žádné ovoce jsme nedovezli zvenčí. Jenom meruňky, protože ty se neurodily. Na takové situace musíme být připraveni, nikdy dopředu nevíte, kolik ovoce bude. Musíme být schopni vykrýt případnou neúrodu. To znamená mít na rok až dva zásobu destilátu.
Jaké je to množství?
V průměru je tu kolem 80 tisíc litrů ethanolu. Tyto zásoby se drží a průběžně doplňují. Když přijde likérka s tím, že chce na trh uvést nový výrobek, potřebuje hodně destilátu. Slivovice tu máme třeba asi 600 hektolitrů. Logistika je vůbec náročná. Museli jsme koupit druhý provoz ve Lnářích, protože výkup ovoce je složitý. Trvá to velmi krátkou dobu, vykupovat se začíná v červenci a na konci října jsou poslední švestky. My zpracujeme pět milionů kilogramů a to se někam musí uskladnit. Je to zhruba 250 kamionů.
Jaký je zájem o pěstitelské pálení?
Dá se říct, že dlouhodobě pořád stejný. Pálenice vznikají pořád nové a nové. Nejvíc se dělají jablka, to jsme tu vždycky zavalení. Tvoří asi dvě třetiny celkového objemu. Letos jsme vykoupili na pěstitelské pálení skoro 600 tun. Stály tu fronty, policie musela řídit dopravu.
