Klasické klukovské sny o kariéře kosmonauta nebo vrcholového fotbalisty ho minuly. Václav Šauer vyrůstal v lékařské rodině, a tak mu připadalo odmala přirozené živit se uzdravováním lidí.
„Oba rodiče byli lékaři a já jsem jinou profesi neznal. A když už jsem se rozhodoval, kam po maturitě, v Plzni, kde jsem vyrůstal, jiná škola přírodovědného směru než medicína nebyla. Byla tam jenom pedagogická fakulta a technika, a ty mě nelákaly,“ vzpomíná 59letý chirurg Šauer.
Jeho otec byl uznávaným gynekologem, maminka byla primářkou dětské kliniky, oba pracovali v plzeňské fakultní nemocnici. A protože i on se chtěl živit chirurgií, směřoval k oboru už během praxí na plzeňské lékařské fakultě. Po promoci nastoupil do domažlické nemocnice jako řadový lékař k primáři Václavu Novákovi.
„Lepšího učitele bych nenašel, protože to byl nejúžasnější chirurg, jakého jsem kdy potkal. Na konci 60. let se díky stipendijnímu pobytu dostal do Ameriky, kde ve výzkumné laboratoři načerpal odborné zkušenosti z transplantací. A když se vrátil zpátky, spolupodílel se na první transplantaci ledvin v Plzni. Z fakultní nemocnice odešel do Stodu a pak do Domažlic, kam jsem šel cíleně za ním,“ připomíná lékař, který v domažlické nemocnici pracoval 27 let.
Václav Šauer (59 let)Primář chirurgického oddělení českokrumlovské nemocnice je rodákem z Plzně, kde vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Po promoci v roce 1984 nastoupil jako řadový lékař na chirurgii do domažlické nemocnice, kde působil celkem 27 let. Od roku 1997 byl na oddělení jmenován primářem. Když se pak o třináct let později postavil za své lékaře ve výzvě Děkujeme, odcházíme, při níž lékaři požadovali reformu systému a vyšší platy, a sám rovněž podal výpověď, ředitelka nemocnice ji přijala a vypsala na jeho místo konkurz. I když se do něj přihlásil, nakonec vedení oznámil, že odchází. Odstěhoval se z Domažlic do Frymburka a od prosince 2011 nastoupil na chirurgii českokrumlovské nemocnice, kde byl od 1. ledna 2012 jmenován primářem. Šauer má syna a dceru a také už čtyři vnuky ve věku od 7 do 12 let. Jeho největší zálibou je sport – hraje golf, jezdí na kole a lyžuje. Rád plachtí na moři a na Lipně, řekami proplouvá na motorové lodi. |
Po odchodu svého učitele Václava Nováka do důchodu v roce 1997 tam byl sám jmenován primářem. A přestože byl profesně nadšený z raketového rozvoje ve svém oboru, vztah s vedením nemocnice čím dál víc skřípal.
„Sice jsme postavili v Domažlicích krásnou nemocnici, ale nebyly tam dobré vztahy. S vedením jsem bojoval o každou nit a každý šroubek a už mě to strašně obtěžovalo. A pak přišla akce Děkujeme, odcházíme, já jsem stál za svými doktory a podal jsem taky výpověď. Ředitelka ji přijala a vypsala konkurz na moje místo. A já se rozhodl, že si raději pořídím svou ambulanci,“ vypráví Šauer.
V Plzeňském kraji ale tehdy zdravotní pojišťovna dalšího privátního chirurga nepotřebovala, a proto začal hledat uplatnění na jihu Čech. K tomuto kraji ho pojí blízký vztah – jeho dědeček byl vrchní schwarzenberský sládek v Třeboni a babička si vzala na vychování dívku, která jí pomáhala vést domácnost. Když se provdala, žila ve Frymburku.
„A já k ní jezdil každý rok na prázdniny. Byl to krásný čas, i když tehdy jsem si vůbec nedovedl představit, že bych tam měl žít natrvalo. Ze šedivého příhraničního sídla se dnes Frymburk změnil k nepoznání a je to dobrá adresa k životu,“ srovnává Šauer.
Kýla je v chirurgii takový bonbonek
Ví to z vlastní zkušenosti, sám ve Frymburku už šest let žije a denně dojíždí do práce do krumlovské nemocnice, kde je primářem chirurgie. Pod jeho vedením tam rozšířili spektrum výkonů o řadu především laparoskopických operací. Zároveň se zkrátily díky lepšímu využívání operačních sálů čekací doby na operace. V Českém Krumlově jsou nyní jedny z nejkratších v republice.
„Nejčastěji operujeme žlučník, ale nejen to. Děláme celou onkochirurgii trávicího traktu a kýly. Kýla sama o sobě je velice delikátní výkon, v chirurgii je to takový bonbonek – napravujeme něco, co příroda trošku pokazila. Ale je to skutečná chirurgie, a protože existují desítky metod na její opravu a žádná není univerzální, je potřeba, aby chirurg měl ve svém spektru dovedností několik možností, jak kýlu opravit,“ vyučuje chirurg.
Přitom z něho doslova čiší nadšení pro obor. Je na něm vidět, že nejraději by aspoň něco ze svého umění předvedl přímo na sále.
Jeho vzor a učitel Václav Novák z něj musí mít v chirurgickém nebi radost – Václav Šauer například odoperoval jedné pacientce obrovský asi 30kilogramový nádor, před kterým předtím couvli v Motole i plzeňské fakultní nemocnici, nebo zachránil desetiletou dívku, která si při úrazu přeřízla tepnu a ztratila spoustu krve.
„Můj zamilovaný obor je traumatologie, v padesáti letech jsem si z ní ještě udělal atestaci a i za těch deset let prošla obrovským vývojem. Právě v ní je to hodně závislé na materiálech, přístrojích i postupech. Primář Pavel Kopačka, který českobudějovickému traumacentru šéfuje už desítky let, je pořád na vrcholu a já se od něj mám stále co učit,“ říká primář krumlovské chirurgie.
Novou energii pro další nespočet hodin práce na operačním sále, ale i na oddělení a v ambulanci nejraději získává při sportu. Od jara do podzimu hraje golf a jezdí na kole, v létě je nejraději na vodě a v zimě na lyžích.
„Golfu jsem propadl před 12 lety v Domažlicích. Dostal jsem pozvánku na grabštejnské hřiště, byl nádherný podzimní den a jel jsem tam s despektem. Golf, co to je? Ujal se nás šéf tamního klubu, chvíli nás trénoval a najednou moje rána letěla a už jsem byl chycený. Koupil jsem si tam dvě hole, balonky, pravidla a bylo to,“ líčí.
Na otázku, co ho na golfu tak baví, jen krčí rameny. „To vám asi neřekne nikdo. Někdo vám prostě dá hůl do ruky, odpálíte a člověk je chycený, anebo se mu to nelíbí,“ konstatuje.
Začátečnickou fázi, při níž na hřišti nachodíte víc kilometrů, protože častěji hledáte míčky, už má dávno za sebou. „Táhne vás tam hlavně odpočinek. Golf je nejvíc o hlavě, na hřišti je prostě potřeba se zklidnit a nemyslet na nic jiného. My chodíme hrát v pondělí, to mám ambulanci a plnou hlavu práce. Když dorazím na hřiště, první jamku obětuju, protože se nedokážu soustředit. Na golfu musíte vypnout celé tělo a zklidnit hlavu, protože jinak to nefunguje a nikdo neví proč,“ říká Šauer.
Jako milovník vodních sportů je spokojený, že se mu letos podařilo si s kamarádem koupit motorovou loď. Nejdelší jízdu na ní zatím absolvovali ve tříčlenné posádce z Českých Budějovic do německé Pirny. Po Vltavě a Labi se plavili sedmnáct dní. Nízký stav hladiny jim naštěstí nevadil, loď, s níž rádi plují i po Lipenské přehradě, má ponor jen 60 centimetrů.
„Sice to trošku drncalo, ale zvládli jsme to a bylo moc pěkné zase vidět malá i velká města z řeky. Praha je nádherná,“ dodává Václav Šauer.
