Před rokem vpadla ruská armáda na ukrajinské území. Prakticky ihned začali z napadené země utíkat první uprchlíci, kteří do několika dnů dorazili i do Jihočeského kraje.
Naprostou většinu z nich tvořily ženy s dětmi, které se nejdřív stěhovaly do hotelů nebo bytů rodin či známých, kteří zde pracovali.
1 KACPU
Uprchlická krize ihned zaměstnala úřady, na což zareagovalo ministerstvo vnitra společně s kraji zakládáním Krajských asistenčních center pomoci Ukrajině (KACPU). To jihočeské od začátku sídlilo v areálu letiště v Plané, kam loni 3. března zamířili první uprchlíci. Počáteční nápor časem opadl, dosud prošlo centrem 22 tisíc lidí.
V polovině letošního ledna se přestěhovalo do budovy na budějovické Pražské třídě. „Týdně tam dorazí do stovky osob se žádostí o udělení dočasné ochrany. Dalších sto až sto padesát si tam chodí vyřídit změnu adresy pobytu. Asi dvě stovky lidí týdně si sem přijdou pouze pro informace k prodloužení dočasné ochrany,“ přibližuje chod centra krajská mluvčí Hana Brožková.
Ostatní potřeby jako například žádosti o zrušení ochrany, duplikáty víz či různá potvrzení jsou maximálně v pár desítkách týdně. Nyní si už v centru ale nezařídí zdravotní pojištění a nedostanou zde ani informace od úřadu práce.
I díky útlumu náporu uprchlíků role asistenčních center dále slábne. Část agendy si už v lednu převzalo ministerstvo vnitra. „Do konce března bude kraj zajišťovat také tlumočníky a úklid prostor, poté se očekává nabytí moci zákona lex Ukrajina 5, kdy zbylé agendy převezme odbor azylové a migrační politiky na vnitru, případně Správa uprchlických zařízení,“ pokračuje Brožková.
2 Zaměstnání
Jedním z úkolů KACPU bylo pomoci uprchlíkům prostřednictvím úřadu práce najít v Česku práci. Ke konci ledna pracovalo na jihu Čech 6 952 Ukrajinců s udělenou dočasnou ochranou. Většinou se jedná o ženy a jsou zaměstnané nejčastěji ve službách.
„Často sehnaly místo jako uklízečky, ale řada jich pracuje ve zpracovatelském průmyslu, kde vykonávají drobné dělnické montážní práce. Zpravidla jsou to fyzicky nenáročné činnosti. Navíc dávají přednost krátkodobým pracovním příležitostem a s ohledem na děti také práci na jednu směnu,“ vysvětluje mluvčí úřadu práce Kateřina Beránková.
Poměrně dost Ukrajinců ke konci ledna také hledalo práci, na jihu Čech bylo evidovaných celkem 831 takových lidí s dočasnou ochranou. „Mezi nimi bylo 740 uchazečů a 91 zájemců o práci. Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání tvořila skupina cizinců 5,2 procenta,“ doplňuje mluvčí s tím, že nejčastěji mají ukončené jen základní vzdělání.
Významnou skupinu z řad uprchlíků zaměstnává také českokrumlovská společnost Schwan Cosmetics vyrábějící dřevěné kosmetické tužky. Podle personalisty Martina Tomana většina pochází z řad agenturních zaměstnanců, kteří do podniku dojížděli už před válkou.
„Pracovníky z nově příchozích uprchlíků máme spíše jen jednotky a jsou to buď příbuzní, nebo známí stávajících zaměstnanců. Když jsme následně zastavili přijímání lidí ze Srbska, mohli jsme vzít asi třicítku Ukrajinců jako kmenové zaměstnance,“ připomíná Toman.
3 Školáci
Tisíce dětí si rozdělily i jihočeské základní školy, řada z nich je začala přijímat hned na začátku března. Často improvizované hodiny později nahradila organizovaná výuka. Například v budějovické ZŠ Máj II krátce po začátku války otevřeli adaptační třídu pro 28 dětí.
„Dnes máme dokonce dvě takové třídy s 52 žáky a za uplynulý rok se nám do běžné výuky podařilo integrovat dalších 53. Ukrajinské děti to u nás zvládají velmi dobře i díky tomu, že jsme určenou školou pro vzdělávání cizinců. Hodně z nich už se naučilo dobře mluvit česky, takže žádné větší bariéry u nás nemají,“ neskrývá radost ředitelka školy Marie Nedvědová.
Ukrajinští deváťáci se na Máji připravují i na přechod na střední školy. Pro ně je to nečekaná situace, protože na základní škole na Ukrajině končí až po 11 letech. „S tím se museli srovnat. Teď si podávají stejné přihlášky jako české děti, některé si na jejich vyplňování troufají i samy,“ vysvětluje zástupkyně ředitelky Lenka Blažková.
4 Komunitní centra
S adaptací pomáhají uprchlíkům od začátku také komunitní centra, jež nabízejí širokou nabídku služeb. „Kromě kurzů češtiny jsou to různé konzultace či školení. V nejbližší době začneme také na základě četných žádostí zavádět kurzy ukrajinštiny pro děti i dospělé,“ říká Anna Karakai, psycholožka ukrajinského komunitního centra Nadija v Českých Budějovicích.
Sama také v centru řeší případy, kdy se její klienti setkávají s nevraživostí od Čechů. „Musejí snášet hlavně netoleranci od sousedů, kteří mají mimořádně negativní vztah k Ukrajincům. Zranitelné jsou i děti ve škole, které ještě vůbec neumí jazyk. Ale to se může stát v jakékoliv zemi,“ připouští Karakai.
Konfliktů kvůli bydlení si všímá také koordinátorka Komunitního centra pro uprchlíky z Ukrajiny v Jindřichově Hradci Veronika Vašíčková, podle níž mají uprchlíci problémy s ubytovateli. „Ti nedostávali včas kompenzace od státu, což vyvolávalo napětí mezi nimi a uprchlíky. Na místa jezdila také policie, u běženců docházelo k třenicím mezi sociálními skupinami,“ líčí.
5 Pomoc od radnic
Do pomoci uprchlíkům se zapojily i radnice jihočeských měst. „Začátek války byl pro mě velmi emotivní a lidsky silný. Za město jsme koordinovali veškerou pomoc ať od jednotlivců, nebo firem a spolků,“ vzpomíná místostarosta Tábora Martin Mareda.
Radnice poskytla uprchlíkům celkem 33 bytů všech velikostí, od 1+0 až po 4+1. „Z nich se již pět vrátilo zpět městu, protože jejich nájemníci odcestovali zpět na Ukrajinu, v jednom případě do jiného města. Tyto byty jsme již dále uprchlíkům neposkytovali,“ doplnil Mareda.
Úředníci mají s naprostou většinou Ukrajinců velmi dobré zkušenosti. Lidé jsou vděční za bydlení i každou pomoc a radu. Snaží se učit česky, a pokud si nejsou jistí, ptají se. „Většina si dokázala najít práci, někdy i v oboru, ve kterém pracovali na Ukrajině. Horší to však s prací i penězi mají matky, které jsou samy s malými dětmi,“ dodal.
