Ten rozdíl je patrný okamžitě. Před chvílí jsme šli bez problémů po obhospodařované louce, kterou stále odvodňují meliorace, teď stojíme pár desítek metrů od Žlebského potoka. Ten v minulých dvou letech revitalizovala Správa Národního parku Šumava. V botách mi čvachtá a v měkké hlíně stojím po kotníky ve vodě.
A tak to má být. Cílem úpravy bylo změnit tok původně úplně zničeného potoka na hranicích národního parku do takové podoby, jakou měl předtím, než lidé jeho okolí začali intenzivně odvodňovat. Práce tady skončily teprve loni a mokré boty a kalhoty svědčí o tom, že se záměr povedl.
A okolí potoka je na rozdíl od luk nad ním skrz naskrz promáčené. Pro boj se suchem, které loni postihlo Česko a s jehož následky se bude naše krajina vypořádávat i letos, to má být klíčové.
Stejné péče jako Žlebský potok se v minulých dvou letech dočkal také nedaleký potok Jedlový. Obě úpravy vyšly zhruba na pět a půl milionu korun. V současné době už se potoky znovu vlní krajinou a do jejich meandrů se rychle vrací život.
Obnova mokřadůObnova mokřadů na Šumavě začala v 90. letech 20. století, jen o pár let dříve se přitom skončilo se snahami o odvodňování hospodářsky využitelných ploch. Celkem je v NP Šumava přes 1 600 hektarů mokřadů, které je možné obnovit. Správa parku už stihla revitalizovat více než 600 hektarů, obnovila přes pět kilometrů přírodních vodních toků a zrušila 62 kilometrů odvodňovacích kanálů. Víc než tisíc hektarů rašelinišť a mokřadů chce obnovit s pomocí peněz z programu LIFE v následujících pěti letech. |
„Stačí, abychom dali přírodě příležitost, a po pár měsících nejsou úpravy téměř znát. Snažili jsme se kopírovat původní koryto potoka, které jsme znali z map, místy bylo v terénu ještě patrné,“ říká botanička správy parku Iva Bufková, která se revitalizacím mokřadů věnuje už od 90. let minulého století.
Lidé narušili vodní režim území
Obnovy přírodních zásobáren vody podle ní v průběhu let na Šumavě měnily své cíle. Vše začalo snahou o záchranu nejcennějších území, která člověk svou činností narušil. Sítí povrchových kanálů například člověk za dobu svého obhospodařování Šumavy zkoušel odvodnit až dvě třetiny tamních mokřadů a rašelinišť.
Na mnoha místech narušil zásadně vodní režim území. To umožnilo intenzivnější hospodaření. V době, kdy je nutné připravovat se na stále extrémnější výkyvy počasí, je třeba směřovat spíš k původní podobě krajiny. „V začátcích byla naším cílem záchrana přírodně cenných území, dnes nám jde o to především zadržet vodu v krajině. A to nejen v době extrémních dešťů, ale také v době sucha,“ podotýká Bufková.
Zvláště v okrajových územích národního parku lidé upravovali i profily potoků. Žlebský potok se tak proměnil v napřímenou strouhu, kterou obklopovaly meliorační rýhy. Cílem bylo co nejrychleji dostat vodu z krajiny. Revitalizace, která začala v roce 2014, měla za cíl tato opatření naopak eliminovat.
„Meliorační rýhy jsme přehradili zemí získanou při hloubení nového koryta potoka. Dno, které bylo v minulosti zahloubené, je dnes znovu téměř na úrovni okolního terénu. A potok je o 400 metrů delší než původně. I pro nás to byla velká zkušenost, podobným projektům se chceme věnovat i do budoucna,“ popsal Robert Křiváček z firmy Zvánovec, která úpravy potoků u Dobré na Šumavě prováděla.
Větší část rašelinišť na obnovu čeká
Celkem dělníci v okolí Žlebského potoka odstranili přes 1 200 metrů melioračních rýh, a znovu se tak zavodnilo 21 hektarů přilehlých rašelinišť. Revitalizované koryto Jedlového potoka je o něco kratší a dnes měří 1,2 kilometru, zavodněná plocha v jeho okolí je podobně velká.
Od 90. let správa parku vrátila původní podobu více než 600 hektarů mokřadů. Větší část rašelinišť ale na obnovu ještě čeká. A se zvětšující se hrozbou suchých let má ministerstvo životního prostředí snahu revitalizace ne Šumavě urychlit.
„Je třeba upravit víc než tisíc hektarů mokřadů a vrátit do původního stavu další kilometry potoků. Proto v současné době připravujeme velký projekt, který by měl být financovaný z programu LIFE. Ten by nám měl umožnit tuto plochu mokřadů revitalizovat v budoucích pěti letech,“ přiblížil ředitel parku Pavel Hubený.
Pokud bude žádost úspěšná, práce by mohly začít v příštím roce. „Chystáme se především do okolí Modravy a Filipovy Huti nebo na Stožecko. V boji se suchem jsou tyhle snahy klíčové, protože mokřady zadrží násobně víc vody než nádrže. Jen voda v nich není na první pohled vidět,“ konstatovala Bufková.
