Plánovali jsme úklid na celé dopoledne. Jenže jsme se přepočítali. Dvacítka pytlů se naplnila nečekaně rychle. Břehy, které jsme prošli, jsou teď čisté.
Jenže jsme zdaleka neviděli všechno. Suchomelská slepá ramena na Vltavě v Českých Budějovicích, kam jsme se vydali, jsou zaneřáděná ještě víc, než jsme si připouštěli.
Jejich výběr jako místa, která jsme chtěli vyčistit při akci Ukliďme svět, ukliďme Česko!, byl jednoznačný. Jsou totiž součástí rybářského revíru Vltava 23. Sám jsem se tam jako rybář už několikrát vypravil. Po každých povodních právě tam voda odnese spoustu nepořádku, který pak nikdo neuklízí. A toho jsme chtěli lokalitu zbavit. Celkem nás šlo patnáct.
Ukliďme svět, ukliďme Česko!Je to celorepubliková akce spolku Ekosomák a Českého svazu ochránců přírody, jejímž cílem je uklidit nelegálně vzniklé skládky a nepořádek, a zamezit vznikání znečištěných míst. Jejím hlavním letošním dnem byla sobota 8.dubna. V jižních Čechách se do úklidu zapojilo 3 500 dobrovolníků. Společně podle odhadů posbírali 45 tun odpadu. Akce se uskutečnila na 85 lokalitách. Počet je přibližně stejný jako loni, další úklidy ale ještě přibudou do konce jara. |
Vyrazili jsme od posledních garáží před halou fabriky Robert Bosch, přešli přes potok klikatící se už od supermarketu Terno. České Budějovice za námi sice pořád hučely spoustami projíždějících aut, jejich zvuk však pomalu slábl ve zpěvu ptáků.
Na dohled se objevilo srnčí stádo, po chvíli jsme vyplašili zajíce. Jenže hned potom jsme si začali všímat toho, proč jsme sem přišli.
„Právě tady je nejvíc znečištěné místo, které bych nechal až na konec,“ ukázal na plochu připomínající skládku Filip Lýsek, který si lokalitu detailně procházel už před měsícem. Po chvíli uvažování nad tím, jak úklid pojmout a kde začít, jsme se pustili do práce.
Rozbalili jsme pytle a určili, kdo co bude sbírat. Najít nepořádek rozhodně nebyl problém. Kromě PET lahví to byly hlavně kusy igelitových pytlů, plastové bedny a tašky nebo obaly od kosmetiky a různé zavařovací sklenice.
Mnoho předmětů už příroda skoro pohltila, takže ani nebylo poznat jejich původní určení. A s něčím jsme si prostě vůbec nedokázali poradit. Třeba s ohromným kusem plastové plachty, která byla natažena mezi stromy i ve vodě.
„Jen abychom s ní nevytáhli nějakého pohřešovaného,“ smáli se chlapi, když se ji se skřípěním zubů snažili dostat na břeh. Nakonec se to ale nepovedlo.
Plasty, trubky, elektro... Najednou to nezvládneme
Pokračovali jsme dál podél břehů a kochali se krásou lokality. Pod stromy rozkvétaly sasanky a křivatce, občas se ozval žabí koncert.
„Přišel jsem pracovat a nevěděl jsem, že přijdu do přírodní galerie. Všude kolem jsou neopečovávané stromy a příroda si s nimi dělala, co chtěla. To nejsou stromy, ale sochy, nádhera. Je to překvapení a obrovský zážitek,“ pochvaloval si nejstarší účastník akce Jaromír Schel.
Pytle na odpadky se plnily. Už v polovině prvního ramene bylo jasné, že celou lokalitu uklidit nedokážeme. Zvlášť, když jsme v místě u přítoku vody z řeky objevili další velké nahromadění odpadu.
Přibývalo kovového šrotu, staré elektroniky, objevily se železné trubky i odpad, s nímž se prostě nedalo hnout. V tu chvíli jsme začali spřádat plány na další díl úklidu.
„Mám v Hrdějovicích známého, možná by se s ním dalo domluvit půjčení traktoru. S ním by to bylo příště jistě mnohem snazší,“ promýšlel Antonín Kozel v okamžiku, kdy už bylo jisté, že od téhle chvíle zvládneme nanejvýš jen odnést nasbíraný odpad na místo, odkud ho pak odvezou lidé z Hrdějovic.
Uložili jsme ho tak, aby ho nerozfoukal vítr, a byl čas na zhodnocení celé akce. „Jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit, tím spíše, že tahle lokalita je sice moc krásná, ale také hodně zaneřáděná. Snad se nám podaří vrátit se příště v ještě větším počtu,“ řekl Jan Sudek.
K odvozu se nikdo neměl
Domlouvání odvozu odpadu je jednou z povinností, kterou musí vyřídit organizátor ještě předtím, než samotný úklid započne. Myslel jsem si, že v našem případě bude hračkou. Jelikož jsme uklízeli rybářský revír, připadalo mi logické, že by odpad odvezl Český rybářský svaz. To jsem se však hrubě zmýlil.
„Lokalita, byť je součástí revíru Vltava 23, je navštěvována rybáři velmi okrajově. Omezené chytání, velká vrstva bahna a vzhledem k odpadům ve vodě ryby prakticky nevhodné ke konzumaci. Mám za to, že referát životního prostředí při magistrátu Českých Budějovic by pro vás byl lepší volbou,“ odpověděl na mou prosbu technik Jihočeského územního svazu rybářů Tomáš Kepr.
Na magistrátu měli zase pochybnost, zda se místo nachází v českobudějovickém katastru, a doporučili mi obrátit se na obec Hrdějovice. Tam už vše vyšlo a je na místě Hrdějovickým poděkovat. Na lokalitu poblíž jejich obce se jistě za rok vrátíme.
