Stížnost směřovala proti verdiktu, podle kterého muselo Rybářství Třeboň vrátit státu šest rybníků a další pozemky z někdejšího církevního majetku. Od státu je pak chtěla získat římskokatolická prelatura Český Krumlov v církevních restitucích.
Už dříve Ústavní soud odložil vykonatelnost verdiktu. Zdůvodnil to hrozbou hospodářských ztrát v Rybářství Třeboň i vodohospodářských potíží v třeboňské rybniční soustavě.
Spor se týká šesti rybníků
Českokrumlovská farnost tvrdila, že firma Rybářství Třeboň pozemky zprivatizovala, přestože patřily do historického majetku církve, a vztahovalo se tedy na ně takzvané blokační ustanovení, které zapovídalo převod někdejšího církevního majetku na soukromé subjekty.
Rybářství naopak poukazovalo na specifické okolnosti privatizace rozsáhlého majetku a na svou dobrou víru, na jejímž základě rybníky takzvaně vydrželo.
„Přijímáme rozhodnutí Ústavního soudu samozřejmě s radostí, ale musíme se s ním ještě podrobně seznámit. Spor se táhl od konce roku 2018, kdy církev podala první žalobu,“ uvedla k verdiktu soudu místopředsedkyně představenstva holdingu Rybářství Třeboň Magdalena Herdová.
Ústavní soud konstatoval, že situace ve sporu o rybníky „není tak zřejmá, jak ji v napadených rozhodnutích prezentovaly obecné soudy“.
Pohled justice na rozsáhlou privatizaci někdejšího státního rybářství byl prý zjednodušující. Nepodařilo se zatím vyvrátit možnost, že podnik skutečně získal a spravoval rybníky v dobré víře, bez povědomí o tom, že na ně má nárok církev.
Spor se týká rybničních pozemků v katastrech Vlachnovic, Lhoty u Vlachnovic a Petrovic u Borovan na Českobudějovicku. Jde o Slepičník, Smrk, Cikán, Prelátský, Herdovský a Vlachnovický rybník.
Soudy prý neuvážily působení dobré víry
Soud upozornil, že privatizační projekt schválily státní orgány. „Byla-li stěžovatelka (Rybářství Třeboň) schválením privatizačního projektu ujištěna jeho správností, je nepřiměřené požadovat, aby aktivně zjišťovala jeho možnou nesprávnost s odůvodněním, že o údajném původu nemovitostí vědět měla a mohla,“ stojí v nálezu.
Soudy prý neuvážily působení dobré víry, ačkoli z důkazního řízení a námitek Rybářství Třeboň „vyplývala řada skutečností hovořících pro její naplnění“.
„Bylo povinností soudů posoudit tuto otázku se zřetelem ke všem okolnostem věci nasvědčujících tomu, že stěžovatelka vlastnické právo k nemovitostem vydržela,“ pokračuje nález soudce zpravodaje Radovana Suchánka.
Podobně jako v nedávném nálezu zamítajícím nárok Kristiny Colloredo-Mansfeldové na zámek Opočno, i nyní se proti dvěma kolegům ze tříčlenného senátu postavil soudce Jiří Zemánek.
V odlišném stanovisku zdůraznil hodnotový přístup ke kauze a princip, podle kterého je nutné vykládat restituční zákony ve prospěch restituentů.
