San Francisco, 1861. Dav napjatě očekává příjezd jezdce na koni. Má přivézt poštu, která obsahuje i důležité státní depeše. Jenomže kůň přichází ke stanovišti sám. Život doručovatele patrně ukončil indiánský šíp. Kdo pojede s poštou dál? Tu jeden muž hodí do sedla svého jedenáctiletého synka a křikne: „Jeď, chlapče, jeď jako ďábel!“
Klučina se jmenoval Bronco Charlie Miller a přepravní společnost Wells Fargo ho přijala do svých služeb jako nejmladšího zaměstnance kurýrní služby Pony Express, která fungovala v letech 1860 a 1861, než Ameriku propojil telegraf.
Mladí jezdci na koních přepravovali poštu po nebezpečné trase dlouhé dva tisíce mil ze Saint Joseph v Missouri do Sacramenta v Kalifornii a zpět. Američané ihned začali oslavovat neohrožené muže v sedlech jako své národní hrdiny. Nejdéle si užíval slávu právě Bronco. Zemřel ve věku 105 let v roce 1955.
Měli trampskou osadu Jižní Kříž
„Mně toho roku bylo sedm let a hltal jsem podobné příběhy z knih Jacka Londona a starých Rodokapsů,“ zasní se Jindřich Bílek. „Pocházím z jižní Moravy, pak jsme se přestěhovali do Příbrami. Táta mě dal do učení na valcíře profilů v kladenských hutích. Od první chvíle jsem věděl, že tu práci po vyučení nikdy nebudu dělat.“
Zaměstnání si našel vždycky takové, aby ho uživilo a poskytlo dostatek času na jeho největší koníček - trampování.
Jindřich Bílek (70 let)Narodil se 15. března 1947 v Hrušovanech nad Jevišovkou v Jihomoravském kraji. Vyučil se na kladenských hutích valcířem profilů, ale tuhle profesi nikdy nevykonával. Pracoval jako číšník, řidič, filmový herec, provozní hradu nebo jako manažer hudebních skupin, například Taxmenů a Greenhorns. Od roku 2001 bydlí v Jindřichově Hradci. Jeho celoživotní láska je tramping. |
„Už když mi bylo čtrnáct, vytvořili jsme s kamarády z Příbrami osadu s názvem Jižní Kříž a brzy jsme vybudovali kemp na brdském Plešivci. Připadal jsem si jako psanec na Divokém západě, protože Veřejná bezpečnost nás pořád kontrolovala a pronásledovala,“ vypráví.
Komunisté v té době chtěli mladým lidem vyhnat trampování z hlavy i ranami obušků. „A tím nás v naší zálibě jen utvrdili,“ říká Jindřich Bílek, který se na dlouhá léta zabydlel v Mníšku pod Brdy.
„Situace se zlepšila v uvolněné atmosféře ve druhé polovině 60. let. V roce 1969 jsem šel na vandr do Polska a tam jsem při stopu poznal Američana Johna Parisera, který měl proměnit můj život,“ vzpomíná.
John slíbil, že Jindřicha pozve do USA. S pomocí přátel i náhody se mu podařilo úspěšně vyjednat pozvání až v roce 1984.
„Při jednom výletu jsme si zajeli do Sacramenta a mě tam ohromila veliká socha jezdce Pony Expressu. Věděl jsem, že se v USA každoročně konají vzpomínkové jízdy na památku hrdinství legendárních jezdců. Před sochou jsem Johnovi řekl, že podobnou jízdu zorganizuji i v Československu,“ líčí Bílek.
Pony Express připomene výročí republiky
Nesliboval nemožné. O rok dříve se seznámil s českými westernovými jezdci, kteří by takovou akci zvládli v tuzemských podmínkách. Jakmile se vrátil do Československa, dal nadšené „koňáky“ dohromady a vytvořil trasu. Vedla 400 kilometrů ze Stříbrné Lhoty v Mníšku pod Brdy do Suchdola nad Odrou.
Jezdci před výjezdem složili stejnou přísahu jako někdejší hrdinové Pony Expressu z USA se závěrečnými slovy: „K tomu mi dopomáhej Bůh.“
V Československu tím jitřili pozornost Státní bezpečnosti, ale šli do toho. První Československý Pony Express vyjel na podzim roku 1985. Od té doby se jezdí každoročně dodnes.
„V roce 1992 jsem vedení akce předal svému nástupci, užíval jsem si svobody po sametové revoluci, zakotvil jsem s rodinou v Jindřichově Hradci a věnoval se jiným činnostem,“ prozrazuje Jindřich Bílek.
Ale nedávno se stalo něco, co ho přimělo, aby znovu zorganizoval svou verzi Pony Expressu. A tentokrát v mezikontinentálním stylu.
„Očekával jsem, že se budou s předstihem připravovat oslavy sta let vzniku Československa, ale kde nic tu nic. Jako by to nikoho nezajímalo. Vždyť dnešní mladí lidé už ani nevědí, kdo byl Masaryk a Štefánik. Proto jsme se s trampy rozhodli, že výročí republiky zviditelníme právě díky Pony Expressu. A když už dělat slávu, tak ať stojí za to.“
Jezdci povezou dopisy do USA i Austrálie
Po dohodě s americkým vedením vzpomínkových jízd zorganizoval s přáteli vlastní trasu, která se pojede v České republice, poté bude pokračovat tradiční jízdou v USA a příští rok zasáhne i do Austrálie. Tam totiž měli vlastní Pony Express v letech 1870 a 1871, ale zapomněli na něj.
Dalším důvodem pro navázání trasy na Spojené státy a Austrálii je vděčnost těmto zemím za to, že v těžkých dobách poskytly útočiště emigrantům z Československa.
Velká trampská oslava se jmenuje Czech-Australian-USA Pony Express.
„Naši jezdci vyjedou 20. května v 18 hodin z náměstí ve Vyšším Brodě. Povezou děkovné dopisy českých emigrantů lidu a vládám USA a Austrálie i obyčejnou poštu trampující veřejnosti. Následující den v poledne dojedou jezdci do české cílové stanice v Mníšku pod Brdy,“ přibližuje Bílek.
Odtud se pošta vydá podle svého určení buď do USA, nebo do Austrálie. Do Ameriky poletí letadlem, v Saint Joseph si ji vloží do sedlových brašen američtí jezdci a docválají s ní do Sacramenta. Odtud zamíří děkovné listy vládě USA, zatímco osobní dopisy s razítky všech pošt Pony Expressu se vrátí k odesilatelům.
Do Austrálie zásilky poplují na plachetnicích, 19. dubna příštího roku si je v Sydney převezmou postmastři a zavezou je do Canberry vládě.
„No, myslel jsem si, že už si budu užívat důchodu a vnoučat, ale tuhle akci prostě udělat musíme. Naše republika si ji zaslouží. Takže 20. května v šest večer ve Vyšším Brodě,“ zve Jindřich Bílek s úsměvem.
