Sešli jsme se v českobudějovické pivnici Masné krámy jen pár hodin před jejím několikaměsíčním uzavřením kvůli rekonstrukci. A také jen pár dní předtím, než se vrhl do nové práce – v olympijském parku učit nejen děti, jak správně bruslit.
I když se před 39 lety narodil v Písku, považuje se za Budějovičáka. „Ale v Písku to vědí. V Budějovicích možná ne,“ začal vyprávět.
„Já se v Písku doopravdy narodil, protože maminka jela rodit z Mirotic do Českých Budějovic. Jenomže já už jsem prostě nevydržel a chtěl jsem na svět. Kromě toho, že jsem se v Písku narodil, tak jsem tam měl dlouhá léta babičku, za kterou jsem jezdil. Ale jinak jsem vyrůstal v Budějovicích. “ A hned zmínil sídliště Máj, kam také chodil do školy.
U největšího budějovického sídliště je spousta rybníků, kde si malý Tomáš s bratrem a rodinou zkoušel, jaké to je stát na bruslích. Ale k organizovanějšímu pohybu na ledě se dostal řízením osudu, jak sám rád říká.
Bruslit začal kvůli Štěpánce
„Já jsem se zamiloval ve školce do Štěpánky, a ta chodila do kurzu bruslení. Naše maminky se znaly, byly to sestřičky z jednotky intenzivní péče v nemocnici. Slovo dalo slovo a jednou maminka Štěpánky řekla, že v tom bruslařském oddíle vůbec nemají kluky, ale mají o ně zájem. Když jsem slyšel, že můžu být se Štěpánkou ještě delší dobu někde jinde mimo školku, tak jsem byl samozřejmě nadšený. Ale vůbec jsem nevěděl, kam jdu, do čeho jsem se upsal,“ smál se při vzpomínce na dětství.
Krasobruslit tedy začal v pěti letech. A pokud by chtělo Tomáše nějaké dítko následovat, měli by si rodiče pospíšit. Sice se s krasobruslením může začínat kdykoliv, ale pokud chce někdo závodit na republikové nebo mezinárodní úrovni a někam to dotáhnout, měl by začínat mezi čtvrtým a šestým rokem.
Tomáš Verner (39 let)Narodil se v Písku, ale odmala žil s rodiči v Českých Budějovicích a pak v nedalekých Borovanech. V krajském městě od pěti let trénoval krasobruslení. V roce 2008 se stal v Záhřebu mistrem Evropy. Startoval na třech zimních olympiádách, v roce 2006 v Turíně (18. místo), 2010 ve Vancouveru (19.) a v roce 2014 v Soči (11.). Je také desetinásobným mistrem republiky. Svou kariéru ukončil v roce 2014. O sedm let později se účastnil populární taneční soutěže StarDance... když hvězdy tančí, kde s Kristýnou Coufalovou skončili třetí. Vede bruslařskou Tomas Verner Academy v Praze, kde nyní se svou ženou Tammy a dvěma syny žije. Když má volný čas, rád s kluky kutí ve své dílně. Letos se stal ambasadorem olympijského parku v Českých Budějovicích. |
„Jsou výjimky, jasně. Ale to jsou opravdu výjimky z výjimek. Můj kamarád Johnny Beer, americký krasobruslař, medailista z mistrovství světa, začínal ve dvanácti letech a v šestnácti už byl juniorským mistrem světa,“ přidal Verner zajímavý příběh.
Zatímco Vernerova dětská láska Štěpánka už dávno s krasobruslením sekla, kluk ze sídliště Máj v něm pokračoval. Nakonec se z něj díky tisícům natrénovaných hodin a píli stal v roce 2008 v Záhřebu mistr Evropy. Třikrát se zúčastnil zimní olympiády a desetkrát vyhrál domácí titul. Svou kariéru ukončil v roce 2014 po MS v Tokiu, kde skončil desátý.
„Možná jsem chtěl mít kariéru úspěšnější, ale snažím se být občas realista, ne pesimista. Jasně, byly tam promarněný šance na medaili na mistrovství světa, promarněná šance na poslední olympiádě na medaili. To jsou věci, které vás prostě mrzí,“ zamyslel se ten, který kromě zlata na ME si z této soutěže v roce 2007 odvezl stříbro a v roce 2011 i bronz.
Své úspěchy však vidí realisticky, také z toho prý nemuselo být vůbec nic. „Nemusela se povést žádná medaile ze světových šampionátů, ze světových pohárů. Nemusel jsem mít žádné medaile z Evropy,“ přemítal bývalý krasobruslař.
Rozhodčí ho připravili o lyže
Na druhou stranu díky své sportovní kariéře poznal svou ženu. „Poprvé jsme se potkali v Calgary v roce 2006. Po dvanácti letech jsme šli na rande a skončilo to dvěma syny. I díky krasobruslení,“ usmál se současný mentor v olympijském parku.
Jedna věc ho však doteď pořád pěkně štve. Byť se Verner ve své dlouhé kariéře nemusel „prát“ s rozhodčími, kteří občas dokážou z výsledků udělat pořádnou paseku, jednou výrok rozhodčích opravdu nechápal.
„To jsem ve třinácti čtrnácti letech prohrál závod v Příbrami s klukem, který neuměl jediný trojitý skok. Já skákal čtyři. A pak mi řekli rozhodčí, že jsem u toho nevypadal tak mužně jako on, protože už jezdil v juniorech. A to mě teda dožralo strašně. Ale ne z toho důvodu, že jsem byl druhý, to je mi úplně jedno. Ale první cena prostě byly lyže. Dodneška si to pamatuju. My krasobruslaři na ně stejně nesmíme, takže bych je ani nevyužil, ale tak moc jsem je chtěl,“ přidal s úsměvem jedno z životních příkoří.
V USA jsem pracoval čtrnáct hodin denně, život v Česku je opravdu lepší, říká Verner |
„Každý se musí rozhodnout, v jakém sportu se chce pohybovat,“ zmínil hned vzápětí už vážným hlasem.
Pochopitelně se i později stávalo, že Tomáš Verner s výroky rozhodčích občas nesouhlasil. „To se nedá nic dělat. Musíte to vzít nějak s dekorem, odejít a snažit se přijít na to, jak být o tolik lepší, aby člověk příště rozhodčím všechno ukázal a vyhrál,“ vysvětlil.
Těžký život v Americe
Později po konci kariéry žil a učil se v Kalifornii. Koučem mu tam byl Rafael Arutjuňan. Z Česka neutíkal, chtěl se zdokonalit ve výuce bruslení, chtěl vědět, jak správně trénovat. A tři roky tam Arutjuňan českého sportovce pořádně proháněl a cepoval. „On je jeden z nejlepších trenérů na světě. My spolu máme velmi vřelý vztah. U něj jsem právě potkal také svoji ženu.“
Ve městě Irvine se jim líbilo, chválili si třeba přírodu. Jejich americký pobyt měl však také jednu podstatnou nevýhodu.
„Je tam strašně draho. Rafael Arutjuňan sídlí a pracuje v hale, která patří hokejistům Anaheim Ducks. Je to překrásná základna, ale já jsem tam byl od rána do večera v práci. V počátku jsem tam byl, abych se naučil to řemeslo. Pak syn začal chodit do soukromé školky a Kalifornie má hodně zvláštní školský systém. Nechci zabíhat do politiky, ale abych za školky dával nekřesťanské peníze a oni do dětí hustili cosi o tom, jestli je žena žena a muž je muž… Do školy, do vzdělávacího systému patří jasná pravidla, v tomhle jsem staromódní,“ zamyslel se.
Potil jsem se víc než sportovci. Jak se Verner učil u nejlepšího světového kouče |
Poté, co se se svou ženou Tammy a dvěma syny vrátili po třech letech z USA, se nyní stará o svou bruslařskou Tomas Verner Academy. Na několika stadionech v Praze, kde aktuálně s rodinou také žije, vyučuje bruslení ve všech kategoriích. Od těch nejmenších přes školičky, všechny dětské kategorie až po dospělé. „To je kategorie, která se hodně rozvíjí, takže začít s bruslením se dá v každém věku.“
Pro návrat do Česka se rozhodli zejména proto, aby měli na kluky víc času. Původní čtyřletou americkou anabázi tak zkrátili o rok. Až budou jejich děti velké, sami se mohou rozhodnout, kde chtějí žít. Umí jak česky, tak anglicky. Tomáš na syny mluví česky, Tammy anglicky. „Vrátit se domů byl rozhodně dobrý nápad. Už kvůli klukům,“ uvedl bruslařský trenér rázně.
Osvědčil se i jako moderátor
Kromě toho, že učí bruslit, nebojí se ani práce z úplně jiného oboru. Klidně se chopí mikrofonu a odmoderuje akci. K tomu se také dostal docela náhodou. Jednou na evropském šampionátu ho požádal prezident bruslařské federace, aby jako závodník na závěr pronesl řeč. A byla dobrá.
„Někteří dokonce i plakali. Udělal jsem to po svém, řeč si připravil a dopadlo to výborně,“ potěšilo ho. Pak do vedení Českého olympijského výboru přišel Jiří Kejval, a ten začal s Vernerem spolupracovat už cíleně. Chtěl dopřát svazu čerstvý vítr, pozvednout sociální sítě a zviditelnit přímo samotné sportovce.
Fandění hokejistkám, bruslení i focení s maskoty. Začal olympijský festival |
„Nabídli mi tedy jednu dvě věci, já jsem to vyzkoušel a dopadlo to dobře. Navíc vystupovat před lidmi mi nedělá vůbec problémy. Pak jsem moderoval i velká olympijská mezinárodní setkání a takto se to postupně nabalovalo,“ popsal svou cestu na pódia. Občas si ještě z ledu k mikrofonu odskočí, ale snaží se spíš věnovat trénování a své akademii.
„Chci bruslení postavit na nohy. Potřebujeme, aby se co nejvíce dětí dostalo ke sportu, ale i to, aby ve sportu zůstali i dobří trenéři,“ přemítal. Vernerovým hlavním cílem však není „vyrobit“ vrcholového krasobruslaře či hokejistu, ale přivést děti k pohybu všeobecně. Ten je, nejen podle něj, hrozně důležitý pro samotný vývoj člověka.
„Ať děti mají šanci si vyzkoušet atletiku, fotbal, gymnastiku, běhání a plavání a celkově pohyb. V zimě pak bruslení a lyže. Pohyb a sport rozvíjí mozek, motoriku dítěte a jeho celkový rozvoj osobnosti,“ apeloval bývalý závodník.
