Nakladatelství Epika Jana Medka patří k současnému Jindřichovu Hradci podobně neodmyslitelně jako tamní gobelíny nebo Krýzovy jesličky.
„Myslím, že jsem v Jindřichově Hradci zapustil kořeny hned, jak jsem se v něm narodil. Čím jsem starší, tím jsou ty kořeny hlubší,“ vyznává se Jan Medek. „Užívám si malebnost města a hlavně jeho vzácný klid. Stačí se té atmosféry nadýchnout a člověk hned načerpá inspiraci. Hradec se svým okolím je pro mě centrem jižních Čech, je to taková moje – Jihozemě.“
Neobvyklé slovo. V hlavě Jana Medka se zrodilo v roce 2015, ale on ho nahlas vyslovil, až když si na něj zaregistroval internetovou doménu. Měl k tomu důvod.
„Léta vydávám knihy regionálních autorů. Jenomže v poslední době zjišťuji, že čtenáři ztrácejí trpělivost při čtení. Trend současnosti zní: jedinečný aktivní zážitek. Proto se svým týmem vytvářím autorský projekt s názvem Jihozemě. Zájemci si formou hry prožijí na vlastní kůži Jindřichův Hradec a další jihočeská města. Ale ani literatura nepřijde zkrátka.“ Spustí ji nejspíš příští rok na jaře.
Jan Medek (41 let)Narodil se 15. října 1975 v Jindřichově Hradci. Absolvoval strojní průmyslovku v Táboře, vojančil ve Strakonicích a pak nastoupil do Jaderné elektrárny Temelín jako technik. Osobou samostatně výdělečně činnou se stal v roce 2001. Krátce pracoval jako webdesigner a programátor na volné noze v Českých Budějovicích, poté provozoval v Jindřichově Hradci obchod s počítači. Nakladatelství Epika založil v roce 2002. Zaměřuje se na vydávání regionální literatury. Také se věnuje návrhářství a výrobě drobných dřevěných předmětů. Jeho motto zní: Chceš-li udělat něco nového, co tu ještě nebylo, vždycky se dobře nauč to, co už se v dané oblasti osvědčilo. |
Vydáte se po stopách templářů
Spřízněný autor Vladimír Janda už napsal několik kratších povídek, které uvedou zájemce do atmosféry hry. Poslyšte příběhy z dávných časů. Templářští rytíři prchají z Francie obtěžkáni poklady. Dostali se až na český jih, něco ukryli v Jindřichově Hradci, něco jinde a utíkali dál. Vydejte se po jejich stopách. Že už je dneska v terénu neuvidíte? Jihozemě vám otevře oči. Stačí vzít do jedné ruky mapu výtvarníka Tomáše Kadlece a do druhé herní sešit. A pak hurá třeba do Jindřichova Hradce rozkrývat tajemství.
Jan Medek dodává: „Za každý splněný úkol získáte sběratelsky zajímavý předmět z naší dílny plus mnoho zážitků z míst, kam by neobeznámeného turistu nenapadlo jít. Na své si přijdou rodiče s dětmi, turistické skupiny i samostatní jedinci. Každý zažije překvapení a přitom pozná dějiny i místopis.“
Rodí se nová podoba regionální literatury, kterou jindřichohradecký nakladatel iniciuje a přidává něco zajímavého navíc. A to něco spojuje lidi a prohlubuje vztah k regionu. Takovou filozofii Jan Medek vyznává od své první vydané publikace, se kterou vstoupil do povědomí čtenářské veřejnosti před sedmi lety. Ale předtím do svého nakladatelství Epika docela dlouho hledal cestu.
„Od dětství jsem si v sobě nesl zvláštní pocit. Cítil jsem se být tak trochu umělcem, který teprve hledá oblast seberealizace. Jistě jsem věděl jen to, že se chci dostat do blízkosti tvořivých lidí,“ vzpomíná na svá školní léta. To je však málo, aby si člověk zvolil střední školu s uměleckým zaměřením. Byl zručný, měl buňky na matematiku, a tak vystudoval průmyslovku v Táboře. Mezitím jeho umělecké směřování nabralo jasnější podobu. Po maturitě se přihlásil na studium dramaturgie, ale nepřijali ho.
Z Temelína mezi počítače
„Pak jsem si odbyl vojnu a nastoupil jsem na Temelín jako technik. Jenže ta práce mě nenaplňovala. Při tom jsem se náhodou dostal k vytváření webových stránek a programování. Všechno jsem se učil sám, byla to výborná aktivita pro volný čas. Když se v podniku chystala vlna propouštění zaměstnanců, sám jsem se přihlásil, že odejdu, aby práci neztratil někdo jiný. Z koníčka jsem si udělal povolání a s chutí jsem vytvářel weby pro tvořivé lidi. Ti ale měli hluboko do kapsy. Moje podnikání brzy skončilo tím, že jsem prodělal celé odstupné, které mi dali na Temelíně,“ směje se.
Jenže tehdy mu do smíchu nebylo. Kde najít uplatnění? Už leccos věděl o počítačích, a proto vsadil na kartu, v níž předpokládal potenciál jistoty. Otevřel si v Jindřichově Hradci obchod s výpočetní technikou. Vedl si dobře. Ale ještě lépe si vedli dravci v podobě gigantů ve stejné branži, kteří drobným živnostníkům brzy vyzobali zákazníky. Záchranné lano ve správné chvíli hodili ti, u kterých by Medek tolik síly nečekal.
„Už jako prodejce jsem si založil pro radost literární server Epika, protože mi bylo dobře ve společnosti literátů. Zájem o internetové publikování rostl, Epika si mezi nezavedenými autory získala věhlas. Brzy byl dostatek dobrých textů, kterým by slušela knižní podoba. Připravil jsem podklady pro tisk almanachu a oslovené nakladatelství realizovalo výrobu.“
Právě v době, kdy prodej počítačů skomíral, poprosili internetoví autoři svého webmastera, aby jim vytvořil i samostatné klasické knihy. A byli ochotni za vydání malého nákladu výtisků zaplatit. „Připravil jsem sazbu a grafiku. Výrobu knih jsem zadával nakladatelům. Jenomže ti málokdy dodrželi sjednané podmínky,“ krčí rameny.
Od literárního serveru k nakladatelství
A tak se rozhodl, že knihy vyrobí sám od A do Z. Nevadilo mu, že na to nemá patřičné vzdělání. Díky programování si vytvořil schopnost účelně vyhledávat potřebné informace na internetu a prakticky je využívat. „Zjistil jsem si všechno, co je potřeba pro výrobu knih, a pořídil jsem si skromné výrobní prostředky. Objevil jsem vlastní postupy, jak v daných podmínkách vytvořit knihy, s jejichž podobou budou spokojeni autoři i já.“
Tím upoutal pozornost i zavedených autorů. Pro ně se mu už vyplatilo stanovit ediční plán a vstoupit s jejich díly na knižní trh. Epika se z literárního serveru proměnila v regulérní nakladatelství. Má svoje erbovní autory a jejich literárně méně průbojným kolegům umožňuje vydávat knihy vlastním nákladem.
Po čase Jan Medek svěřil výrobu knižní vazby jindřichohradeckému knihaři Jaromilu Ledeckému a rozšířil svou Epiku o dřevovýrobu drobnějších předmětů podle vlastních návrhů. Věnuje se i dalším aktivitám, nicméně vydávání knih je pro něj i nadále prioritní.
„Zaměřuji se na regionální literaturu, protože věřím v její výpovědní hodnotu. Pro autory i čtenáře vymýšlím různé akce. Nejdůležitější z nich je literárně-výtvarná soutěž Textík. Letos se konal už sedmý ročník a mě vždycky mile překvapuje, kolik tvořivých lidí se do ní hlásí. Někteří nejspíš rozšíří řady stálých autorů nakladatelství Epika,“ těší se Jan Medek, nakladatel, který má rád svůj kraj a své autory.
