Na pravý ukazováček dostávám čip. Kolem levého palce se k severu neustále otáčí střelka buzoly. Na předloktí mám kryt na tabulku s body o zatím neznámé trase.
„Doběhnu vám pro podkolenky a můžete vyrazit,“ hlásí Dan Dvořáček z organizátorského týmu.
Podkolenky mám. Stojím na startu otevřeného závodu při podniku světového poháru v orientačním běhu ve Vyšším Brodě na Českokrumlovsku.
Startuji na krabičku, tedy nemám pevně daný čas. „Jakmile si čipneš, dostaneš do ruky mapu a závod začíná,“ radí mi Nella Pražáková z Jablonce, která běhá za Team Jizerky. Je jedním ze dvou mých průvodců. Druhým je Filip Hulec, člen budějovického SKP.
Společně mi vysvětlují, jak správně číst z mapy. „Právě umění se rychle a správně rozhodovat je klíčové,“ tvrdí Hulec.
O čas mi při prvním osobním setkání s orientačním během nejde, a tak hltám pečlivé vysvětlování. Mapa je extrémně podrobná a značí doslova každý kámen. Vyznat se v ní na první dobrou není snadné.
„Pořád si drž buzolu tak, aby ukazovala na severní stranu mapy. Otáčej papír, ne buzolu. To bývá nejčastější chyba,“ radí společně.
Už vím, že tmavě zelená značí hustý les, žlutá je louka, modré čárky jsou bažina a černé tečky kameny. A čím větší na papíře, tím i v lese. Poznávám i měřítko, v tomto případě jeden centimetr na mapě odpovídá sto metrům.
Rychle se snažím navnímat také symboly, které určují, co vlastně hledám. „Černý trojúhelník je balvan, tato vlnovka je voda a naše první kontrola znamená skálu. Je ve výšce dvou metrů a otočená je jihozápadně,“ ukazuje Pražáková.
„Máňo, tady to je“
K prvnímu z dvanácti bodů jdeme ještě za dalšího vysvětlování chůzí. Volíme jistější cestu. Přirozeně bych ale následoval ostatní běžce. „To se nemusí vyplatit. Trasy závodů jsou různé a může to splést. Běžci si ale navzájem často pomáhají. Kolikrát slyšíte i výkřiky typu: „Máňo, tady to je,“ směje se Hulec.
Z dálky vidím kontrolní bod, takzvaný lampion. Přiblížím čip, ten zapípá a mizím, abych nevadil ostatním. Koukáme do mapy, kam dál. „Je dobré si najít nějaké body, podle kterých se dá orientovat. Nejsnazší jsou cesty, potoky a další výrazná místa,“ přibližuje Pražáková.
Když se brodíme opravdu těžkým lesním terénem, poznávám, že tohle nebyla ideální volba. „Vidíš, stačí se odchýlit o pár metrů jinam a už ztrácíš směr a čas. Navíc na tohle houští nám nestačí ani podkolenky,“ glosuje běžkyně ze severu Čech, zatímco si oklepává jehličí z těla.
Zlato pro Česko po 17 letech! Rauturier je mistryní světa v orientačním běhu |
Druhá kontrola je schovaná v malém údolí. Ta následující je kámen ukrytý ve vyvýšené skále. „Tak si k další už zaběhneme, ne?“ navrhne Pražáková.
Bez váhání souhlasím. Ještě si navrhneme cestu, význačné body a vyrazíme. Při běhu je skoro nemožné koukat do mapy. Samá díra, tu pařez, tamhle větev, vedle kámen. „Mapu, směr, vzdálenost a body si musíš pamatovat,“ komentuje Hulec.
I na zhruba 250 metrů dlouhém úseku mezi kontrolami se opravdu snadno odchýlíte. Doběhl jsem k lesíku, kde měla být kontrola. Byla. Ale možná o dvacet metrů níž, že jsem očekával.
Světový pohár vrcholí o víkendu
Zkušenosti s každou kontrolou jsou znát. Body pět a šest jsou kousek od sebe, ale bloudil bych, kdybych neměl doprovod. „Jsi na správné cestě?“ ptá se mě Pražáková. V tu chvíli už jsem tušil, že asi ne. „Tohle je takový chyták. Dvě cesty byly vedle sebe, ale nesrovnal sis buzolu s mapou,“ objasňuje.
Ve druhé půlce zhruba tříkilometrové trati už si některé kontroly zkouším úplně sám. „Rychle se učíš. Dobře držíš směr a neděláš chyby jako většina začátečníků. I když máš občas i štěstí,“ směje se Nella Pražáková.
Přiznávám. Několikrát jsem „dohledávku“ zvládl díky tomu, že jsem zkrátka ve správném úhlu lampion zahlédl.
Závěrečná dvanáctá kontrola už je pro všechny stejná a následuje posledních 300 metrů do cíle už po louce. Závěrečné čipnutí. Hotovo.
První medaile pro orientační běžce z MS po 14 letech. Dittrichová získala bronz |
Zajímavou zkušenost mám za sebou. Ještě mě čeká „vyčítání“. Není to však žádná kritika, ale vyzvednutí lístečku s výsledky, jak se mi dařilo na jednotlivých úsecích.
Od mých asistentů jsem dostal pochvalu. „Napoprvé to bylo docela dobré. Úplní začátečníci by měli lehčí trasu,“ shodují se.
Kdokoliv ze zájemců si může závody i kouzlo orientačního běhu vyzkoušet na současné světové akci, která v Česku nebyla 25 let. „Chceme, aby si zdejší tratě a terény užili i hobíci, rodiny a lidé, kteří orientační běh třeba nikdy v životě nevyzkoušeli. Připravujeme pro ně speciální tratě a zážitkový program,“ láká Jan Picek, předseda Českého svazu orientačních sportů.
Ve Vyšším Brodě vrcholí podnik světového poháru. Nejlepší běžci ze 32 zemí se v sobotu od 12.30 hodin utkají na střední trati, v neděli před obědem začnou štafety.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
