Třetí velká vlna řádění kůrovce na Šumavě by mohla být pomalu u konce. Napovídají tomu čísla za loňský rok, která zveřejnila Správa národního parku (NP) Šumava.
Zatímco v roce 2023 nechali správci vytěžit 237 tisíc kubíků dřeva napadeného lýkožroutem smrkovým, loni to bylo „jen“ 130 tisíc kubíků. Také se meziročně snížil počet nových souší v bezzásahových oblastech.
„Takové výsledky pochopitelně vnímáme pozitivně, ale je nutné dodat, že se stále nacházíme v období třetí velké kůrovcové gradace za dobu existence národního parku,“ uvedl náměstek ředitele správy NP Jan Kozel.
Kůrovec před 30 lety ničil Šumavu, dnes jsou smrky vyšší a silnější. Podívejte se |
První velká kalamita – především v centrální části Šumavy – se odehrála v polovině 90. let. Způsobila ji pravděpodobně kombinace většího sucha a imisí. Druhá – nejmasivnější – nastala po roce 2007, po řádění orkánu Kyrill. Ta současná se začala projevovat v roce 2019 po sérii suchých roků, které Evropa prožívala od roku 2015. Lýkožrout pak řádil napříč Jihočeským krajem, zdecimoval například smrky na Dačicku.
V roce 2019 pak správa na celém území parku ve státem spravovaných lesích vytěžila skoro 210 tisíc kubíků dříví napadeného kůrovcem a třeba v roce 2022 to bylo 218 tisíc. Aby se dalo mluvit o konci třetí kalamity, musí to potvrdit ještě výsledky letošního roku.
„Kůrovcové napadení tak musí meziročně opět klesnout. Předchozí dvě gradace trvaly zhruba pět let. U té současné je podstatný také doposud největší rozsah území NP, kde se proti šíření kůrovce nezasahuje,“ doplnil Kozel.
Správa sleduje desítky let vývoj lesa v bezzásahových oblastech pravidelným leteckým snímkováním. A v souvislosti s naplňováním dlouhodobých cílů NP se toto území postupně rozšiřuje.
„Za poslední čtyři roky se jeho rozloha zvětšila. Aktuálně tvoří na lesích, které spravujeme, většinu – 53 procent. A do roku 2035 se bude tento podíl dál zvyšovat,“ vysvětluje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Také v bezzásahovém území množství souší po napadení kůrovcem kleslo, a to o 67 procent. V roce 2023 se tam objevily souše v objemu 299 tisíc kubíků. Loni objem klesl na 200 tisíc.
„Tento pokles má pravděpodobně řadu příčin, nejdůležitějším faktorem je zřejmě počasí. Ačkoli byl rok 2024 jeden z nejteplejších v dějinách měření a šlo o rok s vegetační dobou téměř o měsíc delší, zároveň přinesl vysoké srážky. Ty zasáhly období reprodukce kůrovce zničujícím způsobem. Už potřetí se potvrdilo, že i na rozsáhlém území ponechaném přírodním procesům, negraduje kůrovec nekonečně dlouho, ale les je schopný se jeho šíření bránit,“ konstatoval Hubený.
Zajímavý je rovněž vývoj intenzity, tedy kolik smrků na hektar je v daném území (zásahovém i bezzásahovém) napadených. Protože na území NP jde o srovnatelně velké plochy (kolem 25 tisíc hektarů), intenzita napadení je srovnatelná v obou lokalitách. V zásahové oblasti to bylo loni zhruba pět kubíků na hektar, v bezzásahové šest.
„Už několik let sledujeme zajímavý jev: na jednu souši opuštěnou kůrovcem připadne zhruba jeden pokácený smrk napadený kůrovcem,“ doplnil mluvčí parku Jan Dvořák. „A k tomu je třeba říct, že rozloha bezzásahového území vzrostla skoro dvojnásobně. Jsme pochopitelně zvědaví, jaký vývoj přinese letošní rok,“ navázal Hubený.
„Smrk je úžasná dřevina“
Podle lesního entomologa a předního světového „kůrovcologa“ Jiřího Hulcra je důležité zachovávat geneticky rozmanité populace stromů.
„Což zní jako ezoterický blábol vědce, ale je to cesta vpřed. Když se na Šumavě nasázely smrky z jedné oblasti Rakouska a Třeboňska, tak všechny zdechly. Genetická diverzita je zásadní. Pokud chceme v přírodě zachovat smrk, což je mimochodem úžasná dřevina, nesmíme nasázet pouze jeden genotyp, protože nevíme, který kalamitu přežije,“ vysvětlil v rozhovoru pro MF DNES.
Kůrovec mizí z jihočeských lesů, šíření mu komplikuje i deštivé počasí |
V Česku se tento přístup snaží s kolegy prosadit a je členem pracovní skupiny, která se podílí na novém lesním zákoně. Podle něj by vláda měla cíleně podporovat přenos inovací v lesnictví z vědy do praxe a více podporovat vzdělávání v lesnictví, aby se lidé správně a moderně starali o naše lesy.
Také upozornil, že většina kůrovců včetně lýkožrouta smrkového je přirozeně limitovaná celou řadou parazitů a nemocí. „Jde o to, starat se o les tak, aby tam tito paraziti přirozeně žili. Stačí v něm nechat mrtvé dřevo, z takového smrku už se lýkožrout nevylíhne, naopak je dobrý pro jeho parazity,“ doplnil Hulcr.
22. června 2009 |
