Vydává ji Českokrumlovský rozvojový fond jako druhou publikaci ediční řady Seidlova Šumava. „Loňská kniha Lipno - krajina pod hladinou měla mezi čtenáři mimořádný úspěch, prodalo se jí přes 3 300 výtisků. Novinka na ni svým formátem i rozsahem navazuje a věříme, že bude stejně úspěšná,“ řekl při slavnostním křtu na šumavské Kvildě šéf Českokrumlovského rozvojového fondu Miroslav Reitinger.
Na vzniku knihy se podíleli především Petr Hudičák, Zdena Mrázová a Jindřich Špinar, tedy autoři, kteří jsou podepsáni i pod loňskou knihou o Lipensku. Zatímco loni mapovali území, kterým kdysi své meandry kroutila ještě nespoutaná řeka Vltava, letos se knihou vine příběh bratranců Paleczkových a jejich deníkových zápisků.
Otto a Karl Paleczkové v roce 1923 přešli za třináct lednových dní na lyžích po hřebenech celou Šumavu od Černé v Pošumaví až k vrcholu Ostrého. A odtud přes Železnou Rudu až do Lipky u Vimperka. Vezli s sebou i kompletní fotografické vybavení a cestu dokumentovali pro německý kulturní spolek.
Chtěl jsem po dědečkovi, aby mi ten příběh vyprávěl
Hostem křtu byl i Raimund Paleczek, který zápisky o této výpravě autorům knihy poskytl. „Mnohokrát jsem jako malý po dědečkovi chtěl, aby mi ten příběh vyprávěl. A on své zážitky sepsal na začátku 80. let minulého století, když už byl v penzi,“ vysvětluje muž, jehož pradědeček vyrobil v roce 1890 také první šumavské lyže. Právě fenoménu lyžování na Šumavě se kniha věnuje výrazně a připomíná i zásadní osobnosti tohoto sportu.
Ke každému ze zastavení bratranců Paleczkových na jejich cestě autoři knihy přidali téma, které přibližuje tradiční život na staré Šumavě. V kontrastu s ním pak i pronikání prvních lidí, kteří na Šumavu v zimě přijížděli trávit něco, co místní neznali – volný čas.
Čtenář se tak vrátí do světa pašeráků a starých hajných, zavítá do světa lesních samot fotografovaných v době, kdy se sníh na Šumavě měřil po metrech. Uvidí, co kdysi dovedl se scenériemi provést krutý mráz, ale projde se i světem tradic a obyčejů horalů.
Panorama přes tři stránky
V knize ožívají i fotografie poničené zubem času a třeba také unikátní panoramata. Jedno z nich zabírá dokonce tři propojené strany.
„Je to panorama, které František Seidel snímal od Vítkova hrádku. Původně se skládalo ze šesti samostatných fotografií. Možná, že to měla být dvě samostatná panoramata po třech snímcích, byla ale provedena tak, že se dala spojit v jediný obraz. Věřím, že kdyby výsledek mohl František Seidel vidět, měl by z něj radost a líbil by se mu,“ popisuje grafik Tomáš Halama. Ten sjednotil i podobu ostatních snímků v knize a intenzitu jejich barev.
Na vzniku publikace se podílela i řada dalších institucí a lidí, jejichž prostřednictvím se fotografie mohly propojit v dalších, často netušených souvislostech.
„V archivu Musea Fotoatelier Seidel je téměř 140 tisíc snímků a do letošních Vánoc by 130 tisíc z nich mělo být k dispozici každému v digitalizované podobě. Mnoho rodin je na nich zachyceno opakovaně – a nejsou to zdaleka jen známí lidé. Naopak, fotografie zachycují i ty, kteří na Šumavě opravdu pracovali s pilou v ruce nebo plavili dříví Schwarzenberským kanálem. Je to kronika života, jaký byl,“ míní kurátor muzea Petr Hudičák.
