Kácet, nebo lesy v národní přírodní rezervaci Boubínský prales ponechat přirozenému vývoji i mimo jeho oplocené jádro? Spor v roce 2020 přivedl demonstranty až před budovu Správy národního parku Šumava ve Vimperku.
„Účastníci tehdy požadovali zintenzivnění kácení a zastavení kůrovce v převážně smrkových lesích obklopujících zbytky původních pralesů,“ připomněl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Vedení správy parku naopak bezzásahovost rozšířilo i mimo oplocenou část. A právě dokončený projekt nyní přinesl nové a pro pochopení historie a dynamiky lesa důležité poznatky, které tento krok potvrdily.
Národní přírodní rezervace Boubínský prales zabírá plochu přibližně 670 hektarů. Její část, kde se nyní nesmí zasahovat, se rozkládá na 140 hektarech.
Odborníci na základě výsledků výzkumů navrhují bezzásahové jádro ještě rozšířit. Zatím ale není jasné, o jak velkou plochu. „Návrh bude součástí plánu péče o národní přírodní rezervaci Boubínský prales, který bude zpracovaný pro období v letech 2025 až 2034,“ potvrdila náměstkyně ředitele Správy NP Šumava Silvie Havlátková.
Boubínský pralesNárodní přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1858. Je tak třetí nejstarší v Česku. Za jejím zřízením stál lesník Josef John a postupně se rozrůstala. V průběhu let část pralesa poničily povětrnostní vlivy, narůstající turismus, kůrovcová kalamita i přemnožená zvěř. Z toho důvodu je jádrová část ohraničená plotem. Nejznámějším stromem byl asi 440 let starý Král smrků, který dorostl do výšky téměř 58 metrů. Padl při vichřici v roce 1970. |
Odborníci při práci na projektu detailně prozkoumali letokruhy více než dvou tisíc stromů z celého masivu Boubína. „Šlo o přirozeně odumřelé kmeny za poslední dekádu nebo o pařezy po pokácených stromech, které lesníci vytěžili v několika posledních letech,“ vysvětlil odborník na pralesy Pavel Šamonil.
Výzkum ukázal, že i v porostech, které jsou považované za stejnověké, se stářím okolo sta let, se ojediněle nacházejí stromy staré 250 i 400 let, které patrně vyrůstaly v původních šumavských pralesích.
„Větší překvapení bylo, že se v boubínských lesích – dokonce i mimo oplocené jádro – zachovaly pralesovité pozůstatky, kde staré stromy nejsou výjimkou, ale přímo základem porostu,“ dodal Šamonil.
Kůrovec řádil už v 19. století
V roce 2017 poničil lesy v okolí Boubína orkán Herwart. I tato událost není pro tamní les nic neznámého. „Podle analýzy letokruhů odumřelých stromů odborníci zjistili, že dnešní oplocené pralesovité jádro Boubína bylo navzdory dosavadním představám silně narušené větrem a následnou kůrovcovou gradací v 70. a 80. letech 19. století,“ doplnil Dvořák.
U každého stromu vědci zkoumají šířku každého letokruhu a hledají příčiny výjimečně širokých nebo naopak tenkých letokruhů. Široké mohou souviset s lepšími klimatickými podmínkami pro růst, ale také s uvolněním stromu v důsledku smrti jeho souseda. „Takové situace nás zajímají nejvíce a s využitím matematického modelování můžeme zpětně přečíst režim narušení celého lesa,“ vysvětlil Šamonil.
Podle ředitele Správy NP Šumava Pavla Hubeného je zjištění, že i ve zdánlivě hospodářských a uměle založených smrčinách rostou stromy, které pamatují prales před rokem 1868, jen potvrzuje starší zkušenosti z jiných projektů z jiných částí Šumavy.
„Při podobné analýze lesů ve vybraných bezzásahových zónách národního parku jsme zjistili, že zhruba každý pátý strom je starší 200 let a nejstarším je přes 400 let,“ řekl.
Svým původem tedy tyto stromy patří do období, kdy na těchto místech rostly ještě pralesy. Šumavské lesy mají tedy mnohem větší potenciál stát se divokými, než se jevilo v době vzniku národního parku v roce 1991.
„Opět se potvrzuje, že o zdejších lesích nevíme zdaleka všechno. Jsem přesvědčený, že spousta překvapivých zajímavostí o šumavské přírodě na nás ještě čeká,“ naznačil ředitel Hubený.
