„Mlýn nás hned zaujal. Třeba svým osudem za války, kdy to mlynářova rodina neměla jednoduché,“ vysvětluje Nikola Švehlová, jedna z dívek. Možnost soutěžit jim nabídla škola.
Projekt vypsala organizace Post Bellum. Cílem žákyň bylo promluvit s pamětníkem, poté nahrály rozhlasovou reportáž.
Mlynář jim vyprávěl příběh svého rodu
Za Vladimírem Pechem, jehož rodina zmíněný mlýn dlouhé roky vlastní a spravuje, vyrazily poprvé na začátku března. „Nejprve nám vyprávěl celý příběh mlýna a jeho rodu, pak nám areál ukázal. Jeho slova jsme nahrávaly do reportáže a fotily. Bylo to velmi příjemné setkání,“ pokračuje Kateřina Kvášová s tím, že se spolužačkami pořídily asi dvouhodinový zvukový materiál. Ten musely žákyně deváté třídy zpracovat.
Celou dobu s nimi spolupracovala jejich třídní učitelka Marie Bumerlová. „Bavilo je to. S náročnějšími věcmi jsem pomohla. Jsem ráda, že se do toho pustily. Díky tomu poznaly obecné téma z dějepisu na konkrétním případu,“ těší pedagožku ze školy na třídě Čs. armády.
Dívky si tak vyzkoušely, jak se tvoří rozhlasové vysílání. „Bylo to zajímavé nahlédnutí do mediálního oboru. Poznaly jsme, jak tato práce vypadá, jak třeba využít čas reportáže co nejlépe,“ vypráví Kvášová, která se těší na další studium na třeboňském gymnáziu. Svůj výzkum žačky prezentovaly na začátku června v Táboře.
Komunisté mlýn zabavili. Rodina ho získala zpět po revoluci
Mlýn, pila a penzion Krkavec leží u řeky Nežárky necelé tři kilometry jihovýchodně od Veselí. Vladimíra Pecha zájem potěšil. „Společně jsme si připomněli historii. Ukázal jsem jim, jak funguje vodní turbína a pila,“ vypráví. Jeho dědeček mlýn koupil v roce 1910 a zásadně ho inovoval. „Zaujalo mě, jak staré mlýnské kolo nahradil na svou dobu moderní turbínou,“ přemýšlí Nikola Švehlová.
Pechův otec mlýn rozšířil o pekárnu a pilu. Za druhé světové války se stal v okolí oblíbeným mlynářem. Lidem mlel načerno obilí. „Musel si vytvořit systém, aby ho kontroloři neodhalili, jinak by mu šlo o život. Místo mouky od něj dostávali hospodáři takzvaný cejšek, za který si pak mohli v pekárně vyzvedávat pečivo,“ vypráví třetí z dívek, Jitka Harazímová.
Po nástupu komunismu byl mlýn s pilou rodině zabaven a otec pana Pecha se musel vystěhovat. Zpátky ho získala až po revoluci, už v době totality však Pechovi v mlýně pracovali. Vyrůstal tu i Vladimír Pech.
Mlýn dodnes spravuje, energii celému objektu dodává vodní turbína. Provozuje zde pilu a malý penzion. „Podle možností se snažíme stavbu stále rekonstruovat. Hnací silou je to, že se mlýnu věnuje také můj syn, takže Krkavec zůstane i nadále v rodině,“ dodává Pech.
