V roce 2017 zahájili velký společenskoekonomický monitoring na Šumavě. Loni průzkum skončil a správci národního parku nyní mají v ruce výsledky.
Vyplývá z nich například, že v roce 2018 utratili turisté skoro 1,2 miliardy korun. Ti také hodnotili, v čem se jim Šumava líbí a jestli si připadají omezovaní při svých výletech.
Celkem 4 500 lidí odpovědělo na otázky, které vytvořili odborníci z Univerzity BOKU ve Vídni a využilo je i vedení Bavorského lesa. Nabízí se tak srovnání na obou šumavských stranách hranice.
„Bavorský les je nám často dávaný za příklad, tak jsme chtěli vědět, jak si vedle něj stojíme. Ukázalo se, že rozdíl není nijak výrazný. Upřímně, trochu jsem se bál, že tak dobré hodnocení nedostaneme,“ těší výsledky 57letého ředitele Správy NP Šumava Pavla Hubeného. V čele parku je od roku 2014.
Průzkum ukázal, že od listopadu 2017 do listopadu 2018 dorazil druhý nejvyšší počet výletníků k výběhu vlků do návštěvnického centra v Srní. Bylo jich 117 tisíc. Znamená to, že se tato forma atrakce za necelých pět let fungování osvědčila?
Ten zájem jsme předpokládali. Společně s centrem v Kvildě nabízí přírodu takovým způsobem, jaký do té doby chyběl. Nepostavili jsme ho jen proto, aby příchozí viděli zvířata, ale vede tudy více lesních cest, kam mohou přijít celé rodiny s dětmi i třeba s kočárky. Takových menších okruhů je v národním parku stále málo.
Když je vlčí výběh v Srní takovým lákadlem, máte s místem další plány?
V budoucnu budeme moci další věci doplňovat, určitě se nějaké vylepšení nabízí. Současné parkoviště není nafukovací, občas nemají hosté kde parkovat. Celá obec má návštěvnický potenciál. Dosud se odtud dá k centru dostat pouze po silnici. Proto chceme udělat příjemnější cestu lesem, aby turisty neohrožovala auta. Můžeme zapracovat na větším komfortu.
Nejfrekventovanějším místem byl ale Roklanský potok na Modravsku, kolem kterého se prošlo 127 tisíc lidí. V čem je Modrava a její okolí tolik výjimečné?
Je to špičková destinace, výborně vybavené vstupní místo do přírody. A až v Modravě dostaví nové parkoviště, budou v tomto ohledu ještě lepší. Je to příjemná malá obec s dobrými restauracemi. Nádherná cesta kolem Roklanského potoka vede po rovině až k Tříjezerní slati. Kdo si ji projde, vidí pláně, slatě, plný les i les po kůrovci. Stezka je vhodná pro rodiny.
Modrava jistě láká. Je však podobný nával turistů pro Šumavu snesitelný?
Jinak to mohu vidět já jako ředitel, který by rád dostal návštěvníky do přírody, odlišně to však mohou hodnotit starostové, kteří musejí zajišťovat infrastrukturu. Mám už od některých zprávy, že při prodloužených víkendech je to občas na hraně únosnosti. Nyní s napětím očekáváme léto, trochu se toho bojíme. Pokud nebudou Češi vycestovávat do zahraničí, mohou některá místa nebo vsi trpět přetlakem. Musíme se na to připravit. Stále je kam výletníky odklánět, na Šumavě je spousta ne tolik objevených míst. Kdyby se podařilo hosty více rozptýlit po celém území, bylo by to ideální.
Ptám se na Modravsko, protože správa navíc chce otevřít od Březníku stezku k hraničnímu přechodu Modrý sloup. Pokud se to povede, nebude zatížení oblasti ještě vyšší?
Pokud se nám podaří Luzenské údolí zpřístupnit, možná to bude znamenat další přitížení. Když jsme tam pořádali komentované doprovody, zájem byl obrovský. První dvě sezony bude místo určitě hodně navštěvované.
Odbor státní správy však nyní rozhodl, že vaše kompenzační opatření pro tetřeva nestačí. Co bude dál?
Jsem přesvědčený, že navržená opatření, alespoň za zpřístupnění Modrého sloupu, dostatečná jsou. Ctím ale nezávislost našeho odboru státní správy. Ten zase musí počítat s využitím našeho práva odvolat se proti tomuto rozhodnutí.
Pojďme k dotazníkům. Celých 71 procent turistů odpovědělo, že se v národním parku necítí vůbec nebo skoro vůbec omezováni. Je to pro vás dobré zjištění?
Je to skvělé číslo. Musíme ale brát v potaz, že zbytek se omezený cítí, to také není zanedbatelné procento. Snažili jsme se zjistit, v čem přesně ta nespokojenost spočívá. Vyplývá nám z toho, že pouhých osm procent dotazovaných cítí vyloženě omezení při vstupu do přírody, ostatním vadí třeba nižší parkovací kapacita nebo zákazy vjezdu. Jiným vadilo, že nemohou volně stanovat a tábořit, dalším zase stavební činnost. Ptali jsme se také - a byla to poměrně zákeřná otázka - kolik si lidé myslí, že je jim uzavřeno šumavského území. Průměrná odpověď byla 30 procent. Ve skutečnosti je to 13 procent rozlohy parku. Do budoucna neplánujeme uzavírat více než 23 procent.
Tady se nabízí porovnání s Bavorským lesem, kde omezení nepociťuje 94 procent výletníků.
Hlavní odlišností je velmi hustá síť cest v Bavorském lese. Mají tam navíc zpřístupněna veškerá ikonická místa. Z německé strany je například Modrý sloup otevřený, stejně jako vrch Luzný. U nás jsou některé podobné lákavé lokality nepřístupné, což může v někom vyvolat pocit omezování.
Ptali jste se i místních. Vypozoroval jste za ta léta ve vedení správy parku, jaký vztah obyvatel k turistům převažuje?
Nelze to říct jednoznačně, názorů je více. Bydlí tu lidé, kteří se stěhovali na Šumavu jako do vojenského prostoru. Z politických důvodů tady turistický ruch nebyl, proto někomu může starší podoba Šumavy chybět. Pak je tady skupina lidí, která se sem přesunula po revoluci podnikat, pro ně je nyní turismus důležitý. V odpovědích místní hodně skloňovali výrazy jako „klid“ a „čistý vzduch“. To jsou hlavní důvody, proč na Šumavě bydlí rádi. Až v dalším sledu byla krásná příroda. Většina z obyvatel si však uvědomuje, že návštěvníci jsou přínosem pro ekonomiku regionu.
Vraťme se právě k turistům. Na některých místech mohou sledovat „mrtvé“ lesy zdevastované kůrovcem. Může je to odradit od výletu?
Mrtvé stromy nejsou pohledné a společnost je často nebere jako součást lesa. Spíše je vnímá jako nějaký nepořádek nebo symbol smrti přírody. V průzkumu jsme se ale ptali, zda dotazovaní berou mrtvé dřevo jako atraktivitu. Zhruba polovina řekla, že ano, což je velmi potěšující. Čekal bych, že to bude méně.
Ukázal vám velký průzkum, co všechno můžete zlepšit směrem k místním i turistům? Nepříliš lichotivě například vyšla vaše schopnost informovat a prezentovat se.
Právě to teď řešíme, jak více zvýraznit naši práci. Myslím, že informujeme velmi hojně a srozumitelně. Bohužel se ukazuje, že to je stále málo. Nebo možná využíváme ne úplně správná média. To je obor, ve kterém se chceme zlepšit.
Celkově ve vytvoření komfortu pro výletníky se máme stále kam posouvat. Chceme, aby měl každý možnost zaparkovat a vyrazit na krátký výlet.
Pavel Hubenýředitel Správy Národního parku Šumava
Za další nedostatek někteří označili množství a kvalitu toalet na parkovištích.
Tady na změně již pracujeme. Celkově ve vytvoření komfortu pro výletníky se máme stále kam posouvat. Chceme, aby měl každý možnost zaparkovat a vyrazit na krátký výlet. Souvisí s tím i dostupnost dalších služeb, například kvalitní hromadná doprava po národním parku. To sice není úplně naše záležitost, ale teď víme, že musíme začít usilovat o to, aby se doprava dostala na lepší úroveň.
Opusťme teď výzkum a vraťme se do minulého roku, kdy se hlavním tématem na Šumavě stala zonace. O nových zónách jste jednal několik měsíců, objížděl jste starosty a podnikl jste spoustu schůzek, než se podařilo návrh schválit. Byl to pro vás nejnáročnější rok v čele národního parku?
Neřekl bych. Vůbec nejsložitější byl nejspíše ten první. Loňský rok byl pro mě naopak radostný. Usilovně jsme pracovali a dotáhli do konce věc, o které jsme věděli, že má smysl a že je správným krokem pro národní park a celý region. Jednal jsem se spoustou partnerů a těšilo mě, jak k zónám přistupují a více či méně souhlasí s naším návrhem, a většinou jsme se domluvili. Věřím, že jsme loni posunuli Šumavu do budoucna správným směrem.
Říkáte, že se vám dařilo s partnery domluvit. Přesto však na vás podal Jihočeský kraj žalobu, proti zůstávali někteří vědci. Celé projednávání doprovázely emoce, vznikla kampaň, která s návrhem zón nesouhlasila. Neměl jste starosti, jak to celé působí navenek, třeba i pro lidi mimo Šumavu?
Připadá mi, že z venku je Šumava zahalená jakýmsi tajemstvím. Už je to takové klišé, že se tu nedokážeme na ničem dohodnout. Je pravda, že někteří lidé zaujali pevné pozice proti Správě NP Šumava, popřípadě proti ministerstvu životního prostředí. I s nimi se však dá normálně domluvit na řadě běžných věcí. S trochou nadsázky, představa o neustálých sporech na Šumavě může být jistou formou reklamy. Především ale případné spory provokují obě strany, aby přesvědčily o své pravdě. K tomu potřebují argumenty, což vede k tomu, že se u nás mnohem více zkoumá. Tím národní park více a více vědecky poznáváme.
