Jan Štifter žije v Budějovicích. Zdejší ulice a zmizelá místa hrají velkou roli...

Jan Štifter žije v Budějovicích. Zdejší ulice a zmizelá místa hrají velkou roli v jeho knihách. První novelu Kathy zasadil do konce druhé světové války. Nyní zabrousil do období první republiky. | foto: Marek Podhora, MAFRA

V Budějovicích bývalo sto podniků s prostitutkami, říká spisovatel

  • 3
Jak vypadal život českobudějovických prostitutek za první republiky? Do atmosféry tehdejších nevěstinců zavádí čtenáře v nové knize Café Groll spisovatel Jan Štifter.

Mladý lékař plánuje otevřít ordinaci a zahájit praxi. Není ale jednoduché se v Českých Budějovicích po první světové válce prosadit. Nastupuje proto na uvolněné místo lékařského dohledu nad dívkami z veřejných domů.

Poznává všechny místní podniky i prostitutky, které v nich pracují. Nejvíc času tráví v Café Groll s vyhlášenou kurtizánou Annou Václavíkovou. „Ta změní nejen jeho život, ale zasáhne do osudů dalších slečen i samotné madam,“ líčí 32letý českobudějovický rodák Jan Štifter.

Kdy se váš příběh odehrává?
Má dvě časové roviny. V roce 1949 stárnoucí lékař Rudolf Slíva vzpomíná na příhody kolem roku 1920.

Lékař Slíva je reálný?
V pramenech jsem ho nedohledal, ale podle historiků v Budějovicích tehdy opravdu působil lékař, který měl na starosti nevěstky a herečky z Jihočeského divadla. Příběh jsem opřel o kulisy místních kaváren a bordelů. Zjistil jsem, že v roce 1905 bylo v našem městě asi sto podniků, které nabízely služby holek. Přitom v té době byly Budějovice mnohonásobně menší než dnes. Bylo to ale kasárenské město a poptávka po kurtizánách byla veliká.

I běžné kavárny v té době fungovaly částečně jako nevěstince?
Existovaly kavárny a vinárny, jež se profilovaly jako podniky s dámskou obsluhou. Potom byly klasické hampejzy. Těch bylo méně.

Vedení města to tolerovalo?
Do roku 1922 byla prostituce povolenou živností. Holky měly pracovní a zdravotní knížky. Potom přišel zákaz.

Odkud jste čerpal informace?
V budějovickém okresním archivu jsou uložené zdravotní knížky nevěstek se záznamy z prohlídek. A jsou v nich také fotografie. Objevují se tam mladé holky, které vypadají na šestnáct let, potom zase padesátileté matróny. Později sice vyšlo nařízení, že se mají tyto knížky zničit, ale u nás se dochovaly. Potom jsem hodně čerpal z tehdejších novin, kde je spousta článků o událostech v bordelech jako třeba rvačky nebo pozvánky, v nichž majitelé podniků zvou na kulturní program.

A využil jste nějaké tehdejší krimizprávy?
Použil jsem například situaci, kdy se ztratila jedna nevěstka. Psali, že v podniku ukradla peníze, a vyhlásilo se pátrání. V místních novinách vyšel popis, že „hledaná dámička jest prostřední, tělnaté postavy, oválného obličeje, má světlý vlásek, hnědá očka, zdravé zoubky. Mluví německy a česky, nosí popelavě šedý plyšový klobouček a černý převlečník“. Využil jsem také příhodu, kdy se v jednom nevěstinci porval nějaký řeznický mistr.

Povídejte.
V knize jsem to popsal tak, že si řezník vybral společnici Mínu, která byla ve službě teprve druhý den. Když se s ní vrátil z pokoje zpátky do kavárny, začal jí nadávat, hrubě urážel, křičel, že by měla radši šlapat chodník, než svými dovednostmi kazit pověst nóbl podniku, až se ostatní hosté začali zvedat a odcházet. Holky ale Mínu nedaly, začaly řezníka tlouct, přidala se k nim i spolumajitelka podniku. V novinách bylo, „jak ho ty děvky tloukly býkovcem, židlemi i rozličnými jinými předměty, až mistr utrpěl lehké zranění, oháněv se kolem sebe gumovou pivní rourou“.

Co po roce 1922 nevěstky dělaly?
Často zůstaly v kavárnách a práci dělaly dál načerno. Byly vedené jako číšnice a sklepnice. Jak byly tvrdé postihy, to už nevím.

Café Groll je smyšlené jméno?
To byl skutečný nevěstinec, který fungoval v Kasárenské ulici za dnešním Mercury Centrem. Jmenoval se podle Adolfa Osvalda Grolla, od roku 1916 ho provozovala Vlasta Holubová a jméno podržela. Hlavní klientelou byli vojáci ze sousedních kasáren. I další podniky tohoto typu byly poblíž kasáren. Café Groll ale patřil k nejvyhlášenějším. Dobrou pověst měl také Tripolis. Okolo hlavního náměstí fungovaly spíš kavárny se službami dívek.

Proč jste si vybral tohle téma?
Vycházelo to ze souhry okolností. Kdysi jsem si dělal soupis českobudějovických kaváren, to mě hodně zajímalo. Další inspirace byla ze studií na vysoké škole, kdy mě bavily dějiny každodennosti přelomu 19. a 20. století. Rád jsem četl knihy profesorky Mileny Lenderové, která se prostituci v tomto období věnuje. Před časem jsem koupil činžovní dům v Riegrově ulici a při rekonstrukci se začal zajímat o jeho historii. To jsem nakonec použil také do knihy ve vyprávění lékaře Slívy v roce 1949.

K vaší předchozí novele Kathy vyšel letáček s procházkou po místech z knihy. Plánujete něco podobného?
V Café Groll už je hodně míst, která neexistují, takže to nemá cenu. Ale před časem jsem dělal komentovanou procházku po budějovických hampejzech. Vyšli jsme z Riegrovy ulice směrem k Sadům a na takhle krátkém úseku jsme se zastavili na osmi místech, kde pracovaly nevěstky.