„Honzo, byl jsi úžasný a jedinečný. Nesmírně si vážím toho, že jsme byli třináct let přátelé a kolegové, že jsem mohl vydávat tvé knihy, vystupovat s tebou, ale hlavně být ve tvé blízkosti,“ napsal Josef Pepson Snětivý, hudebník, spisovatel a jeden z nakladatelů Jana Bauera.
Rodák z Jihlavy, který strávil většinu života na jihu Čech, napsal přes 250 knih včetně reedicí. V roce 2017 se dokonce dostal do České knihy rekordů jako nejplodnější český spisovatel, když měl na svém kontě 172 publikací.
Jeho doménou byly historické detektivky a thrillery. Například svou sérii o novoměstském rychtáři Jakubu Protivovi z Protivce a svérázném mnichu Blasiovi zasadil do časů vlády Václava IV.
„Začal jsem je psát trochu jako reakci na knihy mého kamaráda Vlastimila Vondrušky, ve kterých vystupuje rytíř a královský prokurátor Oldřich z Chlumu. To je ctnostný a věrný manžel, dává si maximálně jen doušek medoviny. Já chtěl vytvořit reálného člověka se všemi neduhy. K Jakubu Protivovi jsem potřeboval nějakého intelektuálního protivníka a zrodil se mnich Blasius,“ vyprávěl před lety Bauer.
Veselý člověk plný sil
Jeho známí a přátelé o něm vždy mluvili jako o zábavném a přátelském člověku. Roky žil ve Vodňanech na Strakonicku, poslední léta v Českých Budějovicích. „Byl jsi nevyčerpatelná studnice zábavy i poučení. To, co jsme z tebe čerpali, nikdy nezmizí, i když Ty už tu s námi ode dneška nejsi,“ napsal dnes Josef Pepson Snětivý, který mu vydal 12 knih.
Jan BauerNarodil 11. dubna 1945 v Jihlavě. Po maturitě v Českém Krumlově vystudoval v Českých Budějovicích Vysokou školu zemědělskou. Do literatury vstoupil v roce 1964 na stránkách studentského literárního časopisu Dialog, který sám založil. Knižně debutoval o čtrnáct let později populárně-naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Založil literární soutěže Číše Petra Voka a Zeyerův hrnek. Rád jezdil na kole, chodil s přáteli na pivo, četl a sledoval detektivky. |
Ještě před dvěma týdny mu hrál na opožděné oslavě osmdesátých narozenin. „Byl jsi veselý a plný sil, což je moc a moc dobře. Odešel jsi vestoje a jako král,“ pokračoval Snětivý.
„Honzo, drahý příteli, s úsměvem na tváři vzpomínám na první setkání s tebou. Bylo to 7. září 2019 v Trocnově, kde jsi byl kmotrem knihy Vlastimila Vondrušky a po křtu jste mě pozvali na skleničku. Pozorovat dva skvělé spisovatele a historiky ve vášnivé diskusi byl koncert. Od té doby jsi byl věrným hostem u nás v salonu, vždy jsme se těšily na tvou návštěvu, vyprávění u kafíčka a dortíku o historii i o životě. Sbohem, kamaráde,“ napsaly Renata a Terka z kosmetického salonu v centru Budějovic. Nikdy jim nezapomněl přinést čerstvé růže a podepsanou knihu s věnováním se slovy: „Děvčátka, nesu vám další knížku, máme tu nějaký zákusek nebo panáčka?“
Ve svých románech Jan Bauer často popouštěl uzdu fantazii a nevyhýbal se lechtivým scénám, snažil se ovšem dodržovat všechny historické reálie. „Doba, kdy jsem zvládl napsat 40 stran za noc, už je pryč. Teď vydržím už jen pár hodin v kuse. Pak si musím aspoň zahrát na počítači prší na odreagování nebo se projít,“ říkal, když mu bylo 71 let.
Jan Bauer také patřil k několika málo spisovatelům v Čechách, kteří se uživili psaním beletrie a literatury faktu. Měl spoustu příznivců, ale i odpůrce, kteří mu vyčítali bulvarizaci a nadprodukci.
„A já jim vzkazuju, ať zkusí napsat historickou knihu, kterou si přečte široký okruh čtenářů. Na druhou stranu jim dávám v něčem za pravdu a uznávám, že psaní knih je pro mě prací,“ vyprávěl před lety v rozhovoru pro iDNES.cz.
Literaturu miloval už odmalička. Narodil se na konci druhé světové války v Jihlavě. Z vyprávění znal historky o tom, že po osvobození jeho otce málem zastřelili rudoarmějci, protože si v opilosti jeho uniformu československého důstojníka spletli s oblečením wehrmachtu. Nebo jak jejich nájemní vilu zabral maršál Malinovskij se svým štábem.
Spisovatel Jan Bauer je v České knize rekordů, od roku 1978 vydal 172 knih |
Časem se rodina přestěhovala do Českého Krumlova, kde Jan Bauer maturoval na tehdejší střední všeobecně vzdělávací škole. V té době už hltal Franze Kafku, povídky Isaaka Babela či Ernesta Hemingwaye.
Chtěl jít studovat žurnalistiku nebo sociologii, ale maminka ho prý nechtěla pustit do Prahy. Bála se, že by trávil příliš mnoho času po hospodách a s dívkami. A tak Jan Bauer skončil na Vysoké škole zemědělské v Českých Budějovicích.
Začal psát básně
„Kolem sedmnácti let jsem začal psát básně a nějaké povídky. Později jsem přišel za Borisem Jachninem na Krajské nakladatelství v Českých Budějovicích, který mi řekl, že má tvorba ještě není na vydání, ale doporučil mi, ať zkusím publikovat v Jihočeské pravdě. V roce 1964 jsem pak založil studentský literární časopis Dialog, kam jsem léta dopisoval,“ vzpomíná.
Při psaní má Bauer na kolenou mapu středověké Prahy. Vyšlo mu už 162 knih |
Jeho vůbec první kniha z roku 1978 však neměla s beletrií ani s historií nic společného. „Zajímala mě otázka hladu a globality a vznikla populárně-naučná publikace Uživí naše planeta lidstvo? První historickou knihou byly až mé pětisvazkové Záhady českých dějin, první svazek vyšel v roce 2000,“ vzpomínal Bauer.
