Na začátku incidentu v loňském červnu byla šarvátka dvou bezdomovců, kteří obývali squat nazývaný Betoňák v polorozbořené budově bývalého nákladového nádraží u Jindřichova Hradce.
Oba muži byli pod vlivem alkoholu a poškozený se přiznal, že druha provokoval. Ten ho za to zmlátil ranami pěstí a kopanci.
„Najednou jsem uviděl záblesk kovu sekyry a pak s ní dostal tři až čtyři rány do hlavy. Bylo to rychlé. Kryl jsem si hlavu rukou, odnesl to jen malíček. Jinak bych už tady nestál,“ líčil 56letý napadený muž, kterého přivedla eskorta z výkonu trestu, kde je za krádeže.
Obžalovaný Miloš Matulka útok sekyrou odmítá. Tvrdí, že si jeho sok musel zranit hlavu o hranu sporáku, když na něho upadl. „Sekyrou bych dokázal zabít prase. Člověk by takovou ránu nerozchodil. Vůbec jsem ji v ruce neměl,“ opakoval obžalovaný.
Zraněný po úderech utekl z Betoňáku směrem k asi půl kilometru vzdálené čerpací stanici za křiku, že ho chtěli zabít. Zkrvaveného se ho ujali dva tamní hosté a přivolali sanitku.
Muž masivně krvácel z hlavy a malíček levé ruky měl skoro přeseknutý. Už třetí den po ošetření podepsal reverz a nemocnici opustil.
Podle soudního znalce Františka Vorla byla jeho zranění lehká, dvě sečné rány na hlavě nepoškodily lebku. Znalec navíc vysvětlil, že rány sekyrou do hlavy většinou stojící člověk přežije, protože ostří se po lebce sveze a nepřivodí vážné následky. Horším následkům se napadený vyhnul bránící levou rukou, takže nejhůře dopadl naseknutý malíček.
Jedenáctkrát ve vězení
Obhajoba žádala překvalifikování činu na ublížení na zdraví, protože zranění nebylo vážné a použití sekyry není prokazatelné. Senát nakonec uvěřil výpovědi poškozeného, v úvahu přitom vzal biologické a daktyloskopické stopy na sekyře, a přiklonil se k návrhu obžaloby.
Podle předsedkyně senátu Smrčkové neexistují pro obžalovaného polehčující okolnosti kromě toho, že vraždu nedokonal. Naopak přitěžující je, že už byl jedenáctkrát ve vězení, má problémy s alkoholem a podle psychologů je výbušné povahy s absencí citu a sebereflexe.
Rozsudek mu zároveň ukládá nahradit škodu zdravotní pojišťovně a ambulantní protialkoholní léčbu.
Pro obžalovaného byl verdikt šokem. Pokud se v průběhu líčení choval sebejistě a občas se i smál, až ho musela soudkyně napomenout, po rozsudku vypadal zdrceně. „Deset let, deset let,“ opakoval po cestě do vazby. Rozsudek není pravomocný, protože jeho obhájce se na místě odvolal.
