Areál kdysi světoznámé sklárny v Lenoře na Prachaticku po letech klidu opět ožije. Ale nevrátí se tam skláři, najede do něj těžká technika a dělníci, kteří se postarají o demolici opuštěného závodu, jehož součástí je více než deset chátrajících objektů.
Sklářská huť Eleonora postavená v 19. století se významně zasloužila o rozvoj obce. Později však doplatila na nepovedenou privatizaci v roce 1995 a od té doby nefunguje. Podobně jako další významné jihočeské sklárny, třeba ta v Chlumu u Třeboně.
Areál o rozloze 4,5 hektaru leží jižně od centra obce poblíž Teplé Vltavy na hranici CHKO Šumava. Lenora nedávno změnila územní plán lokality, který nově povoluje stavby včetně obytných domů a občanského vybavení.
„Chceme celý pozemek rozdělit na stavební parcely,“ nastínil stručně budoucí podobu areálu spolumajitel pozemků Václav Kubata.
Bývalou sklárnu včetně pozemků vlastní dva podnikatelé z Českých Budějovic. Tvrdí, že s jejím kritickým obdobím po roce 1995, kdy policie stíhala čtyři její vlastníky kvůli vytunelování podniku při pokusu o privatizaci, nemají nic společného.
Sklárna EleonoraSklárnu v Lenoře založil v roce 1834 Jan Mayer. Vyznačovala se výrobou českého křišťálu a barevného skla. Vyvážela výrobky do celého světa. Lenora, malá šumavská obec, na této produkci profitovala a rychle se rozrůstala. Kromě školy a mateřské školy tu vyrostly pro skláře domky, po jejím znárodnění i bytovky. Dnes obyvatel rychle ubývá. Zatímco v 70. letech minulého století tu žila skoro tisícovka lidí, dnes je jich 650 a současná populace stárne. Lenorští připomínají, že i po 30 letech od vyhasnutí pece je místní sklo vyhledávanou značkou mezi sběrateli. Podle Chrapanové pamětníci sklářství bohužel vymírají a pro mladé lidi zde nejsou pracovní příležitosti. Je proto otázkou, co na nových stavebních parcelách vyroste. |
Areál chátrá, proto chtějí zhodnotit alespoň jeho pozemky. Demolovat se bude celkem 13 budov včetně komína nad pecí, některé domy jsou i dvoupodlažní. Z historického hlediska je nejhodnotnější hlavní objekt nedaleko vstupu na nádvoří vyzděný z keramických cihel.
„Byli bychom rádi, aby alespoň ten se zachoval jako památka a vzpomínka na slavné období obce. Ve sklárně pracovaly celé místní rodiny. Ještě dnes sem chodí děti sbírat barevná sklíčka a lidé si uchovávají doma skleněné výrobky. Pro obyvatele je konec sklářství a demolice pozůstatků závodu hodně smutná záležitost,“ naznačila místostarostka obce Magda Chrapanová.
Jedním ze zaměstnanců sklárny byl i její tchán a porevoluční starosta Antonín Chrapan. Ještě dlouhou dobu po vyhasnutí sklářské pece provozoval brusírnu skla pro zahraniční zákazníky. Někteří skláři si totiž po uzavření Eleonory založili vlastní malé pece na výrobu suvenýrů třeba na Lipensku, ale toto podnikání jim dlouho nevydrželo.
„Po škole a po vojně jsem nakrátko nastoupil do lenorské sklárny jako technik a pak si otevřel vlastní brusírnu. V Eleonoře pracovali všichni z naší rodiny. Praděda, děda...,“ vzpomíná Chrapan.
Unikátní sklo z Lenory koupí kraj, slibuje expozici lepší prostory![]() |
Připomínku sklářství uchovává v Lenoře muzeum na obecním úřadě. Kromě dobových fotografií a ukázek prací zde vystavují i světový unikát – repliku soupravy Bowle set, jejíž originál dostala darem ke korunovaci v roce 1952 britská královna Alžběta II.
Nyní ho tam však návštěvníci nenajdou, protože si ho půjčil Národní památkový ústav pro výstavu Vltava splavná a slavná, kterou připravuje otevřít v září v Jízdárně Pražského hradu.
„V souvislosti se 150. výročím vzniku symfonické básně Vltava od Bedřicha Smetany chceme ukázat, jak tato řeka ovlivňovala okolní život. Nejenom sklářstvím, ale i dalšími provozy, třeba vodními mlýny. Bowle set vyrobený pro královnu se vrátí do Lenory po skončení výstavy v lednu 2026,“ informoval šéf jihočeských památkářů Petr Pavelec.