Deset, jedenáct, dvanáct. Přidej trochu! Třináct, čtrnáct a teď malinko uber, ještě uber a jsme tam.
Podobné pokyny byly během uplynulého víkendu slyšet uvnitř letité Škody 100 L často. To mě úkoloval navigátor Robert Straka, který zároveň kontroloval čas na stopkách. Já se zase zkoušel se 46 let starým autem vejít do zatáček na trati a snažil jsem si držet rychlostní průměr, který mi ukazovala aplikace na mobilu.
Vyzkoušeli jsme si, jaké to je závodit s veteránem Škoda 100 L z roku 1973. Jeli jsme desátý ročník největší české setinové rallye South Bohemia Classic. Za dva dny jsme urazili přes 400 kilometrů a museli splnit třináct testů přesnosti a tři tajné zkoušky.
Co to vlastně ta setinová rallye je? Jejím principem je dodržení stanoveného rychlostního průměru při průjezdu naplánovanou trasou podle šipkového itineráře, který drží navigátor v autě. Součástí jsou i testy přesnosti s měřením odchylky od předem daného času, za který se mají projet, s přesností 0,01 sekundy. Za každou setinu sekundy, o kterou do cíle přijedete dřív či později, máte trestný bod. A rallye se navíc jede v běžném provozu.
Naše auto s číslem 90 trestných bodů nasbíralo 4 044. Celkově to vyšlo na 85. místo ze 135 posádek.
Pořadatelé si dali záležet. Prohnali nás a další posádky třeba Křemží, Prachaticemi, Novohradskými horami, Lipenskem, centrem Českého Krumlova či Kaplicí. Všechna místa měla stejného jmenovatele. Lidi u trati.
Ti poctivě mávali každému vozidlu a při testech se fandilo. Často jsme tak z auta ve vsích viděli skupinky, jak si v pátek večer vyndaly před domek či hospodu stolek, kde se pilo, jedlo a povzbuzovalo. Stejné to bylo i během deštivé soboty.
„Z toho jsem skoro až v šoku,“ říkal mi navigátor a každou chvíli mával dalším hloučkům stojícím podél silnice.
To nejlepší jsme pak zažili v pátek ve Vitějovicích u Prachatic. Hned jak jsme zastavili na zaplněné návsi a otevřeli okénko, už nám dovnitř paní v kroji podávala domácí koláčky a spolujezdcům pak hasiči nabízeli i něco ostřejšího.
To byly příjemné chvilky. Jenže o pár kilometrů dál se začaly projevovat první potíže. Naše škodovka přestávala dobíjet. V noci ve Frymburku na čerpací stanici už „umřela“ definitivně.
„Počkejte, tady je to z kopce, strčíme do vás,“ pomohli nám Kateřina a Tomáš Adamů, kteří se svým žlutým Fordem Capri přijeli také natankovat. Druhý den si mimochodem ta samá posádka došla pro první místo v absolutním pořadí rallye.
Baterku jsme museli dobít
V cíli u hotelu v Dolní Vltavici jsme ještě s kamarády okolo jedenácté v noci přeměřovali a zjišťovali, jestli v sobotu pokračovat, nebo ne. Baterii jsme přes noc dobili, v sobotu ráno páskou opravili jeden z kabelů a pak už jeli bez zaváhání.
Další z testů připravili organizátoři hned na ráno k hotelu. Z mírného kopečka směrem k Lipnu a bez puštěného motoru.
„Teď by to nemuselo být špatný,“ chválil Robert. První část vyznačeného úseku jsme měli zajet za 14,5 sekundy a druhý pak za 20 sekund. Fotobuňky jsme proťali v čase 14,68 a následně 21,03 sekundy. Dostali jsme tedy 121 trestných bodů a skončili na zahajovacím testu druhé etapy na 71. místě.
A jeli jsme dál. Před námi bylo sobotních 258 kilometrů. Bohužel všechny propršely. Stěrače v téměř padesát let starém autě na takové počasí nejsou tolik stavěné, ale škodovka poctivě ukrajovala jeden kilometr za druhým.
„Tady je třeba vidět až na Vyšší Brod i do Rakouska. Škoda, jedeme skvělými cestami,“ ukazoval jsem spolujezdci někam do mlhy od silničky, která vede z Malšína k Frymburku.
V sobotu v programu nechyběla Velká cena Kaplice. Po baterii jsme se tady museli vypořádat s další nepříjemností. Na testu, který už více připomínal klasické závodění, jsem minul jednu z pravých zatáček, musel pár metrů couvat a za to jsme dostali od traťových komisařů 500 trestných bodů.
Navigátorovi jsem se hned omlouval a snažil se dojet co nejlépe. Grand Prix byla tedy jediná závodní kaňka na celém víkendu. Jinak vše šlapalo perfektně a je hodně znát, že pořadatelé vědí, co dělají.
„Já si to užil. Chtěli jsme být do stovky. Tak je to paráda,“ říkal Robert spokojeně v sobotu večer potom, co si na nástěnce přečetl, že posádka Lundák–Straka dojela na 85. místě celkově.
