Do šumavských lesů vyráží brzy ráno za ptáky. Někdy v nich tráví i noci, když zkoumá sovy. „Moje práce je krásně pestrá,“ říká dvaatřicetiletý ornitolog Aleš Vondrka ve své podkrovní kanceláři vimperského sídla Správy Národního parku Šumava. Právě odtud vyjíždí hlavně v zimě do terénu mapovat výskyt tetřeva hlušce. Území chráněného a vzácného ptáka řeší nový návrh klidových území v národním parku, na kterém se Vondrka podílel. Součástí plánu je i zpřístupnění turisticky atraktivního hraničního přechodu Modrý sloup, ke kterému vede cesta Luzenským údolím.
Právě Luzenské údolí je pro tetřeva klíčové. Jak zajistíte, aby jeho vývoj nebyl na Šumavě narušen?
Jde o jeden z nejkvalitnějších biotopů evropsky chráněného tetřeva hlušce. Proto je i sezonní zpřístupnění stezky na Modrý sloup nemožné bez toho, aby se mu vyhradilo místo pro nerušený vývoj jinde. Případné otevření Luzenského údolí s sebou ponese nutnost navrhnout a uskutečnit takzvaná kompenzační opatření, aby měl nadále dostatek prostoru pro život.
Polovinu šumavského parku bych nechal divočině, říká šéf jeho správy |
Co musíte zohledňovat, když rozvrhujete klidové oblasti?
Návrh klidových území vždy reaguje na aktuální situaci, tedy na to, kde se daný druh nejvíce vyskytuje, a tam mu zajišťuje klid od člověka. Související turistická omezení vždy vycházejí z biologie ptačího druhu. Klidová území na Šumavě z ptáků chrání kromě tetřeva hlušce ještě sokola stěhovavého, jeřába popelavého a tetřívka obecného. Zatímco například u sokola platí omezení pro turisty jen v době hnízdění, u tetřeva je potřeba chránit místa jeho výskytu po celý rok.
Daří se momentálně tetřevovi?
Při sledování v letech 2009 a 2011 se napočítalo 550 jedinců. V posledních třech letech máme odhady na 605 ptáků tohoto druhu. Navrhovaná klidová území pro něj jsou především v oblasti Modravských slatí, Pasek, Smrčiny a Třístoličníku.
Co ovlivňuje současnou stabilitu jeho populace?
Největší roli v tom hraje přeměna lesa, která je nyní přirozenější. Tetřevovi vyhovuje, když se lesy rozrůzňují, vznikají polomové a kůrovcové plochy. Díky polomům se do hnízdišť složitěji dostávají predátoři jako divočák.
Tetřev je nejvýrazněji chráněný druh na Šumavě. Nemůže mu velká propagace škodit tím, že láká zvědavce do oblastí jeho výskytu?
Dá se na to hledět i z druhé strany. To, že se o tetřevovi mluví, si může spousta lidí vzít za své, mohou být na jeho ochranu hrdí a respektovat ji. Kdyby se chráněné druhy neukazovaly, lidé by nemuseli chápat podstatu různých opatření, jako je právě uzavírání některých stezek na nutná období. Propagace tetřeva hlušce je opodstatněná tím, že na Šumavě tvoří jedinou životaschopnou populaci v Česku a jednu ze tří ve střední Evropě.
Příznivé jsou pro vás také sledování sokola stěhovavého.
Ve druhé polovině 20. století v naší krajině vymizel, protože se ve velkém začaly využívat chemické látky v zemědělství. Jedy se hromadily v ptačích druzích, které sokol loví a živí se jimi. Spekuluje se, že tehdy sokoli zůstali jen u šumavských jezer, to však nebylo možné potvrdit, protože se nacházela v hraničním pásmu, kam se nesmělo. Každopádně se teď vracejí. Momentálně počítáme osm hnízdišť a ve všech se loni vylíhla mláďata.
Jak to se sokoly vypadá na Stožecké skále, která je s jejich hnízdy spjata?
Hnízdiště tam v roce 1965 zaniklo a znovu ho ptáci založili až před deseti lety. Jde o místo, kde lidé často nerespektují znepřístupnění a sokoly pak ruší. Ti kvůli tomu loni hnízdo opustili. Ale letos jsou tam zase.
V ohrožení je tetřívek obecný. Kolik jich na Šumavě žije?
Počítáme posledních 50 tokajících kohoutků. Když budeme předpokládat, že samic je stejný počet, vyjde nám 100 jedinců. To je hraniční počet, při kterém je populace schopna přežít. Přitom při sčítání v roce 1977 bylo 1 200 ptáků. V Arnoštově na Prachaticku dříve místní mluvili o tom, jak kvůli spoustě tetřívků museli ráno zavírat okna, aby se mohli v klidu vyspat. Dnes už tam žádný není. Tomuto druhu vyhovoval dřívější způsob hospodářství v krajině, které udržovalo střídání lesa a bezlesí. Tetřívek přežívá v okolí rašelinišť, nevyhovuje mu však jejich zarůstání způsobené odvodněním.
Na problematiku chráněných druhů budete letos zvlášť upozorňovat. Rok 2019 je na Šumavě rokem ptactva. Jaké akce správa pro veřejnost chystá?
Program začne 24. dubna, kdy se v informačním středisku v Kašperských Horách uskuteční přednáška na téma lovu ptáka zvaného čižba v Evropě. Od června začnou vycházky do přírody pro veřejnost, kde je budeme učit rozpoznávat ptačí hlasy. Zároveň lidem nabídneme komentované prohlídky sovích voliér v Borových Ladech. Chystáme i další akce. Vše bude vždy upřesněno na webu národního parku.
Podobné vycházky za ptáky se konaly už v minulých letech. Poznávají účastníci ptačí zpěv?
Spíše ne. Snažím se na sluchový vjem ptačího zpěvu upozornit tehdy, když má skupina možnost daného ptáka i vidět. Lépe si to pak každý zapamatuje. Nemá cenu upozorňovat na ptačí hlasy někde v dálce, které rozpozná jen ucho odborníka. Musím taky reagovat na složení účastníků. Pokud přijde hodně dětí, nemohu mluvit odborně a témata rozebírat dopodrobna. Do přírody vyrážíme většinou mezi sedmou a osmou ráno.
Často se prý stává, že vám lidé nosí z lesa ptačí mláďata s tím, že jsou v ohrožení a ať se o ně postaráte. To je špatně?
Rozhodně to není správné. Mláďata se dostanou do fáze, kdy se musí naučit létat. A to v hnízdě nemohou. Může to vypadat, že ptáček vypadl z hnízda a je v ohrožení, ve skutečnosti však o něm rodiče vědí a stále ho krmí, dokud se nenaučí létat a obstarat si potravu. U sov může být navíc braní mláděte do rukou nebezpečné. Dospělí puštíci je aktivně brání a svými ostrými drápy mohou poranit. Pokud člověk ví, jak ptáčka uchopit, může ho dát na větev stromu, aby ho třeba nesebrala kočka. Většinou ale když ptáčka odnese z lesa, tak nepřežije.
