Sobota 10. června 2023, svátek má Gita
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 10. června 2023 Gita

V Kyrgyzstánu pracovala mezi vězni. Měli respekt k plášťům, líčí bioložka

  10:41
Mikrobioložka Markéta Hajná ze Strakonic byla na čtyřech zahraničních misích s Lékaři bez hranic. V budoucnu by se ráda zúčastnila například projektů týkajících se léčby spavé nemoci.

K Lékařům bez hranic se Markéta Hajná dostala v roce 2008 přes článek v novinách. | foto: Marek Podhora, MAFRA

S drobnou postavou a neustálým úsměvem působí křehce. Mikrobioložka Markéta Hajná má odvahy i síly na rozdávání. Čas od času mění laboratoř strakonické nemocnice, kde pracuje, za místa, kam se běžně lidé nepodívají.

Jako členka týmu organizace Lékaři bez hranic pracovala ve věznicích asijského Kyrgyzstánu nebo v Africe – v Jižním Súdánu a Malawi. Učí tamní zdravotníky diagnostikovat závažné nemoci a bojovat s nimi. „Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem domácí typ, ale asi jsem se spletla,“ říká 44letá Markéta Hajná.

Jak se mikrobiolog stane součástí týmu Lékaři bez hranic?
Pro Lékaře bez hranic pracuji od roku 2008. V té době jsem působila v Praze v laboratoři lékařské parazitologie a mykologie a ve Zdravotnických listech jsem objevila malý článek, že se v Praze otevírá pobočka Lékařů bez hranic. Myslela jsem si, že je to jen pro lékaře, přesto jsem se zkusila přihlásit a podařilo se.

Markéta Hajná

Narodila se v Písku, kde vystudovala gymnázium. Poté pokračovala studiem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V současné době žije ve Strakonicích. Pracuje jako mikrobiolog v centrálních laboratořích strakonické nemocnice. Je členkou mezinárodní zdravotnické humanitární organizace Lékaři bez hranic. Zúčastnila se zahraničních misí v Kyrgyzstánu, v Jižním Súdánu a Malawi. Volný čas ráda tráví se svými synovci, přáteli, na horách a ráda čte.

Co je vaším úkolem na zahraničních misích?
Má práce se vždy odvíjí od cíle projektu. Třeba v Kyrgyzstánu byl zaměřený na diagnostiku a léčbu tuberkulózy ve vězeňském systému. Mým hlavním úkolem bylo zabezpečit správný odběr vzorků, jejich dopravu do vězeňské laboratoře k mikroskopickému zhodnocení. Dále pak ke kultivaci do Národní referenční laboratoře, se kterou jsme spolupracovali. Vždy také školíme místní zdravotníky.

Jak na vás jako na ženu reagovali vězni?
To bylo zajímavé. V Kyrgyzstánu, klasické postsovětské zemi, měli respekt k „bílým plášťům“. Neměla jsem důvod se obávat, přesto jsme ale museli dodržovat bezpečnostní pravidla a vždy se pohybovat s doprovodem místních strážců a s vysílačkou. Auto bylo pořád připravené před vězením, kdyby se cokoliv stalo. Za celou dobu se nepřihodilo nic nebezpečného. Horší spíš bylo zvyknout si na chod vězení.

Jsou podmínky v tamním vězení hodně drsné?
Špatné jsou ale hlavně jejich životní podmínky, a právě to vytváří zázemí pro šíření nemocí. Na velmi malém prostoru je zavřeno třeba 15 lidí a mají k dispozici jeden záchod. V Kyrgyzstánu se po rozpadu Sovětského svazu zhroutil celý zdravotnický systém, zároveň nebyl ani pořádně nastavený ten právní. Lidé tak byli zadržení místo na 48 hodin třeba na dva roky. Nakazili se tuberkulózou a bez diagnostiky a léčby ji po propuštění roznášeli dál. Kromě práce v laboratoři jsme se snažili v tamní společnosti o naší práci hodně mluvit, vysvětlovat ji. Lidé totiž měli pocit, že vězni si „zaslouží“ nemoci a my bychom měli pomáhat jen těm venku.

Kyrgyzstán byla vaše první mise. Kam vás zavedly další?
Poprvé jsem do Kyrgyzstánu jela v roce 2008 na 15 měsíců a v roce 2011 jsem se tam vrátila ve stejném programu na půl roku. Před dvěma lety jsem byla tři a půl měsíce v Jižním Súdánu a loni jsem pobývala sedm měsíců v Malawi.

Jak vzpomínáte na Afriku?
Jižní Súdán byla moje první africká zkušenost a byl to šok. Jediná možnost dopravy do projektu byla malinkým letadlem. Vysadili nás uprostřed ničeho, vedle nemocnice a jedné silnice od severu na jih země. Nemocnici tam provozovali Lékaři bez hranic, vláda ji nemohla zajistit. Bylo tam mnoho válečných zranění. Laboratorní služba byla hodně potřebná kvůli krevní transfuzi. Má práce tak spočívala v jejím začlenění do chodu nemocnice a snažili jsme se vytvořit krevní banku, aby měli lékaři zásobu krevních konzerv pro pacienty.

Takže jste vytipovali dobrovolné dárce a odebírali jste jim krev podobně, jako je tomu u nás?
Tak snadné to nebylo. Místní se báli, že s krví obchodujeme, a obecně ji nechtěli darovat nikomu jinému než svým příbuzným. Právě proto jsme chtěli vytvořit krevní banku pro nutné případy. V Jižním Súdánu stále lidé věří víc přírodním léčitelům než lékařům. Nejdřív jdou za nimi a až jako poslední možnost volí nemocnici. Bohužel, často je pak už dost pozdě. Součástí naší práce byla i osvěta. V tamním kostele jsme se snažili lidem vysvětlit, co děláme a proč. Pomáhali nám místní vůdci komunity. Na konci mise jsme měli seznam asi pěti dárců, kteří byli ochotni na zavolání přijít a darovat krev komukoliv, což byl úspěch.

Jak vypadal váš pracovní den?
Mise není možné brát jako zaměstnání. Zahraniční pracovníci pracují běžně dvanáct hodin denně, v Jižním Súdánu byla dokonce pohotovost 24 hodin. Kdykoliv mohl někdo přijít do nemocnice a potřebovat nás. V laboratoři jsme se střídali, ale byli jsme jen tři, tak to nebylo lehké. Po třech a půl měsících jsme byli opravdu unavení.

A jak jste tam trávila volný čas, když náhodou byl?
Nemohli jsme nejdřív vůbec vycházet z areálu. V rámci nemocnice byl i prostor, kde jsme bydleli. Do práce jsem to měla asi dvě stě metrů a to byla jediná každodenní procházka. Po měsíci a půl, když se zlepšila bezpečnostní situace, jsme mohli vycházet i na silnici. Půl kilometru doleva byl místní trh, opačná strana vedla k řece. Vymýšleli jsme aktivity v týmu. Dělali jsme filmové večery pod otevřeným nebem, hráli jsme volejbal, ráno jsme se snažili běhat na plácku, který jsme měli k dispozici. Vždy záleží na bezpečnostní situaci v zemi. V Kyrgyzstánu to bylo naopak skvělé. Mohli jsme cestovat, vyjížděli jsme o víkendech do hor, poznávali jsme zemi.

Dostala jste se při misích do nebezpečných situací?
Nepracovala jsem vyloženě ve válečných zónách. Ale třeba v Jižním Súdánu se v prosinci 2013, těsně před mým odjezdem na misi, rozpoutal etnický konflikt. Jela jsem tam původně s tím, že země je klidná, a než jsem tam dojela, začaly tam problémy. Celou misi jsem proto měla u postele připravenou pětikilovou tašku pro případ evakuace. Ta pak nastala, ale ne kvůli válečným konfliktům. Jeden místní pracovník vyhrožoval svému nadřízenému. Tyto situace se berou opravdu vážně. Celý tým se musí chránit.

Co se vám na misích líbí nejvíc?
Když vidíte místní lidi a víte, že vaše práce jim pomáhá, motivuje vás to. Získala jsem také nové přátele. Z profesního hlediska se dostanu k metodám, které běžně v mém současném zaměstnání nepoužívám. A také k jiným nemocem. V Malawi jsme se zabývali diagnostikou HIV molekulárními metodami, kterou v naší laboratoři neprovádíme. Je to tedy i o profesním růstu.

Těšíte se pak na návrat domů?
Třeba z Kyrgyzstánu se mi ani nechtělo. Měli jsme tam výborný tým a podařilo se nám udělat hodně věcí. Z Jižního Súdánu jsem byla opravdu unavená a domů jsem se těšila. Malawi bylo něco mezi. Měli jsme tam hodně problémů s elektrikou a vodou. To byla docela výzva. Do práce jsme jezdili asi 40 kilometrů od místa, kde jsme bydleli. Odjížděla jsem kolem šesté ráno a od pěti hodin už nešla voda ani elektřina, po návratu jsme zase měli třeba jen deset minut elektřinu a pak se na několik hodin vypnula. Navíc jsem tam byla v době suchého období. Ráno tam bylo i sedm stupňů Celsia a hodně foukalo, což bych vůbec nečekala a překvapilo mě to. Práce se mi líbila, ale současně jsem se těšila domů.

Kam pojedete s Lékaři bez hranic příště?
Ráda bych se zúčastnila například projektů týkajících se léčby spavé nemoci. Mise se ale nedají moc plánovat. Lékaři bez hranic volají, když nás potřebují. Nebo se jim mohu i sama nabídnout. Mám dosud velké štěstí v tom, že mě z nemocnice ve Strakonicích zatím vždy uvolnili.

  • Nejčtenější

Záběry jako z války. Před 25 lety se na budějovické sídliště zřítila stíhačka

Premium Běžné pondělní dopoledne na českobudějovickém sídlišti Vltava se 8. června 1998 změnilo v apokalypsu. Minutu před půl...

V Budějovicích vyroste národní sportovní hala za 1,3 miliardy, ohlásili Fiala a Kuba

Středou 7. června naplno začínají přípravy na stavbu nové multifunkční haly v Českých Budějovicích. Vyrůst má na okraji...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

U Písku se čelně srazilo auto s kamionem, dva lidé nehodu nepřežili

Jihočeští policisté vyšetřují tragickou dopravní nehodu u Písku. Řidič vozidla Škoda Fabia tam přejel do protisměru a...

Nemocné dítě nechali doma a šli slavit, ráno bylo mrtvé. Dostali podmínku

Tříletý trest s podmíněným odkladem na čtyři roky uložil Okresní soud v Českých Budějovicích rodičům, kteří šli slavit...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na obraz spotřebuje až tři kilogramy hřebíčků, techniku odkoukal od Japonky

Albánský výtvarník Edison Abazi tvoří pomocí hřebíčků a barevných nitek. Rád by se usadil v Česku, kam jezdí za...

Matka na pervitinu a italská domácnost. Jak to bylo s vraždou dítěte v Mostě

Premium Vyostřené konflikty, dvojí život matky, neúspěšné podněty sociálce, problémová čtvrť a drogy. Z pozadí sporu o tříleté...

Jsme na prahu epidemie srdečního selhání, vyléčit se nedá, říká kardiolog

Premium Zatímco infarkt zná každý, povědomí o srdečním selhání je malé. Často se mylně zaměňuje právě za infarkt či zástavu...

Kam zmizel lupič století. František Procházka podle svědků žije v Karibiku

Premium Policie si chvíli myslela, že je František Procházka, který ukradl 540 milionů korun, po smrti. Jenže někteří Češi ho...

Voda se z přeplněných rybníků na Jindřichohradecku valila do domů i zahrad

Plné ruce práce měli ve středu pozdě večer hasiči v jindřichohradecké místní části Děbolín, kde se kvůli silnému...

Černochová v Bechyni viděla i odminovací stroj Božena a probrala modernizaci

V pozoru nastoupení před zelenými vozy a střežící speciální techniku. Tak ve středu dopoledne přivítali ženisté 15....

Budějovické letní kino Háječek zdražuje, ale nabídne VIP zónu i premiéry

Filmy, koncerty, divadla, dobré jídlo. Již v sobotu startuje v českobudějovickém letním kině Háječek nová sezona. Kromě...

Jahody dozrávají později, kvalitu si pěstitelé chválí a ceny drží jako loni

Letošní úrodu jahod zhruba o týden oddálilo chladné počasí, jihočeští farmáři se ale už na zahájení samosběru pečlivě...

BOOM! Získejte vibrační kuličky na posílení pánevního dna
BOOM! Získejte vibrační kuličky na posílení pánevního dna

Potřebujete posílit pánevní dno, ale nemáte čas na aktivní cvičení? Značka BOOM představila Pulzační a vibrační kuličky, které aktivně posilují...

Stejně ošklivá jako všechno, co Rusko dělá, komentují vítězku soutěže krásy

V každoroční soutěži krásy pro vdané ženy získala titul Paní Ruska světa 2023 učitelka angličtiny Natalja Oskarová....

Zemřel český e-sportový šampion Twisten, bylo mu teprve 19 let

Ve věku pouhých devatenácti let zemřel český profesionální hráč počítačové střílečky Valorant Karel Ašenbrener, známý...

Jsme unavení úplně jako staří lidé, říkají Mišík a Jirásková

Zpěvák Adam Mišík (26) už rok randí s dcerou Ivy Kubelkové, modelkou Natálií Jiráskovou (18). Nedávno spolu začali...

Miluji tě, ale podvádím tě. A nelituji. Studie nahlédla do hlubin nevěry

Premium Je jedním z nejrozsáhlejších výzkumů svého druhu a přináší víc než paradoxní zjištění. Vyjevuje, že důvody nevěry jsou...

Nejsou menší, jen jsou výš, říká o modelaci prsou za 65 tisíc Krejčíková

Aneta Krejčíková (32) se rozhodla pro plastiku prsou. Představitelka sekretářky Květy ze seriálu Volha si své...