Neděle 1. října 2023, svátek má Igor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 1. října 2023 Igor

V Kyrgyzstánu pracovala mezi vězni. Měli respekt k plášťům, líčí bioložka

  10:41
Mikrobioložka Markéta Hajná ze Strakonic byla na čtyřech zahraničních misích s Lékaři bez hranic. V budoucnu by se ráda zúčastnila například projektů týkajících se léčby spavé nemoci.

K Lékařům bez hranic se Markéta Hajná dostala v roce 2008 přes článek v novinách. | foto: Marek Podhora, MAFRA

S drobnou postavou a neustálým úsměvem působí křehce. Mikrobioložka Markéta Hajná má odvahy i síly na rozdávání. Čas od času mění laboratoř strakonické nemocnice, kde pracuje, za místa, kam se běžně lidé nepodívají.

Jako členka týmu organizace Lékaři bez hranic pracovala ve věznicích asijského Kyrgyzstánu nebo v Africe – v Jižním Súdánu a Malawi. Učí tamní zdravotníky diagnostikovat závažné nemoci a bojovat s nimi. „Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem domácí typ, ale asi jsem se spletla,“ říká 44letá Markéta Hajná.

Jak se mikrobiolog stane součástí týmu Lékaři bez hranic?
Pro Lékaře bez hranic pracuji od roku 2008. V té době jsem působila v Praze v laboratoři lékařské parazitologie a mykologie a ve Zdravotnických listech jsem objevila malý článek, že se v Praze otevírá pobočka Lékařů bez hranic. Myslela jsem si, že je to jen pro lékaře, přesto jsem se zkusila přihlásit a podařilo se.

Markéta Hajná

Narodila se v Písku, kde vystudovala gymnázium. Poté pokračovala studiem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V současné době žije ve Strakonicích. Pracuje jako mikrobiolog v centrálních laboratořích strakonické nemocnice. Je členkou mezinárodní zdravotnické humanitární organizace Lékaři bez hranic. Zúčastnila se zahraničních misí v Kyrgyzstánu, v Jižním Súdánu a Malawi. Volný čas ráda tráví se svými synovci, přáteli, na horách a ráda čte.

Co je vaším úkolem na zahraničních misích?
Má práce se vždy odvíjí od cíle projektu. Třeba v Kyrgyzstánu byl zaměřený na diagnostiku a léčbu tuberkulózy ve vězeňském systému. Mým hlavním úkolem bylo zabezpečit správný odběr vzorků, jejich dopravu do vězeňské laboratoře k mikroskopickému zhodnocení. Dále pak ke kultivaci do Národní referenční laboratoře, se kterou jsme spolupracovali. Vždy také školíme místní zdravotníky.

Jak na vás jako na ženu reagovali vězni?
To bylo zajímavé. V Kyrgyzstánu, klasické postsovětské zemi, měli respekt k „bílým plášťům“. Neměla jsem důvod se obávat, přesto jsme ale museli dodržovat bezpečnostní pravidla a vždy se pohybovat s doprovodem místních strážců a s vysílačkou. Auto bylo pořád připravené před vězením, kdyby se cokoliv stalo. Za celou dobu se nepřihodilo nic nebezpečného. Horší spíš bylo zvyknout si na chod vězení.

Jsou podmínky v tamním vězení hodně drsné?
Špatné jsou ale hlavně jejich životní podmínky, a právě to vytváří zázemí pro šíření nemocí. Na velmi malém prostoru je zavřeno třeba 15 lidí a mají k dispozici jeden záchod. V Kyrgyzstánu se po rozpadu Sovětského svazu zhroutil celý zdravotnický systém, zároveň nebyl ani pořádně nastavený ten právní. Lidé tak byli zadržení místo na 48 hodin třeba na dva roky. Nakazili se tuberkulózou a bez diagnostiky a léčby ji po propuštění roznášeli dál. Kromě práce v laboratoři jsme se snažili v tamní společnosti o naší práci hodně mluvit, vysvětlovat ji. Lidé totiž měli pocit, že vězni si „zaslouží“ nemoci a my bychom měli pomáhat jen těm venku.

Kyrgyzstán byla vaše první mise. Kam vás zavedly další?
Poprvé jsem do Kyrgyzstánu jela v roce 2008 na 15 měsíců a v roce 2011 jsem se tam vrátila ve stejném programu na půl roku. Před dvěma lety jsem byla tři a půl měsíce v Jižním Súdánu a loni jsem pobývala sedm měsíců v Malawi.

Jak vzpomínáte na Afriku?
Jižní Súdán byla moje první africká zkušenost a byl to šok. Jediná možnost dopravy do projektu byla malinkým letadlem. Vysadili nás uprostřed ničeho, vedle nemocnice a jedné silnice od severu na jih země. Nemocnici tam provozovali Lékaři bez hranic, vláda ji nemohla zajistit. Bylo tam mnoho válečných zranění. Laboratorní služba byla hodně potřebná kvůli krevní transfuzi. Má práce tak spočívala v jejím začlenění do chodu nemocnice a snažili jsme se vytvořit krevní banku, aby měli lékaři zásobu krevních konzerv pro pacienty.

Takže jste vytipovali dobrovolné dárce a odebírali jste jim krev podobně, jako je tomu u nás?
Tak snadné to nebylo. Místní se báli, že s krví obchodujeme, a obecně ji nechtěli darovat nikomu jinému než svým příbuzným. Právě proto jsme chtěli vytvořit krevní banku pro nutné případy. V Jižním Súdánu stále lidé věří víc přírodním léčitelům než lékařům. Nejdřív jdou za nimi a až jako poslední možnost volí nemocnici. Bohužel, často je pak už dost pozdě. Součástí naší práce byla i osvěta. V tamním kostele jsme se snažili lidem vysvětlit, co děláme a proč. Pomáhali nám místní vůdci komunity. Na konci mise jsme měli seznam asi pěti dárců, kteří byli ochotni na zavolání přijít a darovat krev komukoliv, což byl úspěch.

Jak vypadal váš pracovní den?
Mise není možné brát jako zaměstnání. Zahraniční pracovníci pracují běžně dvanáct hodin denně, v Jižním Súdánu byla dokonce pohotovost 24 hodin. Kdykoliv mohl někdo přijít do nemocnice a potřebovat nás. V laboratoři jsme se střídali, ale byli jsme jen tři, tak to nebylo lehké. Po třech a půl měsících jsme byli opravdu unavení.

A jak jste tam trávila volný čas, když náhodou byl?
Nemohli jsme nejdřív vůbec vycházet z areálu. V rámci nemocnice byl i prostor, kde jsme bydleli. Do práce jsem to měla asi dvě stě metrů a to byla jediná každodenní procházka. Po měsíci a půl, když se zlepšila bezpečnostní situace, jsme mohli vycházet i na silnici. Půl kilometru doleva byl místní trh, opačná strana vedla k řece. Vymýšleli jsme aktivity v týmu. Dělali jsme filmové večery pod otevřeným nebem, hráli jsme volejbal, ráno jsme se snažili běhat na plácku, který jsme měli k dispozici. Vždy záleží na bezpečnostní situaci v zemi. V Kyrgyzstánu to bylo naopak skvělé. Mohli jsme cestovat, vyjížděli jsme o víkendech do hor, poznávali jsme zemi.

Dostala jste se při misích do nebezpečných situací?
Nepracovala jsem vyloženě ve válečných zónách. Ale třeba v Jižním Súdánu se v prosinci 2013, těsně před mým odjezdem na misi, rozpoutal etnický konflikt. Jela jsem tam původně s tím, že země je klidná, a než jsem tam dojela, začaly tam problémy. Celou misi jsem proto měla u postele připravenou pětikilovou tašku pro případ evakuace. Ta pak nastala, ale ne kvůli válečným konfliktům. Jeden místní pracovník vyhrožoval svému nadřízenému. Tyto situace se berou opravdu vážně. Celý tým se musí chránit.

Co se vám na misích líbí nejvíc?
Když vidíte místní lidi a víte, že vaše práce jim pomáhá, motivuje vás to. Získala jsem také nové přátele. Z profesního hlediska se dostanu k metodám, které běžně v mém současném zaměstnání nepoužívám. A také k jiným nemocem. V Malawi jsme se zabývali diagnostikou HIV molekulárními metodami, kterou v naší laboratoři neprovádíme. Je to tedy i o profesním růstu.

Těšíte se pak na návrat domů?
Třeba z Kyrgyzstánu se mi ani nechtělo. Měli jsme tam výborný tým a podařilo se nám udělat hodně věcí. Z Jižního Súdánu jsem byla opravdu unavená a domů jsem se těšila. Malawi bylo něco mezi. Měli jsme tam hodně problémů s elektrikou a vodou. To byla docela výzva. Do práce jsme jezdili asi 40 kilometrů od místa, kde jsme bydleli. Odjížděla jsem kolem šesté ráno a od pěti hodin už nešla voda ani elektřina, po návratu jsme zase měli třeba jen deset minut elektřinu a pak se na několik hodin vypnula. Navíc jsem tam byla v době suchého období. Ráno tam bylo i sedm stupňů Celsia a hodně foukalo, což bych vůbec nečekala a překvapilo mě to. Práce se mi líbila, ale současně jsem se těšila domů.

Kam pojedete s Lékaři bez hranic příště?
Ráda bych se zúčastnila například projektů týkajících se léčby spavé nemoci. Mise se ale nedají moc plánovat. Lékaři bez hranic volají, když nás potřebují. Nebo se jim mohu i sama nabídnout. Mám dosud velké štěstí v tom, že mě z nemocnice ve Strakonicích zatím vždy uvolnili.

  • Nejčtenější

Dívkám hodí do pití drogu a pak je znásilní. V Krumlově nic neobvyklého

V Českém Krumlově přibývá lidí, kterým někdo vhodil drogu do pití bez jejich vědomí. Diskuzi mezi místními odstartoval...

Smartwings přestanou létat z malých letišť. Zařízly plány cestovek

Premium Posílit význam tuzemských regionálních letišť a umožnit řadě lidí cestovat na dovolenou bez cesty na pražské letiště. S...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kometa má první body, Pardubice sedmi góly vládly šlágru. Spartě pomohla výzva

V úplně opačných rolích vstupovaly do pátého kola hokejové extraligy Sparta s Kometou. Zatímco Pražané ještě v novém...

Chci být sám, řekl patnáctiletý chlapec, a vzal spacák a odešel. Policie ho našla

Policisté vypátrala patnáctiletého Adriana Chmelaře z Boršova na Českobudějovicku. Z domova odešel pod záminkou, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Čelní náraz do kamionu na D3 u Tábora katapultoval řidiče mimo kabinu

Dálnice D3 u Tábora u 79. kilometru byla v obou směrech několik hodin neprůjezdná. Srazily se tam dva kamiony, policie...

Solární panely odcházejí překvapivě rychle a záruky nefungují, říká expert

Premium Solární boom může za pár let přinést majitelům fotovoltaických elektráren nepříjemné překvapení. Životnost solárních...

Při výchově sourozenců nejde být úplně spravedlivý, vysvětluje psycholožka

Premium Do pracovny za ní chodí rodiče, kteří tápají ve výchově ratolestí, řeší komplikované vztahy sourozenců či výchovu...

Jsme firma na zážitky. Ředitel Sparty Křivda o Priskem i novém stadionu

Premium Dodnes ho zabolí nohy, když si vzpomene, jak hrála Sparta naposledy v Edenu. V loňském derby dostala takovou...

Dům umění počká, současné vedení radnice dalo přednost letnímu kinu Háječek

Českobudějovická koalice odložila plánovanou opravu budovy na hlavním náměstí, kde sídlí i prestižní galerie. Minulé...

Nová budova Centra Bazalka pro handicapované voní přírodním dřevem

Centrum pro lidi se zdravotním postižením Bazalka otevřelo v Českých Budějovicích nový domov pro desítku klientů....

Policisté vyšetřují podezřelé úmrtí dvou lidí ve Frymburku, nařídili pitvu

Jihočeští kriminalisté prověřují od středečního večera podezřelé úmrtí dvou lidí, devětapadesátiletého muže a o pět let...

O koleje je velký zájem, Jihočeská univerzita odmítla dvě stovky žádostí

Zatímco žáci středních a základních škol už mají za sebou skoro celý první měsíc v lavicích, téměř deset tisíc studentů...

Kojenecké lahvičky, které šetří přírodu? Vyzkoušejte je s námi zdrama!
Kojenecké lahvičky, které šetří přírodu? Vyzkoušejte je s námi zdrama!

Jestli máte doma malé miminko a zároveň je pro vás důležitá starost o naši planetu, pak rozhodně otestujte nové kojenecké lahve NUK For Nature s...

Kazma ukázal, jak snadno se dal zjistit kód vedoucí k výhře 22 milionů korun

Kazma (38) ukázal, jak relativně lehce se dal zjistit kód vedoucí k výhře jednoho milionu dolarů, v přepočtu 22 milionů...

Jiří Paroubek se potřetí oženil, expremiér si vzal bývalou poslankyni ČSSD

Po opožděné páteční oslavě svých 71. narozenin se bývalý premiér Jiří Paroubek o víkendu oženil, tentokrát už potřetí....

Žiju se ženou, přiznala farářka ze StarDance Martina Viktorie Kopecká

Farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká (37), která zaujala televizní diváky v soutěži...

Smartwings přestanou létat z malých letišť. Zařízly plány cestovek

Premium Posílit význam tuzemských regionálních letišť a umožnit řadě lidí cestovat na dovolenou bez cesty na pražské letiště. S...

Další celebrita na OnlyFans. Dělám to kvůli rodině, říká herečka

Drea de Matteová (51) je americká herečka známá například díky rolím Angie v Zoufalých manželkách, Wendy v Zákonu gangu...