Proč začne historik a autor odborných knih najednou psát román?
Myslel jsem na to delší dobu. Cítil jsem, že tohle téma by si takové zpracování zasloužilo. Před sto lety patřilo u historiků k dobrému tónu vypustit občas nějakou beletrii. Dělal to například Zikmund Winter. To se u nás postupně vytratilo. Je to pokus sdělit románovou formou historické události širšímu okruhu čtenářů.
Jako vědec se věnujete 16. a 17. století, dobu i téma jste měl celkem jasné, že?
Román se točí kolem událostí v Českých Budějovicích za stavovského povstání v roce 1618. Tehdejší příběh je oproti jiným městům nesmírně zajímavý. Vystrašená katolická městská rada chce otevřít brány vzbouřeným českým stavům v čele s vojevůdcem Jindřichem Matyášem Thurnem. Z pragmatických důvodů – bojí se, že město dobude a vyplení. Velká část měšťanů ale trvá na zachování věrnosti císaři. Brzy nato záhadně umírá budějovický hejtman. V románu vystupují všichni protagonisté tehdejších lokálních dějin. Popis míst jsem dělal s maximální věrností. Román mi nabídl napsat věci, které bych si nedovolil dát do odborné knihy. Hodně jsem se opřel o fakta, která jsem dofabuloval.
Tomáš SterneckNarodil se v roce 1972 v Českých Budějovicích jako Tomáš Kahuda. V roce 2001 převzal po matce příjmení Sterneck. Pochází z rodu Daudlebských ze Sternecku. Vystudoval historii a latinský jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působí jako vědecký pracovník na Historickém ústavu Akademie věd ČR v Budějovicích, přednáší na Jihočeské univerzitě. Podílí se na historických encyklopediích, je autorem několika odborných knih. V nakladatelství Moba mu nyní vyšla historická detektivka Smrt budějovického hejtmana. Žije v Budějovicích, je svobodný. |
Jak moc jste dal volný průchod fantazii?
Čtenář, který čeká nový příběh zasazený do kulis té doby, bude možná zklamaný. Je to domýšlená realita. Základ je ve skutečnosti. Včetně řady detailů, o kterých si čtenáři myslí, že jsem si je vymyslel.
Třeba?
Mám tam jednu historku z Vídně. Na konci 16. století spadlo při zemětřesení patro jednoho domu, ve kterém spal čeledín. Propadl se s postelí dolů a nic se mu nestalo. To jsem našel v pramenech.
Píšete náročnějším stylem s latinskými citacemi a různými odkazy. Trochu to připomíná Jméno růže od Umberta Eca.
Cíl je podobný jako u Eca – podat věrný obraz doby a smýšlení tehdejších lidí. Proto jsou na knihu dva typy reakcí: nadšené a trochu zklamané. Pro někoho může být moje forma psaní hůře stravitelná. Adresátem románu je poučenější čtenář, který má zájem o tu dobu a nehledá jen vymyšlený příběh zasazený do určité epochy.
Čtenáři hodně ocení překlady latinských citátů na konci knihy.
Kdo chce porozumět, tak si je najde. Patřilo to k myšlení tehdejší intelektuální elity. Není ale podstatné, aby každý čtenář byl ochotný si ten překlad hledat. Tím, že nějakému úseku nebude rozumět, se přesune do myšlení většinového člověka té doby, který tomu také nerozuměl. Je to trochu hra se čtenářem, na kterou nemusí každý přistoupit. Ale reakce jsou vesměs pozitivní, tak snad funguje.
Jak píšete?
Odborné práce musím psát doma obklopený literaturou. Smrt budějovického hejtmana vznikla v autobusech při cestách z Budějovic do Prahy a zpět. Tam píšu zásadně jen rukou. Člověka to nutí jinak myslet, než když to ťuká do počítače. Potom samozřejmě při přepisu následují dost velké úpravy. Psaním beletrie se zároveň večer odměňuju za celodenní tvoření vědeckých textů. Mám vyčleněnou půlhodinku před spaním na beletrii. Práce na románu mi trvala skoro dva roky.
Bude nějaké pokračování?
Stále se po večerech takto odměňuju a využívám cest v autobusech. Vzniká text, který bude volným pokračováním.
Pocházíte z budějovického rodu Daudlebských ze Sternecku, který významně zasahoval i do dějin města. První známá doložená osobnost je Jiřík, kdo to byl?
To byla zajímavá osoba. Přišel z Doudleb do Budějovic a přiženil se do staré patricijské rodiny Rammschisslů. Jiříkovi se podařilo prosadit v místní samosprávě. Za následný vzestup Daudlebských ze Sternecku mohl jeho syn Kašpar, který dosáhl solidního postavení. V roce 1620 byl nobilitovaný.
Co to znamená?
Byl povýšen do šlechtického stavu, dostal erb a přídomek ze Sternecku, který si zřejmě sám vybral. Nebyl ale na úrovni nejvyšších českých šlechtických rodů. Byl nadále členem městské obce a příslušníkem měšťanské komunity. Proces utváření šlechty v pobělohorské době je poměrně složitý.
Jaké osobnosti rodu se zapsaly dále do dějin města?
Napadá mě dlouholetý městský hodnostář Jan Jiří II. Angažoval se při přestavbě radnice a Samsonovy kašny, v té době působil jako purkmistr. V srpnu 1730 přivítal v Budějovicích císaře Karla VI. s jeho manželkou. Za proslov, který u té příležitosti přednesl, mu byl vylepšen erb. Mezi křídla tam byla zavěšena medaile s portrétem Karla VI.
Nejvýrazněji ale do budějovické historie vstoupil František Eusebius, že?
Ano, ten žil v letech 1750 až 1815. Při regulaci magistrátu na konci 18. století se stal prvním stálým purkmistrem Budějovic, dnes by se řeklo primátorem. Předtím byl purkmistrem vždy jeden ze dvanácti konšelů a po čtyřech týdnech se střídali. Vydržel ve funkci až do své smrti, a zažil tak i napoleonské války. Jeho obratným manévrováním se podařilo zabránit vyplenění města v roce 1805 francouzskými vojáky. Tehdy se dokonce vydal pěšky do Krumlova, aby si půjčil peníze od Schwarzenbergů na výpalné, které Francouzi požadovali. Nakonec se mu povedlo peníze ušetřit.
Kde najdeme v Budějovicích domy, kde Daudlebští ze Sternecku sídlili?
Je jich několik, během generací se držba měnila. Dvě a půl století byl v majetku rodiny dům na severní straně náměstí Přemysla Otakara II. vedle dnešní Raiffeissen Bank. František Eusebius si postavil empírovou vilu, což je dnes sídlo Národního památkového ústavu na Senovážném náměstí. Později se dům jmenoval U Ferusů, podle majitelů, kteří tam měli povoznictví.
Jaké byly další rodové větve?
K rozdělení došlo v druhé polovině 18. století. Od budějovické se odčlenily větve pražská, moravská a korutanská, která se dostala do zámecké aristokracie. Výhodně se přiženili a získali statky, které jsou stále v majetku rodiny. Mimo jiné zámek nad Klagenfurtem, kde dodnes žijí.
Kdy jste začal vnímat, že pocházíte z významného rodu?
Věděl jsem to odmala díky kontaktu s příbuznými. Maminka měla ve skříni obrázek našeho erbu. Já jsem si ho obkresloval, představoval si u toho rytíře a různá dobrodružství.
