„Byla jsem už v kanceláři v práci, když jsem si chatovala s kamarády přes WhatsApp a přála jim dobré ráno. Najednou mi dva z nich napsali, že jsou na letišti, kde to právě explodovalo. Měli totiž odlétat do Ameriky. Naštěstí se jim nic nestalo,“ vypráví Hana, která nechtěla sdělit své příjmení ani povolání.
O dalším útoku v metru se dozvěděla od jiných přátel. „Od těch, co dělají v institucích v bezprostřední blízkosti metra, kde to také bouchlo. Další zprávy jsem dostala přes bezpečnostní službu Evropské komise, která rozesílá pravidelné SMS a e-maily,“ doplňuje.
Okamžitě po útocích se ozvala rodině. „Hned jsem nejen je informovala, že jsem v pořádku a bezpečí v kanceláři. Ale také jsem kontaktovala známé, abych zjistila, jak jsou na tom ostatní, protože většina pracuje právě v oblasti útoku. Telefonní spojení bylo trochu omezené kvůli přetížení sítě, ale WhatsApp a Facebook skvěle fungovaly,“ chválí si Hana sociální sítě.
Sama měla obrovské štěstí, protože přes stanici Maelbeek před osmou hodinou ráno procházela. „Jezdím přes ni každý den do práce, nebo tudy chodím pěšky, když se chci projít,“ líčí Hana. Přímo v budově nad touto stanicí metra také několik let pracovala.
„Rozhodně to není příjemný pocit a člověk si uvědomuje, že to, co vidí v televizi a čte v novinách, už není jen zpráva ‚odjinud‘. Jen se mi po dnešku potvrzuje to, že člověk neví dne ani hodiny. Ale zbytečná panika ničemu nepomůže,“ myslí si.
I přes tragické události se nechce života v Bruselu vzdát. „Je mi strašně líto, co se stalo, co více k tomu říci? Ale že bych neměla v Bruselu dál žít? To ani náhodou! V dnešní době, bohužel, nejste v bezpečí v podstatě nikde. Brusel je super město, které mám velice ráda. Dobře se mi zde žije a cítím se tu relativně bezpečně jako v každém jiném velkém městě za normálních okolností. Teroristický útok, který je velice smutný a samozřejmě navozuje řadu obav, nejistoty a šok, mě ale neodrazuje od toho, abych zde nadále chtěla žít,“ tvrdí Hana.
