V Temelíně mají pět režimů provozu chladicích věží - dva letní a tři zimní. V létě musí lépe chladit, v zimně zabránit námrazám. Liší se v množství vody přiváděné do chladicí věže a způsobu jejího rozstřiku. O nasazení konkrétního režimu rozhodují venkovní teploty.
Je to nutné, aby ve vedrech i mrazech bylo možné udržet maximální možnou výrobu elektřiny.
„Pokud jsou venkovní teploty nad 16 stupňů Celsia, přechází se na hlavní letní režim. Voda je pak rozprašovaná v celé ploše chladicí věže v maximálním průtoku. To umožňuje její nejlepší ochlazení a získání maximálního výkonu pro dané období. Aktuálně jsme právě v tomto režimu,“ vysvětluje Jan Kruml, ředitel Jaderné elektrárny Temelín.
Pokud udeří tropické teploty a jeden blok je plánovaně pro výměnu paliva odstavený, mohou energetici k druhému jedoucímu bloku připojit jednu až dvě sousední věže.
„Tak zlepšíme chlazení třetího nejaderného okruhu a vyrobíme více elektřiny. Řádově jsou to jednotky megawatt za hodinu, což je zajímavé například i z hlediska životního prostředí. Každý megawatt navíc totiž ušetří necelou tunu oxidu uhličitého, kterou by jinak vypustily uhelné elektrárny. Za léto to tak mohou být i jednotky tisíc tun ušetřených emisí CO2,“ konstatuje Bohdan Zronek, člen představenstva ČEZ a ředitel divize jaderná energetika. To ale nyní není možné, protože jsou v provozu oba bloky.
Naopak v zimě, kdy se voda procházející chladicími věžemi ochlazuje lépe, se energetici snaží zabránit námrazám. K tomu mají tři zimní režimy, jedním z nich je například zimní clona. Voda je rozprašovaná po obvodu a brání vstupu chladného vzduchu dovnitř věže a tvorbě námraz.
