"Starosta? Na toho nemám názor. Nechci o tom mluvit," říká postarší muž a zavírá za sebou dveře.
"Je to dobrý člověk, udělal pro nás toho spoustu. A že spolupracoval? To tady tenkrát každý druhý," brání starostu jeden z důchodců.
Minulost Václava KučeryMF DNES v pondělí uveřejnila, že krajský radní pro rozvoj venkova a zemědělství Václav Kučera sloužil za minulého režimu v Československé lidové armádě a dosáhl hodnosti majora. V roce 1984 úspěšně požádal o přeložení k Pohraniční stráži. Stal se zástupcem velitele roty a posléze i velitelem. Podle dokumentů, které má MF DNES k dispozici, si ho nadřízení cenili za to, že byl oddán straně a podporoval spolupráci se SSSR. V létě 1989 podepsal spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou, která spadala pod StB. Krycí jméno dostal Jan Zeman. Stal se rezidentem. |
Kladný vztah ke Kučerovi mají i mladší, rozhodně se nejedná jen o názor starší generace. "Starosta zajistil, že obci zůstaly byty, opravdu se o lidi stará," popisuje mladá žena. Ani ona si ale nepřeje zveřejnit jméno.
Na druhé straně stojí řada odpůrců, kterým se nelíbí styl, jakým Kučera prosazuje své záměry. "Definoval bych to jako demokracii po bolševicku. Řada lidí je tu spokojená, protože dostává výhody v podobě bytů, obec je štědrá ke sportovcům. Na druhé straně je u všech vyvoláván intenzivní pocit, že o to můžou velmi rychle přijít," říká například pětatřicetiletý Petr.
Paradoxní je, že Kučeru kritizuje například i jeden ze stranických kolegů. "Jde tvrdě za svým cílem. Znám ho řadu let. Není dobré si ho znepřátelit. A místní to vědí," podotýká člen KSČM.
Mezi lidmi prý byla řada pomocníků
MF DNES oslovila asi dvě desítky obyvatel Horní Stropnice a jediným, kdo se o poměrech v obci nebál mluvit, byl osmašedesátiletý Vlastislav Zajíček.
"Vencu Kučeru znám celý život. Kariéra mu vždycky chutnala. A když k tomu někdo přičuchne, nedá se z toho vystoupit. Takoví lidi do krajské rady nepatří," míní důchodce.
"Spolupráci s StB sice podepsal až v létě 1989, ale byl s nimi po celou dobu. Parazitoval na tom systému," tvrdí Zajíček.
Podle něj má Kučera v Horní Stropnici tak silnou pozici i proto, že má velmi širokou rodinu. "Některé větve na sebe štěkají, ale když o něco jde, tak všichni drží spolu," dokládá. Podle něj navíc řada lidí nemůže odsoudit činnost pohraničníků nebo spolupráci s StB, protože se na ní někteří podíleli.
"Mezi lidmi bylo tehdy řada pomocníků. Když bylo hlášeno, že se schyluje k přechodu, chodili sloužit na hranici s vojáky. Byla to jedna dvě služby za měsíc a dostávali za to 300 korun," popisuje Zajíček.
S tím koresponduje i vyjádření Kučerových přívrženců, kteří obhajují i železnou oponu. "Dokud tu byli vojáci, tak se tu nekradlo, byl tu klid a obecně větší pořádek. Nikdo si netroufl dělat bordel," zamýšlí se asi padesátiletý muž v maskáčové bundě. "Já bych ho za nějakou spolupráci neodsuzoval, tenkrát to bylo normální," dodává.
Historky z pohraničí
O tom, že bylo ve Stropnici bezpečněji, není pochyb. Mezi lidmi chodila tajná "očka" v civilu. Jakmile viděli někoho cizího, okamžitě to hlásili. Vmžiku přijel gazík s pohraničníky, kteří neznámého zkontrolovali.
"Jednou jsme jeli se sousedem koupit selátka na výkrm. Ale trochu jsme zabloudili. Cestu jsme pak našli a selata naložili. Když jsme chtěli jet domů, přijeli péesáci se psem. Hlídka nás totiž viděla. Tak nás i se selátkama odvezli na rotu, kde nám chtěli dát pokutu," vypráví Zajíček.
Řada událostí na hranici však humorný nádech neměla. Jeho švagr u Pohraniční stráže nějakou dobu sloužil. A to v 50. letech, kdy se stavěl elektrický plot. "Vyprávěl mi, že tehdy nechtěl zvěřinu už nikdo jíst. Vysoká tam měla stezky a pravidelně končila v drátech. U dozorčího byl velký jistič s pákou, když došlo ke zkratu, páka spadla. Dozorčí ji prý okamžitě dal nahoru. Aby to bylo jisté. Ať tam byla zvířata, nebo lidi," doplňuje.
