Svůj post předává nástupci Bohumilu Jirouškovi v době, kdy je univerzita paralyzována kvůli celosvětové pandemii nemoci COVID-19.
„Nebude to pro něho vůbec lehké. Musí se vypořádat s mnoha důsledky, které na univerzitu kvůli chorobě dopadnou. I tak věřím, že jsem mu ji předal v dobrém stavu,“ říká nyní už emeritní rektor Tomáš Machula.
Máte za sebou čtyři roky v čele univerzity, jaké úkoly vás ještě jako rektora v posledních dnech čekaly?
Hlavní bylo úspěšně předat agendu svému nástupci ve standardní době. Musel jsem se také zabývat otázkami, které souvisí s řešením současné krize způsobené pandemií nového typu koronaviru. Nestihli jsme bohužel schválit rozpočet, který už sice bude předkládat nový rektor, ale já ho ještě dodatečně musím před akademickým senátem obhajovat.
V roce 2016 jste byl v dramatické a extrémně dlouhé volbě rektora zvolen ve čtvrtém kole o pouhý jeden hlas. Neměl jste obavu, že nebudete mít v začátcích tak silné postavení?
Tehdy to byla tak napjatá situace, že jsem si takové problémy vůbec nepřipouštěl. Museli jsme se vypořádat s novelou vysokoškolského zákona a kvůli protahovaným volbám bylo třeba spoustu věcí na univerzitě dotáhnout do konce. Měli jsme opravdu hodně práce, takže nebyl čas na takové věci myslet.
Tomáš Machula (48 let)Vizitka Narodil se 12. srpna 1971 v Kyjově, kde vystudoval gymnázium. Se studiemi pokračoval v Praze na VŠCHT, kde se věnoval chemii životního prostředí. Po roce 1989 se však začal věnovat studiu teologie a v roce 2008 získal na Teologické fakultě Jihočeské univerzity doktorát, o dva roky později se stal docentem. V té době už byl dva roky děkanem této fakulty a v roce 2016 ho až ve čtvrtém kole zvolili do čela univerzity, kde ke konci letošního března skončil a přesunul se na post prorektora v týmu svého nástupce Bohumila Jirouška. |
Byla pro vás velká změna, když jste v roce 2016 povýšil z role děkana Teologické fakulty?
Byla to hlavně velká výhoda, protože jsem měl už nějaké zkušenosti z vedoucí pozice. Jako rektor jsem ale fungoval už více jako manažer s daleko větší zodpovědností. Navíc jsem si musel pracně získávat loajalitu všech fakult na univerzitě, to s postem automaticky nepřichází. V tomhle to má děkan o dost jednodušší, na jedné fakultě mají lidé zpravidla společné cíle.
Jak vás práce na Teologické fakultě připravila na vedoucí roli na univerzitě?
Post rektora mohou vykonávat asi jen dva typy lidí – autoritář, který se za sebe příliš neohlíží a nedělá si starosti s důsledky svého jednání, nebo to na druhou stranu může být člověk až přehnaně starostlivý. Obě role mají své pro i proti a já se spíše ztotožňuji s tím druhým typem, který více odpovídá představám křesťanského prostředí. Pevně doufám, že se mému okolí se mnou dobře spolupracovalo a že jsem nikomu takzvaně nešlapal po hlavě.
Při vašem nástupu jste prohlašoval, že chcete sjednotit rozhádané fakulty. Podařilo se vám dostat děkany na jednu „loď“?
Dnešní situace se s tou předchozí nedá moc srovnávat už jen kvůli tomu, že se většina děkanů obměnila. Dohromady se nám ale podařilo udělat velký kus práce, i když to zpočátku úplně ideální nebylo. Naštěstí se univerzita v posledních letech nacházela v lepších časech, a to se samozřejmě vždy odráží i na vztazích mezi děkany. Musím také uznat, že se při přípravě nového strategického záměru ukázalo, že se všechny fakulty dokážou shodnout na společných cílech.
Jak jste se angažoval v jejich sbližování?
Nebylo to tak, že bychom si sedli a zahájili usmiřovací řízení. Čekala mě drobná, mravenčí práce a musel jsem se snažit ke všem fakultám přistupovat stejně. Stěžejní byla komunikace mezi všemi stranami a věřím, že v tomhle jsem neselhal.
V době vašeho nástupu studovalo na univerzitě asi 11,5 tisíce studentů, což bylo podle vás příliš. Dnes je jich lehce přes 10 tisíc.
Je třeba zohlednit to, jaké počty je v silách univerzity zvládnout, aby neutrpěla kvalita výuky. Klesat nejde donekonečna. Chtěli jsme, aby na univerzitu nešel každý s maturitou, ale zároveň jsme museli brát v potaz požadavky společnosti, která chce mít vzdělané lidi. Aktuální čísla však hlavně kopírují demografický vývoj.
Nebylo třeba spíše nahlížet na poptávku po konkrétních oborech?
Je to tak, vidět je to zejména na praktických oborech. Mohu jmenovat například zdravotní sestry, kterých je nedostatek. Z nemocnic si raději berou sestry s vysokoškolským diplomem a jejich ředitelé by klidně brali trojnásobek absolventů, které může univerzita nabídnout. Takových oborů je více a nám jde hlavně o to, aby měl absolvent co největší šanci uspět na trhu práce.
Post rektora mohou vykonávat asi jen dva typy lidí – autoritář, nebo člověk až přehnaně starostlivý.
Tomáš Machulabývalý rektor Jihočeské univerzity
Když se ohlédnete za celým funkčním obdobím, jakou zásadní věc se vám podařilo pro univerzitu zajistit?
Jednak se podařilo připravit řadu projektů týkajících se rekonstrukce a výstavby nových objektů. Otázkou však je, jestli se to kvůli současné krizi podaří dotáhnout do konce. Druhá věc je kvalitativní růst. Mám radost z toho, že se v posledních letech univerzita začala objevovat v mezinárodních žebříčcích na velmi slušných pozicích.
Jaké možnosti se tím otevírají?
Nejsme sice na vrcholu hodnocení jako Harvard, ale když srovnáme instituce z České republiky, umisťujeme se okolo pátého až sedmého místa, což je na 30 let starou univerzitu velmi slušný výsledek. Žebříčky bych ale tolik nepřeceňoval, spíše tím můžeme vyslat informaci, že jsme kvalitní univerzitou a umíme se prosadit.
Výzvy v současné složité době čekají i na nového rektora Bohumila Jirouška.
Bude se muset umět vypořádat s tím, kam se po krizi posune společnost, ekonomika nebo politika. Nikdo dnes neví, jak to bude na jejím konci vypadat. Zřejmě to bude mít vliv na financování škol, na poptávku po určitých oborech. Velkou otázkou je i budoucí význam zahraniční spolupráce, na kterou byl v posledních letech kladen velký důraz.
Bude muset i dále pracovat na spolupráci všech fakult?
Nepochybně ano, nemá cenu si tu hrát na osmi fakultních písečcích, ten píseček je tu jen jeden, univerzitní. Pokud si to všichni včas uvědomí na mnoha úrovních, půjde univerzita dále dopředu. V době očekávané ekonomické krize je tohle nesmírně důležité.
Předpokládám, že úspěchy i neúspěchy managementu jdou i za skupinou prorektorů, v níž byl právě váš nástupce.
S tím souhlasím. Velkou část mého úřadu vykonávají právě oni a hodně věcí jsme rozhodovali na základě názoru všech z nás. Prorektoři toho odpracovali neskutečně mnoho, což svědčí o tom, že se celý tým podařilo skvěle sestavit.
Čím to, že vás ani čtyři roky v čele univerzity nezlákaly, abyste se opět ucházel o funkci rektora?
Nejsem právě ten typ autoritářského vůdce a často hledám chyby nejprve u sebe, což je vyčerpávající. Předtím jsem byl osm let děkanem, teď jsem čtyři roky v relativně příznivém období vedl celou univerzitu a odcházím z jejího čela s lehkým srdcem. Táhne mě to spíše k práci se studenty, bádání a psaní. To je také hlavní důvod, proč jsem na univerzitu šel, a tomu také zůstanu věrný. Po vedoucí funkci netoužím a rád to předám někomu, kdo má více sil.
Budou vás tedy v kampusu potkávat studenti i nadále?
Samozřejmě, ani jako rektor jsem úplně učit nepřestal. Sice budu dále působit jako prorektor pana Jirouška, ale budu opět řadovým učitelem, vést práce a psát, na což se nesmírně těším.
Co vám celé působení v čele takové instituce dalo?
Získal jsem spoustu zkušeností, zajímavých kontaktů a nahlédl i do práce a činnosti dalších univerzit. Myslím si, že toho využiji právě v roli prorektora. Ještě nějakou chvíli mi potrvá, než si řadu zkušeností sám pro sebe zreflektuji, promyslím a zařadím do nějakých souvislostí.
Budete mít jako řadový učitel více času pro své koníčky?
Doufám, že ano. Já mám štěstí, že mou největší zálibou je filozofie, jíž se budu profesně dále věnovat. Určitě si ale najdu čas i na rodinu, vycházky do přírody a budu mít konečně větší prostor na svou oblíbenou historii letectví a kaktusy, které si doma pěstuji. Rozhodně využiji toho, že nebudu zatížený řadou starostí, které jsem poslední čtyři roky musel neustále držet v hlavě a řešit.
