Letos na jaře několik desítek rodičů kritizovalo práci ředitelky školky v ulici E. Pittera. Netrvalo dlouho a na ZŠ Dukelská bylo potřeba řešit hromadný odchod učitelů, kteří nenašli společnou řeč s ředitelem.
Českobudějovický náměstek primátora pro školství Viktor Vojtko se tak v poslední době musel vypořádat hned se dvěma nepříjemnými záležitostmi.
Možná i proto přišel s rozsáhlým průzkumem, do kterého se zapojila více než polovina kantorů základních škol zřizovaných městem.
Odpovídali na otázky, jak se ve své práci cítí, jaké mají problémy, zda mají dostatečnou podporu vedení či dobré platové podmínky.
Z odpovědí 368 učitelů prvního i druhého stupně vyplynulo, že situace je poměrně příznivá. I tak bude ale třeba řešit některé problémy.
„Zarážející je, že téměř 42 procent odpovídajících pedagogů vnímá jako problematické dodržování pravidel ze strany žáků. Navíc čtvrtina pedagogů souhlasí s tím, že se děti bojí některých spolužáků, a devět procent z nich má samo ze žáků strach,“ vyzdvihl některé údaje Vojtko.
Do škol dochází přednášet městská i státní policie
To, že každý čtvrtý učitel odpověděl, že se děti bojí některých spolužáků, je poměrně vysoké číslo. „Na druhou stranu často to může způsobit jedinec, který dělá problémy řadě ostatních. Určitě to ovšem nepodceňujeme a v nadcházejícím školním roce se ještě více zaměříme na prevenci,“ dodal Vojtko.
Se svými programy dochází do tříd v podstatě denně i policie. „Říkáme dětem, jak se mají zachovat, pokud se cítí ohrožené. Důležité je, aby si to nenechaly pro sebe. Myslím, že právě komunikace se určitě zlepšila, a pak se daří případný problém vyřešit včas,“ všimla si mluvčí jihočeské policie Štěpánka Uhlířová.
Pamatuje si ale i na případ tvrdé šikany. „Dva žáci, kterým už bylo patnáct let, pak dokonce skončili u soudu. Byla tam šikana fyzická i psychická,“ doplnila Uhlířová.
Podobně drsné případy jsou ale spíše ojedinělé. „Žádný závažný případ jsme zatím řešit nemuseli. Snažíme se tomu předcházet. Máme ve škole preventistu, navštěvuje nás státní i městská policie s přednáškami a spolupracujeme se zdravotně sociální fakultou,“ vyjmenovala ředitelka ZŠ Pohůrecká Dana Walterová.
Některé případy se ale zkrátka až k pedagogům nedostanou. „Byly jsme tři velké kamarádky. Nevím proč, ale najednou už to nebyla parta, ale vybraly si mě a začaly na mě třeba plivat. Taky mi ničily sešity a tahaly za vlasy. Nemám na to příjemné vzpomínky. Trvalo to skoro celou osmou třídu,“ zmínila dívka, která si nepřála být jmenována.
Nikomu však o svém trápení ve škole neřekla. „Dnes už bych se s tím svěřila, ale tehdy jsem k tomu nějak neměla odvahu,“ řekla.
Zákaz mobilů? Spíš ne
Pokud pak 42 procent pedagogů odpovědělo, že děti nedodržují pravidla, je to především v souvislosti s mobilními telefony. Následuje třeba přezouvání a pozdní příchody, což jsou spíše drobnosti.
Telefony jsou ale problém. Přesto je v budějovických školách spíše nezakazují. Naopak poměrně striktní pravidla mají v tomto ohledu na ZŠ Dukelská.
„Během vyučovacích hodin, o všech přestávkách a při pobytu ve školní družině nesmí být mobilní telefony zapnuté, žák mobil vypíná v okamžiku vstupu do školní budovy,“ píše se ve školním řádu. Při opakovaném porušení zákazu hrozí žákovi kázeňský postih.
Na Dukelské se chtějí tímto způsobem vyhnout například kyberšikaně. Jinde to řeší individuálně a někteří učitelé matematiky a fyziky umožňují telefon používat jako kalkulačku.
Celkově ale byly výsledky průzkumu spíše pozitivní. Na škále od 1 do 10 hodnotilo klima jako vynikající až dobré (1–4) přes 80 procent pedagogů. A téměř 96 procent z nich je rádo, že pracuje na své škole.
„Kolem 90 procent učitelů důvěřuje stávajícímu vedení škol. Má dostatek příležitostí se dále vzdělávat a vnímá podporu od svých kolegů. Naopak 43 procent nevnímá svou práci jako dostatečně finančně ohodnocenou,“ informoval náměstek Vojtko.
Zajímavé je, že má devět procent učitelů strach z některých žáků, čtrnáct procent necítí dostatečnou podporu od rodičů a sedm procent uvedlo, že je uráží více rodičů. Dobrou zprávou je, že se přes 90 procent pedagogů může na své žáky spolehnout. A také vnímají, že je mezi spolužáky poměrně velká ochota si vzájemně pomáhat.
