iDNES.cz

Přivedla na svět stovky dětí, přesto ji porodnictví stále překvapuje

  10:16aktualizováno  10:16
Jako porodní asistentka pracuje už dvanáct let na gynekologicko-porodnickém oddělení českokrumlovské nemocnice, zvládá ještě soukromou praxi a vede předporodní kurzy v Českých Budějovicích. Dana Nosková ale také chová koně, kteří jsou její velkou láskou.

Dana Nosková. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Odmala milovala zvířata, ale jako dítěti z paneláku jí maminka doma v Praze chovat žádné nepovolila. Sama ze světa zvířat nikdy moc nadšená nebyla, proto si myslela, že i jejím dětem musí stačit kontakt s obyvateli velké trojské zoologické zahrady.

„Pamatuji si, že když nás se sestrou naši vzali do zoo, já jsem utíkala ke koním Převalského a mám z té doby i fotky. Narodila jsem se totiž s láskou ke koním. Nezajímaly mě opice ani sloni, chtěla jsem si užít koně, na které jste dřív jinde v Praze nenarazili,“ vzpomíná 49letá Dana Nosková.

Byt v pražském paneláku později její rodiče vyměnili za podobný v Hradci Králové. A vlastní zvíře si mohla pořídit až jako vdaná ve vlastním bytě – tehdy to byl její první jezevčík. Tyto svéhlavé dlouhé psy na krátkých nohách chová dodnes a nedá na ně dopustit. A když se před časem rozvedla a přestěhovala z východních Čech do jihočeské Kaplice, podařilo se jí pořídit si i vlastní koně.

„V Kaplici jsem si splnila dětský sen. Postavila jsem dům a vedle stáje. A kdyby nebylo mého bývalého manžela, který mi na to přispěl, nebydlela bych tam. Jsem mu za to vděčná, protože to místo je nádherné a vedle mám koně,“ líčí pozitivně naladěná tmavovlasá žena sportovní postavy.

„Mezi koňmi jsem šťastná“

V současné době se stará o sedm koní – čtyři z nich jsou její, další tři u ní mají ustájené kamarádky. Koně se mohou kdykoli napít z nezamrzající napáječky, mají tam volné stáje, z nichž mohou kdykoli odejít. Ale také se tam kdykoli přijít schovat třeba před dotěrnými mouchami či žhnoucím sluncem.

„Déšť jim ani tolik nevadí, ale když jsou třeba kroupy, tak si do stájí taky rádi zalezou. Kolem mají velké pastviny a velkou svobodu. Fakt je, že kolem koní je tolik práce, že si jízdy na nich moc neužiju,“ říká smířeně nadšená chovatelka. Nedostatek času na pozorování okolního světa z koňského hřbetu bere jako daň za to, že se o ně stará ve volném čase při plném pracovním vytížení porodní asistentky.

Dana Nosková

(49 let)

Je porodní asistentka gynekologicko-porodnického oddělení v českokrumlovské nemocnici. Narodila se v Praze. Když jí bylo šest let, přestěhovala se rodina do Hradce Králové. Po gymnáziu začala studovat zemědělskou fakultu v Praze, kvůli těhotenství ji nedokončila. Po mateřské dovolené pracovala jako sekretářka a ve 26 letech se znovu vrátila do školy a vystudovala obor porodní asistentka na Střední zdravotnické škole v Pardubicích. V porodnici v Českém Krumlově pracuje od roku 2006. Od roku 2014 má i soukromou praxi. Má dva dospělé syny ve věku 28 a 22 let. Její největší zálibou je chov koní.

„Starám se o ně sama. Vím, že se mají dobře, vím, co žerou a jak se jim daří. Ale kdybych měla koně někde ustájeného, chodila bych si tam jen jezdit,“ srovnává milovnice zvířat.

Je přesvědčená, že lásku ke koním zdědila po svém otci, který se na nich chtěl taky začít učit jezdit. Jenže ve svých padesáti letech tragicky zemřel, takže se toho už nedočkal. „Koně jsou pro mě srdeční záležitost. Udělám pro ně všechno, aby byli spokojení, i když nejsem žádný fanatik. Jsem mezi nimi šťastná. Prostě nejsem městský typ, i když jsem to zjistila až v Kaplici,“ přiznává Dana Nosková.

A stejně nadšeně jako o koních vypráví i o své práci. Už dvaadvacet let se živí jako porodní asistentka. Tuto profesi si vybrala proto, že chtěla porodnictví dělat jinak, než bylo v minulosti v Česku zvykem.

„Vadilo mi na tom spousta věcí, které už jsou dnes naštěstí jiné. Nejhorší bylo, že ženy neměly na porodním sále žádné soukromí, nemohly u sebe mít partnera jako psychickou oporu a musely jen nehnutě ležet. Zažila jsem to i sama při rození prvního syna – dvanáct hodin jsem proležela na zádech, nedovolili mi vstát a za celou dobu mi nedali napít,“ popisuje Nosková, která je matkou dvou dospělých synů.

Jako porodní asistentka pracuje už dvanáct let na gynekologicko-porodnickém oddělení českokrumlovské nemocnice, poslední čtyři roky na poloviční úvazek, při němž zvládá ještě soukromou praxi a vede předporodní kurzy v Českých Budějovicích.

„Když jsem nastoupila do krumlovské porodnice, mile mě překvapil její personál. Je tam malý kolektiv a všichni mezi sebou spolupracujeme. Funguje to na bázi, já ti pomůžu a ty příště pomůžeš mně. Oceňuji, jak se tam vedou porody, a to je zásluha primáře Jana Shona, který začal propagovat přirozenější přístup. Ujalo se to a myslím, že jsme v jižních Čechách hodně oblíbená porodnice,“ vypráví zkušená porodní asistentka.

Do malé krumlovské porodnice míří i spousta žen z velkých měst včetně Prahy. Když otevřela svou moderní porodnici nemocnice v Budějovicích, zaznamenali Krumlovští odliv nastávajících maminek. To se už ale mění a počet porodů v Krumlově zase roste.

Domácí porody nepropaguje

„Samozřejmě je fajn rodit v moderním prostředí, kde všechno svítí novotou a jsou tam krásné velké pokoje. Ale myslím si, že důležitější je, jaký personál o vás pečuje. A do Krumlova jdou ženy kvůli nám. Hodně se ptají na novou porodnici, která bude otevřená už letos a přinese lepší podmínky pro rodičky i pro zdravotníky,“ říká porodní asistentka, která se těhotným ženám věnuje i v soukromé praxi.

Její předporodní kurzy v krajském městě jsou pověstné tím, že je v nich hodně živo. Spontánní zdravotnice zakazuje svým klientkám čerpat záplavu roztodivných informací z internetu, a když už je mají, trpělivě jim vysvětlí své stanovisko. Hned zpočátku nastávající maminky také upozorňuje, že k hladkému porodu budou potřebovat také dobrou fyzičku. A pokud dosud necvičily, mají nejvyšší čas začít.

„Říkám jim, aby dělaly aspoň dřepy. U porodu je důležité, aby byly posíleny stehenní svaly. Žena je rychle unavená a samozřejmě čím má lepší kondici, tím líp rodí. Ženy to vědí, bohužel mají často sedavé zaměstnání, málo pohybu, nadváhu, a proto se také zvedá počet císařských řezů,“ vysvětluje Nosková, která je zastánkyní přirozených porodů.

Ačkoli během své praxe už přivedla na svět stovky dětí, s pokorou říká, že porodnictví je obor, který se bude učit až do konce své kariéry. „Protože pořád mě ještě překvapuje a s lecčíms mě nachytá. V kurzech vždycky říkám, že na 80 procent je to při porodu takto. Ale těch 20 procent se nám může vymknout a je to úplně jinak,“ říká.

A ačkoli při rychlých porodech už přivedla neplánovaně několik miminek na svět i v domácím prostředí, domácí porody nepropaguje. „Vždycky se snažím ženy přesvědčit, aby šly do porodnice. Říkám jim, že pokud budeme spolu v porodnici, udělám pro ně první poslední, aby to měly skoro jako doma. I když to nebude zcela jako doma, budou tam mít zajištěné bezpečí. Už jsem zažila spoustu komplikací, kdy šlo najednou při porodu o minuty při záchraně ženy i dítěte,“ dodává Dana Nosková.

zpět na článek