„Zatímco loni vyšla spousta publikací ke 100. výročí vzniku republiky, já na to šel od konce a zaměřil jsem se na rozpad monarchie. Loni jsme si připomínali i 100 let od konce první světové války, jež rázně a drsně ukončila dobu, na kterou pak mnozí vzpomínali jako na staré dobré časy,“ líčí pětasedmdesátiletý Jiří Chvojka.
Všechny kousky ve výpravné knize pocházejí z jeho unikátní sbírky.
„Když jsem na začátku 80. let začal pracovat v Jihočeském muzeu jako numismatik, přestal jsem kvůli střetu zájmů načas sbírat mince a zaměřil se na kartičky z cest. Jedna moje bývalá spolužačka pocházela z významné staropražské rodiny, kde měli metr a půl pohlednic a já tu sbírku koupil. Dále jsem je sháněl na sběratelských burzách a v antikvariátech,“ popisuje Chvojka.
Na knize pracoval dva roky. Do úvodu zařadil pohlednice s dobovými motivy z Rakouska-Uherska. Zájemci tam najdou například chlapce zbožně zírajícího na portrét císaře Františka Josefa I., vánoční motivy, dobovou štvanici, reklamní pohled na secí stroje nebo velocipedisty.
„Následují země české, kam nás uvádí hora Říp a matička Praha. Kniha pokračuje podle krajů. Jižní Čechy zahajuji králem českých hradů Zvíkovem. Pokračuji přes Rakousko až k zemím, které byly tehdejší součástí monarchie. Čtenáři v knize najdou pohlednice ze severu Itálie, Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Rumunska, Maďarska i Slovenska,“ říká Chvojka.
Upozorňuje, že nejhůře se shánějí pohlednice z míst, kam turisté moc nejezdili. Z českých zemí jsou to třeba Prachatice, Karviná nebo Duchcov. „Do Haliče se jezdilo jen za trest, ani Podkarpatská Rus se neshání snadno. Za pohlednici Mukačeva se zepelinem by mi sběratelé utrhali ruce,“ usmívá se.
Ke každé pohlednici přidal několik vět, v nichž popisuje, jak místo vypadalo v době vzniku lístku, kolik v něm žilo obyvatel nebo jací slavní rodáci odtud pocházeli.
Z každého výletu posílali lístky
Například u pohledu z Hluboké nad Vltavou z roku 1897 se čtenáři dozvědí, že „Hluboká není jen zámek, i když je ovšem jejím největším lákadlem. Básníka O. Mokrého ostatně příliš nenadchl tou přepyšnou, ale chladnou elegancí. Město pod ním tehdy čítalo 1 444 českých a 36 německých obyvatel ve 135 domech. Romantiky sem lákala tzv. pokutní louka, na níž v roce 1290 padla krásná, bystrá a nebezpečná hlava Záviše z Falkenštejna“.
Podle Chvojky mají pohlednice zvláštní dar – osloví každého. Zachycují místa, k nimž máme nějaký vztah v podobě, která se od jejich vzniku hodně proměnila. Historie pohledů spadá do roku 1870. U nás se začaly objevovat po roce 1880, masový rozvoj začíná až kolem roku 1895.
„Se stoupající životní úrovní se střední vrstvy začaly věnovat turistice. Z každého nedělního výletu bylo téměř morální povinností zaslat pohlednici svým blízkým a přátelům. Texty jsou úsměvné a vypovídají o době. Pak zasáhla válka a místo výletů se jezdilo shánět něco k jídlu,“ míní Chvojka.
Dovoluji si zaslat uctivé pozdravení veleváženému panu otci, uctivé rukypolíbení paní matince a spanilomyslné slečně Mařence. Podobné věty plnily na přelomu 19. a 20. století nespočet pohlednic.
První výtvarně pozoruhodné pohlednice byly zhotovené litografickou technikou. Zvlášť ceněné jsou dnes ty z vídeňské litografické dílny Karla Schwidernocha. Spousta z nich je v Chvojkově knize. Po roce 1900 začaly převažovat fotografické pohlednice. Kniha, kterou vydalo nakladatelství Regulus Praha, je k sehnání ve většině knihkupectví.
