Za nápadem umístit Poesiomaty ke kostelům, které po odsunu českých Němců postupně chátraly, stojí spolek Piána na ulici kavárníka Ondřeje Kobzy. Ten spolupracoval mimo jiné s Česko-německým fondem budoucnosti, jenž pomohl vytipovat většinu míst či se podílel na dramaturgii.
Poesiomat nově vznikl nejen na Šumavě, ale na celkem sedmi místech v pohraničí. Dále je na Tachovsku, Karlovarsku, Ústecku a v Orlických horách, kde pomáhali i zástupci tamních spolků a jednotlivci, kteří usilují o záchranu zchátralých staveb. Mluvící sochy vyprávějí o Češích a Němcích, o místě, o víře. Recitují, zpívají či zvoní zvukem zvonů, které už dávno kostel opustily.
„Zařízení má za sebou vývoj, díky kterému už nepotřebuje připojení k elektrické síti. Energii člověk vytvoří zatočením klikou. To nás dovedlo k myšlence, že nemusí stát jen ve městech,“ upozornil Kobza.
I proto hledal odlehlejší místa se zajímavou historií a unikátním kouzlem. „A přesně to splňují opuštěné kostely,“ dodal Kobza.
„S obnovou památek německého a židovského kulturního dědictví v pohraničí pomáháme skoro pětadvacet let. Nápad umístit Poesiomaty v oblasti bývalých Sudet nás proto velmi zaujal a rozhodli jsme se, že do tohoto projektu vstoupíme i jinak než finančně,“ přiblížil český ředitel Česko-německého fondu budoucnosti Tomáš Jelínek.
Petra Ernstberger, německá ředitelka fondu, na to pak navázala. „Spolu s Ondřejem a jeho týmem jsme se snažili vybírat taková místa, kde entuziasmus místních lidí může nadchnout a inspirovat další zájemce o česko-německé setkávání,“ vysvětlila.
Mluvící sochy rozmisťuje Ondřej Kobza už od roku 2015. Lidé si je nyní mohou poslechnout ve více než dvou desítkách českých i zahraničních měst.
