Poslední roky Budějovický Budvar překonává jeden rekord v prodejích za druhým. Jak dlouho mohou takové úspěchy trvat?
Doufáme, že co nejdéle. Ale je samozřejmě stále těžší se překonávat. My jsme mezi českými pivovary trochu atypičtí, protože máme největší podíl exportu. Pětapadesát procent výroby vyvážíme, a v tržbách to je dokonce 60 procent. Úspěchy posledních let jsou právě díky exportu. Český trh v podstatě stagnuje.
A podle statistik to vypadá, že se asi víc piva pít nebude.
Je to tak. My máme nejvyšší spotřebu piva na hlavu. Za loňský rok je to asi 140 litrů. Státy, které jsou za námi, mají kolem 107. Pro pivovary ovšem není v poslední době až tak zásadní objem, ale spíš struktura prodeje. Je obrovský rozdíl, jestli prodáte hektolitr do gastronomie, nebo do obchodní sítě. My na tuzemsku v podstatě stojíme. Což na druhou stranu není špatné, protože český trh celkově šel dolů o zhruba dva miliony hektolitrů.
Je velký rozdíl prodávat pivo do hospod oproti maloobchodní síti?
Není složité prodat víc do maloobchodu. Těžké je vydělat na tom nějaké peníze. V gastronomii to úplně v zásadě není o tom, kolik to pivo stojí, ale dosáhnout toho, aby do hospod chodili spotřebitelé. To se ovšem moc nedaří.
Obchodní ředitel Budějovického Budvaru Robert Chrt.
Čím to?
Dostáváme se na úroveň západní Evropy. Životní styl Čechů se mění a výrazně se otevírají nůžky mezi cenou v gastronomii a v obchodech. Dnes už se u nás prodá v gastronomii jen 41 procent piva. Průměr v EU je 37 procent. My se k tomu přibližujeme.
Jak neztrácet podíl v gastronomii?
My můžeme jen doufat, že ten podíl už klesat nebude. Je to dané chováním spotřebitelů. Pivo v Česku prošlo svým vývojem a podle mého v současné době prožívá jakousi renesanci. Roste počet minipivovarů, některé z nich mají opravdu dobré pivo. Podle mě je to dobře, protože to zvedá zájem lidí o tento nápoj.
Na druhou stranu je to pro vás konkurence, ne?
Ano, ale přesto si myslím, že pivu to v očích spotřebitelů pomáhá. Je to něco, co lidé mohou víc porovnávat, zkoumat, psát o tom blogy a podobně. Může to i přitáhnout mladší generaci, která na pivu nevyrostla. A také ženy.
I proto jste přišli s různými nápoji, jako je importovaný cider Sommersby nebo vaše vlastní bezové pivo PardálOVO. Jak se jim daří?
Cider je kategorie, která roste. Funguje to zejména v anglosaském světě, u nás je to nová věc. My jsme s výsledkem zatím spokojení, je to takový zdravý růst. Ten segment je ovšem zatím relativně malý.
A PardálOVO?
Čekali jsme od toho jednoznačně víc. Možná, že jsme moc dlouho čekali a přišli s tím až v okamžiku, kdy trh s těmito nápoji klesal. Měli jsme úvahy, že uděláme i jiné příchutě, ale to jsme zatím pozastavili. Spíše přemýšlíme, že začneme prodávat i jiné příchutě cideru.
Budvar měl loni rekordní rok. Jak ve výstavu piva, tak v exportu. Jaký máte plán na letošek?
Rádi bychom dosáhli stejného výsledku. To možná nezní tak ambiciózně, ale řešíme teď poměrně zásadní výpadek Ruska. Takže abychom dosáhli stejných výsledků, musíme být výrazně lepší, protože u Ruska očekáváme propad kolem 50 procent. A budeme rádi. Přitom je to pro nás velmi významný trh. Byl to náš pátý největší zahraniční trh.
Jaká je tedy na ruském trhu aktuální situace? Pokud vím, sankce se piva netýkají.
To ne, ale ekonomická situace se tam velmi změnila. Lidé mají méně peněz, šetří. Rubl zdevalvoval, takže importovaná piva jsou najednou pro ně dost drahá. Půllitrová láhev stála 120 rublů, což samo o sobě bylo dost. Když jsem tam byl před dvěma měsíci, tak to bylo až 300. Teď ta cena klesá, očekáváme, že by se mohla dostat na 180. Ale je to pořád moc.
Robert ChrtNarodil se 9. února 1966 v Českých Budějovicích. Zde vystudoval i gymnázium, poté absolvoval obchodní fakultu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po promoci nastoupil do Podniku zahraničního obchodu, na starost měl export porcelánu do německy mluvících zemí. Po čtyřech letech odešel a vystřídal několik dalších zaměstnání. V roce 1994 si všiml inzerátu, že Budějovický Budvar hledá obchodního ředitele. Zkusil to a pozici získal. Od té doby je stále ve stejné funkci. Je podruhé ženatý, má tři děti. Kromě piva má rád lyžování, tenis, sci-fi knihy a také chataření u Třeboně. |
Dokážete ten výpadek Ruska dotáhnout na jiných trzích?
Musíme. Naštěstí máme v exportním portfoliu 70 zemí světa. Je ale pravdou, že 95 procent vývozu dělá Evropa. Severní Amerika pak dvě a půl až tři procenta. Obecně se nám velmi daří na trzích, jako je Německo, Slovensko, Polsko, Rakousko, za poslední dva roky jsme dobře rozjeli Srbsko, Chorvatsko a Maďarsko. Potenciál růstu máme stále velký. I v Asii a Jižní Americe.
Které z těchto trhů považujete za nejperspektivnější pro Budvar?
Je třeba si uvědomit, že to nejsou trhy, které by nás zachránily. Loni jsme ohromně rostli v Ázerbájdžánu. Je to budoucnost, pivní trhy se vyvíjí, jeho spotřeba ve světě roste. Není to jen o prodeji, ale i o tom, že rozšiřujeme duševní vlastnictví, protože tam máme registrace na značku Budweiser Budvar. Velmi dobře se vyvíjí Vietnam. Je to i díky tomu, že spousta tamních obyvatel v Česku třeba žila či studovala a oblíbila si naše pivo. Je to země, kde roste spotřeba piva i import.
A co třeba Čína?
Ta je největším pivním trhem na světě. Jenže roste lokální výrobou, eventuálně licencemi. Pro importovaná piva, která jsou drahá, je to malý trh. Je to o tom, že tam přijde gigant typu Heineken, postaví pivovar a začne tam vařit lokální značku. My jdeme cestou, že veškerý Budvar musí být z Českých Budějovic. 120 let to tak je a nebudeme to měnit. Pro nás je to horší a delší cesta.
Jaký druh piva vám osobně nejvíc chutná?
Já jsem jednoznačně ležácký typ. Když jdu do hospody, chci si dát piv víc. Takže náš světlý ležák. Ale když jedu třeba do Anglie, rád si dám třeba stout. Pochutnám si i na belgických speciálech, což je dezertní zážitkové pití. Nejsem žádný fanatik, že bych říkal Budvar, Budvar, Budvar. Pokud chcete mít přehled o téhle branži, musíte ochutnávat i konkurenci.
