Když jí bylo dvacet let, smála se spolužákovi, který dělal triatlon. „Říkala jsem si, že je blázen, když tolik trénuje,“ říká 37letá Petra Krejčová.
Dnes si to mnozí říkají o ní. „I rodina. Třeba mamka vždycky kroutí hlavou, když 25. prosince přiběhnu z Budějovic na návštěvu do Třeboně a nedám si ani nic k jídlu,“ směje závodnice.
Před deseti lety propadla triatlonu. A sport, který si vybrala, povýšila do extrému. Petra Krejčová se totiž specializuje na dlouhé triatlony, kdy plave necelé čtyři kilometry, jede na kole 180 kilometrů a nakonec běží maraton, tedy 42 kilometrů.
A je v tom dobrá. Hodně dobrá, protože v loňském roce si přivezla titul mistryně světa z Havaje. Z Mekky dlouhých triatlonů, kde vyhrála svoji kategorii do 39 let. „Splnila jsem si tím sen. Na Havaj jsem se vždycky chtěla závodně podívat. Byl to zatím největší úspěch a také zážitek,“ popisuje Petra Krejčová, jejíž cesta od mládí rozhodně nevedla k triatlonu.
Právě naopak. Vždyť začínala v kolektivním sportu. V Třeboni, odkud pochází, ji rodiče dali na házenou. K tomu kombinovala atletiku a ještě plavání.
Petra KrejčováNarodila se v Třeboni, kde chodila na základní školu. Poté studovala na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nastoupila i na vysokou školu do Prahy na FTVS, kterou na konci třetího ročníku přerušila a už se ke studiu nevrátila. Po návratu do Budějovic začala pracovat jako osobní trenérka v místních fitness-centrech, kde působí dosud. Je vdaná. S manželem Karlem mají dva syny. Čtrnáctiletého Jakuba a čtyřletého Matěje. Triatlonu se věnuje zhruba 10 let. Loni se stala mistryní světa v Ironmanu na Havaji, kde uspěla ve své věkové kategorii, a v letošní sezoně je poprvé v životě profesionálním sportovcem. V minulosti získala i extraligový titul s házenkářkami Slavie Praha nebo dělala atletiku a závodila za budějovický Sokol. Hned při svém prvním maratonu v Praze obsadila druhé místo mezi Češkami. |
„Ale nejvíc mě bavila házená. Chtěla jsem po základní škole na sportovní gymnázium do Prahy. A oni chtěli mě, ale mamka mě tam ve čtrnácti nechtěla pustit,“ vypráví Krejčová.
A tak vyhrálo sportovní gymnázium v Budějovicích. Ale s ním dostala přednost atletika. Tratě na 400 a 800 metrů. Na házenou pak chodila, až když zbyl čas.
V osmnácti se k ní ale vrátila. Odešla na vysokou školu do Prahy a dostala se do kádru Slavie Praha, se kterou získala extraligový titul.
Jenže přerušení studia a návrat do Českých Budějovic ukončily i její házenkářskou kariéru. „Nemohla jsem hrát na úrovni, na jakou jsem byla zvyklá,“ vrací se do minulosti s tím, že pak těžko hledala motivaci.
Kamarádi jí poradili triatlon
A hledala taky to, co bude dělat dál. „Kamarádi mi tehdy říkali, že když umím plavat a běhat, ať zkusím triatlon. Že jezdit na kole se naučí každý,“ vzpomíná na jeden vánoční večírek. V zimě začala trénovat a v létě absolvovala první závody Jihočeského poháru v triatlonu. Postupně přišly další výzvy.
„Zkusila jsem si dlouhý triatlon a už jsem u toho zůstala. Ono vás to musí bavit a na každý závod musíte být natěšení. Jinak to asi nemá smysl,“ popisuje fakt, že na závodní trati stráví přes deset hodin. A další stovky hodin měsíčně zabere trénink.
Sport provází Petru Krejčovou celý život. A rodina ji podporuje. Právě bez její pomoci by ani nemohla závodit. „Když jsem začala dělat triatlon, tak manžel začal taky, abychom víkendy mohli trávit spolu,“ vypráví. A ačkoliv měl dobré časy a absolvoval i několik ironmanských závodů, dnes se vrátil k divoké vodě. Vždyť dlouhá léta byl Karel Krejčí předním českým slalomářem. Dnes trénuje jejich čtrnáctiletého syna Jakuba, který slalomu na divoké vodě také propadl.
„V zimě trénujeme společně. Kluci taky chodí na běžky, plavou, běhají. Od dubna už se ale naše závodní sezony rozbíhají,“ popisuje. Třeba v týdnu se Jakub vracel po dlouhé době domů ze závodů evropského poháru juniorů. „Přijede v noci a já pak ráno vyrážím na závody na Slovensko. Máme to takhle nastavené a zjistili jsme, že dětem to vadí mnohem méně než nám rodičům. Kolikrát mu volám a přijde mi jen zpráva: Teď nemůžu, zavolám později. Ale zavolá,“ usmívá se.
Život profesionálního sportovce, kterým se Petra Krejčová v téhle sezoně i díky úspěchu na Havaji stala, určuje chod celé rodiny. „Podřizujeme tomu všechno. Je fakt, že jsme trochu kulturně zakrnělí, ale nemůžete stíhat všechno. Třeba si nevzpomenu, kdy jsme byli naposledy v kině. Ale když přijdeme večer domů, jsme tak unavení, že jít ještě někam nejde. To už bychom nedali, takže si maximálně něco přečteme,“ popisuje triatlonistka s tím, že bez podpory manžela Karla, který se kromě tréninku dětí často stará také o mladšího syna a ještě jí dělá manažera, by to těžko zvládala.
Šrouby v krční páteři zůstanou
Petra Krejčová tvrdí, že triatlonisté a ironmani zvlášť, závody nevzdávají. Ona sama nedokončila ve svém životě dva. Jeden kvůli tomu, že na něj nastoupila po antibiotikách, a druhý před dvěma lety jí ukončila těžká nehoda na kole, při které si poranila krční páteř, a lékaři jí předpovídali, že zůstane na invalidním vozíku.
Ale vstala. Začala běhat, pak přidala plavání a nakonec i kolo. „Všechno postupně. Když dnes běžím maraton, tak si na tohle samozřejmě vzpomenu. A říkám si, jak jsem šťastná, že zase můžu běhat,“ vypráví. „Nedávno se mě můj mladší syn Matýsek ptal, jestli mi, až umřu a bude ze mě kostra, ty šrouby z krku vypadnou. Nevypadnou. Budu je tam mít pořád, ale už sama cítím, že se každým dnem uzdravuju a je to lepší a lepší,“ usmívá se.
Chce přidat ještě sezonu a pak uvidí. Ironmani mají podle ní nejlepší léta mezi 30. a 40. rokem. „Takže já už pomalu končím,“ dodává.
