Kdyby jindřichohradeckou Nežáreckou ulicí u takzvaného Lišného dvora vedla železnice, leckdo by si mohl pomyslet, že velká patrová budova na dohled od řeky je nádraží. Hluboce by se ale mýlil.
Nezaměnitelný architektonický styl podobných objektů z dob císaře pána je patrný také u zdejší výletní restaurace Rudolfov, kterou se snaží už sedmnáct let obnovit nadšenec a univerzitní pedagog Peter Chvojka.
Peter Chvojka chce restauraci otevřít v roce 2023 |
Zchátralou stavbu i s přilehlým polorozpadlým altánkem koupil v roce 2004, aby celému areálu svépomocí vtiskl nový život. „Objevil jsem to tu díky kamarádovi. V té době jsem hledal nějaký další smysl mého života. Byl jsem krátce po škole a jezdil jsem akorát do práce a z práce. Bylo to tady v katastrofálním stavu, tenkrát jsme budovu získali v dražbě za 300 tisíc korun bez pozemku,“ vzpomíná 49letý učitel, který působí na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity.
Střecha byla prolomená a všude řádila dřevomorka. Chvojka se tedy pustil do oprav, ale až postupem času zjišťoval, jak náročná ho čeká práce. Nejprve strhl s partou kamarádů celý krov, jenže na nový neměl dost peněz. Mnohokrát se společně vydali do lesa, aby pokáceli nějaký strom a na pile si z něj nechali udělat trám.
Zkušenosti s rekonstrukcí domu v dezolátním stavu sbíral už dříve při opravě polorozpadlého statku nedaleko Soběslavi, kde nyní také bydlí. Chvojkova rodina jej získala krátce po revoluci v restituci.
„Udělali jsme si díky tomu představu, jak by to mohlo vypadat tady, ale realita byla nakonec úplně jiná,“ vypráví s úsměvem a dodává, že nyní si na opravu domu najímá profesionální řemeslníky.
Na začátku se rozhodl, že odkoupí i pozemek pod restaurací, aby nemusel státu platit neustále rostoucí nájem. Tvrdě však narazil, protože se o něj v té době začali soudit nejprve historičtí majitelé z rodu Černínů, později pak také město. Dlouhých 13 let, než skončila všechna řízení, nesměl na místě provádět žádné úpravy.
„Mezitím nám někdo kompletně rozebral měděnou střechu, takže jsme se vrátili o pořádný kus zpátky,“ připomíná trpkou zkušenost. Naprostá většina místních mu však připravila hlavně příjemná překvapení, a to když Chvojku seznamovali s unikátní historií výletní restaurace, která na svém místě stojí už téměř 160 let.
„Zastavovali se tu lidé a vyprávěli nám o tom, že tu dříve pobýval Karel Čapek. Ten tu dokonce napsal většinu svého románu Krakatit. Důkazem jsou dopisy jeho ctitelkám, v nichž vyprávěl o knize i o svém pobytu v Jindřichově Hradci,“ připojuje jednu ze dvou velkých zajímavostí o Rudolfově.
Ta druhá se pojí už k samotnému vzniku restaurace – navrhl ji architekt Josef Zítek, který je autorem původního projektu Národního divadla. Podílel se také na pražském Rudolfinu nebo budově Zemského muzea v německém Výmaru.
„Je to navíc úplně první projekt, který se mu podařilo dotáhnout do konce. Následoval pivovar v Petrohradě na Lounsku, který je nyní také na prodej. O tom ale vůbec nepřemýšlím, a dokonce i manželka mi říká, ať tudy raději nikdy vůbec nejezdím,“ říká Chvojka se smíchem.
Manželka je velkou oporou
V současnosti má totiž plné ruce práce s obnovou jindřichohradeckého domu, s níž začal naplno teprve před dvěma roky. V tuto chvíli jsou tam hotové rozvody, omítnuté stěny, a jak sám říká, zbývá k základu dodělat už jen okna, dlažbu s obklady nebo podlahy.
Uvnitř zůstane také velký sál. Až nakonec přijde na řadu obnova altánu, kde by mohla být i menší kuželna.
„Dali jsme si za cíl otevřít restauraci se vším všudy do léta 2023, tím bychom si připomněli sté výročí napsání Krakatitu. Ale kdo ví, jestli to všechno stihneme, máme velké problémy se stavebním materiálem. Zvládli jsme soudy a teď jsme zkoušeni ještě takto. Mám pocit, že to místo je snad prokleté,“ kroutí hlavou Chvojka.
Komplikace má nejen s cenou materiálu, ale také s jeho nedostatkem. Chybějí mu hlavně okna a kvůli navazujícím pracím se začíná dostávat do skluzu. „V zimě toho navíc asi moc neuděláme. Vedeme tu spoustu bitev, které si ostatní lidé neumí ani představit. Oproti tomuhle je stavba nového domu luxus a pohoda,“ nabízí Chvojka srovnání.
Ani tak se však nevzdává a jako velkou oporu jmenuje svou manželku. „Na rozdíl ode mě má představy o praktickém fungování, které pojala hodně střízlivým způsobem. Radím se s ní o spoustě věcí a vytvořili jsme spolu funkční tým. Uvidím, jestli se do chodu restaurace později zapojí třeba i některé z našich čtyř dětí, které nám už pomalu odrůstají,“ dívá se do budoucna.
