Překvapilo vás, že jste uspěl v mezinárodní konkurenci, kde se objevovaly zajímavé projekty ze všech možných odvětví?
Mě překvapilo, že o mně vůbec někdo přemýšlel jako o adeptovi na ocenění. Je to zvláštní pocit, když vám pak přijde zpráva z druhého konce světa, že vás vybrali do společnosti takových lidí.
V minulosti ocenění získal třeba i spoluzakladatel firmy Apple Steve Wozniak.
Přiznám se, že jsem toho o ocenění příliš mnoho nevěděl. Nominovala mě jihočeská pobočka mezinárodní organizace Junior Chamber International (JCI), která jej uděluje, a až potom jsem zjistil, kteří lidé v soutěži uspěli. Nejprve jsem se smál pomyšlení, že bych ho měl dostat, ale nakonec to tak opravdu dopadlo.
Ocenění letos získalo dohromady šest lidí. Oslovily vás projekty dalších úspěšných uchazečů?
Měl jsem možnost do těch projektů proniknout, protože na samotném předávání v Japonsku jsme s dalšími vítězi strávili celý týden. Zaujaly mě snad všechny práce. Byl tam třeba mladý podnikatel z Thajska, který se svou firmou na instalaci internetového hardwaru po celé jihovýchodní Asii zaměstnává tisícovku lidí a zdarma dostává internet do nejodlehlejších míst. Zajímavý byl i jeden mladík ze Zambie, který rozjel už v sedmi zemích Afriky rádiovou stanici, kde děti točí podcasty pro své vrstevníky.
Zatímco vy jste byl oceněn díky bateriovému startupu a projektu soběstačných domů. Jak má takový dům podle vás vypadat?
V případě elektrické energie soběstačnost posuzuji na škále, která může mít rozpětí od absolutně soběstačného, takzvaného ostrovního domu až po někoho, kdo má doma dva malé solární panely, které mu nabíjejí malou baterii. I takový případ má blahodárný vliv na vývoj energetického trhu.
Pavel Podruh(33 let) Pochází z Českého Krumlova, kde vystudoval gymnázium a dnes také bydlí. Studoval ve Spojených státech, kde získal diplom v masters studiu mezinárodního managementu v programu CEMS MIM. Dříve zpíval v reggae kapele Pub Animals. V roce 2015 založil projekt Český ostrovní dům, kterému se věnuje dosud. Ve volném čase rád sportuje a cestuje. S přítelkyní Karolínou mají ročního syna Adama. |
Jakým způsobem je bateriový systém domu energeticky zásobovaný?
V naprosto běžných případech jsou baterie napájeny nějakou menší elektrárnou v domě, ať už solární, nebo jinou. Tento pohled je ale značně omezený především kvůli počtu lidí, kteří mohou takový systém využívat. Téměř tím vylučujeme obyvatele bytů, kterých je obrovský podíl. Jedním z řešení tohoto dilematu může být právě náš bateriový startup.
V čem by tedy měl být lepší?
Třeba právě v jeho využitelnosti v bytech. Pokud se budeme bavit přímo o produktu, jedná se o zařízení s názvem iBatt.energy. Je to taková malá, poměrně levná krabice s baterií, která je přes zásuvku připojená k síti. Lze ji nastavit tak, že například polovina její kapacity je vyčleněná na zálohování energie pro důležité spotřebiče, což se hodí při výpadku proudu. Druhá polovina kapacity se podle našeho algoritmu nabíjí a vybíjí přesně ve správnou chvíli podle stavu elektrické sítě. To znamená, že v případě kolísání množství energie v síti dokáže baterie nebo spíše tisíce takových baterií rozdíly částečně vyrovnávat. Když je energie moc, dobíjí se. Když je jí naopak málo, vybíjí se. Pomáhá tak vyrovnat nedokonalosti energetického zásobování v síti, a tím pádem omezovat nutnost zapínat další uhelnou elektrárnu.
Co porotu na projektu zaujalo nejvíce?
Byl to hlavně náš přístup k informacím, který mi přijde přirozený. Vycházíme z toho, že kdykoliv jsme s projektem přišli na nějakou novinku nebo zajímavý postřeh, vždy jsme ho zdarma a volně zpřístupnili. V době, kdy sdílení know-how není pro firmy populární, asi působíme zvláštně, ale chceme hlavně pomoci vývoji a doufat, že naše poznání někdo převezme a vylepší.
V létě minulého roku jste měli začít se stavbou ostrovního domu u Vyššího Brodu. Jak to s domem v současnosti vypadá?
Začali jsme teprve před pár týdny, v tuto chvíli doděláváme základy. Bohužel jsme nabrali skluz kvůli zdlouhavé administrativě. Trvalo nám tři a půl roku, než jsme vůbec dostali stavební povolení. Teď už ale můžeme naplno začít.
Jak se na průtahy tvářili vaši investoři?
Celý projekt jsem ze začátku platil jen ze svých úspor, poté se k nám přidala řada partnerů, kteří nás začali podporovat i finančně. Podařilo se nám sehnat dost peněz, abychom utáhli technický vývoj a následně celý dům postavili a vybavili. Je to vlastně takový crowdfunding bez kampaně.
Není v tuto chvíli používání takových technologií spíše výsadou horních deseti tisíc?
To si nemyslím, protože vybíráme na trhu běžně dostupné technologie. Záleží hlavně na té míře soběstačnosti, jaké chce majitel domu dosáhnout. Dva solární panely a malá baterie mohou stát i do deseti tisíc korun, což je pro běžného člověka docela malá investice. Pokud člověku leží na srdci minimalizovat spotřebu uhlí, je taková varianta určitým počátečním řešením, které se následně může zvětšovat. Každá kapka se v tom moři počítá.
Pro koho je to tedy určeno?
Tím, že jsme začali vyvíjet bateriové úložiště i pro byty bez solární elektrárny, jsme rozšířili cílovou skupinu decentralizované energetiky prakticky na celou populaci. Větší možnosti samovýroby mají samozřejmě majitelé domů.
Neumím si ale moc představit, jak by mohl fungovat v chladných oblastech Norska či třeba na Islandu. Dokáže v takových podmínkách dům získat dostatek energie na svůj běžný provoz?
To je i oblast, kde pilotní dům stavíme. Ve Vyšším Brodu jsou zimní měsíce o poznání krušnější. My se spíše potýkáme s tím, že dům bude mít v létě energetické přebytky a v zimě bude třeba s energií více šetřit. Svým způsobem se dá říci, že takový systém bude obyvatele domu motivovat k tomu, aby si dokázal stanovit priority, kde chce ušetřenou energii použít nebo zda nebude lepší se věnovat jiným aktivitám. Třeba hraní deskových her s dětmi místo televize.
Nechybí podle vás větší podpora státu při zavádění autonomních energetických zařízení do českých domácností?
Rozhodně ne. Nejlepší by bylo naopak co nejvíce omezit nebo zrušit dotování ze strany státu. Myslím si, že by stát měl co nejméně zasahovat do více oblastí lidského života. V momentě, kdy by se energetický trh oprostil alespoň od části svazujících regulací a dotací, ukázalo by se, jak výhodné obnovitelné zdroje už dnes doopravdy jsou. Za současného stavu se to tak zatím nejeví.
V dnešní době se výrazně prosazuje téma ekologie na mezinárodním politickém poli. Jak na vás působí současná vlna demonstrací mladých aktivistů?
Přesouvání problému na politiky nebo mezinárodní organizace a burcovat je k nějaké formě jednání je určitě legitimní projev, ale člověk by měl začít především sám u sebe. Mám dojem, že takový krok často chybí. Největšími ekologickými strašáky na světě jsou dopady energetiky a dopravy, ale i v tom případě má jedinec možnost osobní volby. Nemusí, ale může. Často se místo toho řeší spíše recyklovatelná brčka.
Myslíte si tedy, že nemá smysl takovou cestou upozorňovat na ekologické problémy?
Určitě to smysl má, ale důležité je si uvědomit, co sám mohu ve svém životě udělat pro lepší klima, když už jdu demonstrovat. Je to o ochotě lidí jít po prioritách. Uznávám, že měnit svůj způsob spotřeby nebo si část elektrické energie vyrábět není pohodlné, je to ale potřeba.
Když se vrátíme o několik let zpět, byl jste známý spíše jako frontman kapely Pub Animals. Jak se vlastně muzikant jako vy dostal k architektuře?
Chtěl jsem si prostě postavit dům, který si vyrábí veškerou energii sám. Zjistil jsem, že na trhu je poměrně velká díra, tak jsem se do toho ponořil. Teď jsem do toho zcela zapálený. Mám vystudovaný mezinárodní management a pár let jsem působil v korporacích, takže nějaké zkušenosti jsem už měl. Snažím se spojovat šikovné lidi.
Nechybí vám vystupování na pódiu před fanoušky?
Lidé si to dost často představují idealisticky, ale muzika je docela náročná věc. Prakticky všechny víkendy obrážíte kluby po republice, spíte v dodávce a jíte bagety na benzinkách. Přiznám se, že mi ani nechybí ten potlesk publika. Kreativitu z pódia jsem vložil do současných projektů.
Je pro vás tedy působení v kapele uzavřené téma?
Už si takové vystupování ani neumím představit. Navíc mám ženu a syna, s kterými chci trávit co nejvíc času, nic pro mě není tak lákavé jako rodina.
