Rostoucí agresivita mezi dětmi, kyberšikana, média a chaotické sociální sítě. Podobná témata rezonují kolem nás stále silněji. Jejich protipólem je svět malých plný fantazie, touhy po porozumění, po laskavosti. Podle salesiána Pavla Kuchaře, který se mládeži věnuje přes 50 let, je třeba mít s dětmi trpělivost.
Ve čtyřdvorské farnosti se salesiáni Dona Boska věnují dětem od roku 1990. Třicet let tu funguje středisko mládeže a od roku 2014 využívají na sídlišti Máj komunitní centrum, jehož část mají pronajatou. Řeholníci působí v lokalitě, dříve označované za romské ghetto, kde se před 11 lety šířily pouliční nepokoje.
Odborníci neustále řeší otázku, proč je naše mládež stále víc agresivní. Můžete porovnat vaše pedagogické začátky, kdy jste ještě byl učitelem ve zvláštní škole a současnost?
Už v začátcích jsem si uvědomoval, jak je při výchově dětí důležité být v kontaktu s jejich rodiči. Když si vás rodič váží, přenese to i na dítě a padesát procent práce je uděláno. Míval jsem ve třídě v Ostravě až 70 procent romských dětí a byla to jiná kultura, jiný svět. Neměli jsme tenkrát interkulturní pedagogiku jako dnes. Všechno jsem se učil za pochodu.
Jednou při výuce dílen na mě vytáhl žák zavírací nůž. Bylo to před přestávkou, když ostatní odešli a on jít pryč odmítl a vztekal se. Odzbrojil jsem ho a ten chlapec se nakonec rozbrečel. Po vyučování jsme si spolu dvě hodiny povídali a rozebírali jeho reakci. Pochopili jsme se.
