Tak o tom, že existuje inteligentní mimozemský život, který dokonce navštěvuje naší planetu, nelze dnes vůbec pochybovat, důkazů je až přes příliš mnoho.

Velmi nepřesné. Zaprvé v NZ nejde o prominutí, ale o odpuštění. Zadruhé zná islám boží slitování. Alláh všeslitovný atd. Tvrdit, že náboženství máme jen jako systém hodnot je zcestné. Pokud Bůh není, (Bůh nemůže ex-sistovat viz Heidegger), pak není proč dodržovat boží desatero, když není soudce. Tvrdit, že Bůh neexistuje, je nejen troufalé, ale i hloupé. Ať to tedy dokáže. Tvrdit, že tam, kde je voda, je život, je vrchol. Vznik života se nepodařilo experimentálně zopakovat. Snad tam, kde je voda, je to podmínka naší firmy života, by se dalo akceptovat.

Soudce nesoudce - boží desatero není proč dodržovat: je to soubor velice primitivních a naivních pravidel, kterými nelze řešit žádný komplexní etický problém.

Člověk by měl dodržovat přirozené mravní imperativy, které jsou kolektivním dědictvím druhu homo sapiens, a mají totožnou podobu i obsah ve všech historicky známých komunitách a kulturách. Etika a mravnost nejsou produktem žádného náboženství. Bible nevymyslela a nehlásá žádný systém morálních hodnot, ale jen pavlačový soubor příkazů a zákazů, které zásadně nemají žádné zdůvodnění ani ospravedlnění. Starozákonní Bůh/Jahve/Alláh místo mravnosti vyžaduje pouze poslušnost, jeho přikázání jsou proto de facto nemravná.

Ježíš předběhl svou dobu nejméně o sedmnáct století, když na místo poslušnosti postavil individuální odpovědnost za osobní bilanci. Přiblížil se tak k modernímu kantovskému pojetí etiky. Bohužel ale zůstal bez následovatelů: všechny zločiny křesťanské církve se stejně jako zločiny islámu zakládají na starozákonních příkazech.

Domnívat se, že Bůh neexistuje, není hloupé, nýbrž dokonale logicky podložené. Je to přirozený důsledek faktu, že boží existenci jestě nikdy nikdo nedokázal, a boží NEexistenci dokázat nelze: z logických důvodů není možné prokazovat, že něco není, nestalo se nebo nebylo. Důkazní břímě je vždy výhradně na té straně, která tvrdí, že se věc stala, nebo že existuje. Dokud nemáme důkazy o opaku, neexistence rozumí se sama sebou.

Vznik života experimentálně zopakovat nelze. Experiment v časovém měřítku desítek nebo stovek miliónů let je nerealizovatelný. A vzhledem ke stochastické povaze takto zkoumaného jevu navíc neexistuje sebemenší záruka, že k němu vůbec musí dojít.

Na tvrzení, že tam, kde je voda, je i život, něco je: platí to přinejmenším pro život v nám známé variantě - tedy uhlovodíky a DNA. Omezíme-li definici života striktně na schopnost aktivní interakce, paměti a reprodukce, pak samozřejmě není podmínkou voda ani cokoliv jiného, co stojí v základech života pozemského.