Když si Pavel Hofman jako mladý zootechnik podával za socialismu na tehdejší Ústav památkové péče a ochrany přírody žádost o práci, představoval si, že by se mohl uplatnit třeba v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko a starat se o přírodu.
Léta se mu nikdo neozval, ale když ho nakonec oslovil v roce 1992 už samostatný Památkový ústav, zažil malý šok. Dostal totiž nabídku stát se kastelánem majestátního třeboňského zámku.
Pavel Hofman (64 let)Narodil se v Litoměřicích. Absolvent Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze (dnes Česká zemědělská univerzita) nastoupil po vojně jako zootechnik v JZD Němčice na Prachaticku. Po 15 letech se přestěhoval do Třeboně a od 1. srpna 1992 se stal kastelánem tamního zámeckého komplexu, který patří k největším v Česku. Na konci tohoto roku půjde do důchodu. Je ženatý a má dva dospělé syny. Mezi jeho záliby patří zahrada, příroda a cestování. Na prvním místě stojí Itálie. |
„Zavolali mi, zda bych o to místo neměl zájem. Že se ocitli v situaci, kdy jim nový vybraný kastelán po třech dnech ze zámku utekl. Já ale se svým vzděláním zaměřeným na rostliny a živočichy pomýšlel spíš na přírodu. Tato nabídka pro mě byla bleskem z čistého nebe,“ vzpomíná Pavel Hofman.
Ale protože se o památky zajímal už od dětství, kdy pořádal s bratrem a kamarádem na kole soutěže po stopách historie, a dokonce si na bicykl vyrobil vlaječku s rožmberskou růží, nechtělo se mu zajímavou šanci rovnou zahodit.
Vzal si čas na rozmyšlenou, aby si to srovnal v hlavě a také se poradil s rodinou, zda je pro ni stěhování z Prachaticka do Třeboně přijatelné. A nakonec na nabídku památkářů kývl.
„Lákalo mě zkusit dát rozlehlý zámecký komplex do pořádku. Na rozdíl od města, které už tehdy mělo nový kabát, byl zámek zanedbanou Popelkou. Záhony na nádvoří se krčily za dráty, byly tam staré odpadkové koše, značná část nádvoří byla zarostlá trávou a k tomu ještě ošuntělá fasáda. Areál nabízel jedinou prohlídkovou trasu a spoustu volných prostor, s nimiž se dalo něco podnikat,“ popisuje tmavovlasý vousatý muž s bystrýma očima.
Po úvodní prohlídce se už čerstvý kastelán ani moc nedivil, když mu zámek předávala uklízečka. Do pracovního týmu tam tehdy patřil ještě údržbář, jedna stálá průvodkyně a další dva lidé, kteří měli na starosti Schwarzenberskou hrobku.
„Dneska je to patnáct lidí, ale s tím, že děláme víc věcí. Jednak jsme přibrali od města zámecký park a také vytvořili další dvě prohlídkové trasy. Vznikl víceúčelový schwarzenberský sál, galerie a zámecká kavárna,“ srovnává.
Zkušený třeboňský kastelán se může chlubit i tím, že zavedením adventních prohlídek byl příkladem pro další kolegy. Ty začaly na Třeboni poté, co tu o prázdninách roku 1996 otevřeli druhou prohlídkovou trasu. První je v přízemí a je věnovaná Rožmberkům, ale protože zámek poté patřil Schwarzenbergům, otevřel Hofman jako druhou trasu Soukromá schwarzenberská apartmá.
„A při pátrání v dějinách jsem se dozvěděl, že Schwarzenbergové na Třeboni poměrně často, zejména na začátku 20. století, pobývali o Vánocích. Přijížděli v prosinci, setrvávali tu až do ledna a pak odtud odjížděli na plesovou sezonu do Vídně,“ přibližuje kastelán inspiraci, která ho přivedla k otevření zámku pro návštěvníky i v zimě.
O bílé paní, nočních poplaších a černém kocourovi s rolničkou
O třeboňský zámek se staral pětadvacet a půl roku, na konci prosince odejde do důchodu. V těchto dnech předává zámecký komplex svému nástupci Vítu Pávkovi, který je třeboňským zámkem odkojený, protože tu dělal průvodce už během studií na gymnáziu.
Na zámku neuděláte inventuru za den, v mobiliárním fondu má přes pět tisíc věcí a k tomu ještě několik stovek drobných a krátkodobých předmětů. A každá z těchto věcí teď musí projít rukama nastupujícího kastelána a musí se zkontrolovat, že to, co je v evidenci, skutečně existuje.
Od začátku listopadu už ani Hofman na zámku nebydlí, služební byt uvolnil pro svého nástupce. Do práce teď dojíždí.
„Kastelán nemůže počítat s tím, že bude na zámku bydlet věčně. Proto jsme si před dvanácti lety pořídili chalupu nedaleko Třeboně, kterou jsme si postupně zařizovali a teď se tam nastěhovali. V posledních dnech už jsem spal v zámeckém bytě bez nábytku jen na matraci na zemi,“ říká věcně muž, který si pomalu zvyká na spánek nerušený podivnými zvuky a jevy.
„Neříkal bych tomu strašidla, ale nadpřirozené bytosti. Třeboň je jako rožmberské sídlo spjatá s Perchtou z Rožmberka, dokonce se píše, že po smrti Petra Voka bylo možno bílou paní potkat i v lukách, jak pendluje mezi Krumlovem a Třeboní. Na Třeboni měla být spatřena na dlouhé chodbě ve 40. letech, kdy byl zámek obsazen Němci. Když jsem tu sám nastoupil, zažil jsem velké množství nočních poplachů, pak jsme se ženou říkali, že to je uvítání bílou paní,“ líčí Hofman, který se na zámku v noci setkal i s černým kocourem s rolničkou.
A průvodci v zámecké ubytovně umístěné pod zamčenými depozitáři si kastelánovi zase stěžovali na šoupání nábytkem a hlučný mejdan v kanceláři. Podle jedné jasnovidky je to prý dílo jednooké postavy. „Takže to je další záhadná bytost třeboňského zámku, která by tam měla být dodnes,“ podotýká.
Do práce se vydá naposledy v sobotu 30. prosince. Až skončí, chystá se tři dny odpočívat a dobít si baterky dlouhým spánkem. „A pak můžu pokračovat dál. Mám naplánované studium, četbu a cestování. Chci se věnovat milované Itálii, kde mám procestovaných 29 ze 30 regionů,“ plánuje.
Jako kastelán musel vyrážet na dovolenou mimo hlavní letní turistickou sezonu. Teď se těší, že ho práce nebude v cestování omezovat. Chce také studovat historii Itálie a prohlubovat si jazykové znalosti. Italštinu už umí obstojně, chystá se oprášit i němčinu a angličtinu, tedy řeči, které dlouho nepoužíval.
„Předloni jsem dokončil v Praze školu cestovního ruchu a stal se certifikovaným průvodcem s působností pro celý svět a aprobací na Itálii,“ konstatuje obdivovatel Itálie, kterého země oslovila památkami i náturou svých obyvatel. Nadchlo ho, jak jsou Italové uvolnění a bezprostřední. „Dýchají na vás tu pohodu, žádnou sešněrovanost, to jsou úžasné dovolené,“ dodává Pavel Hofman.
