„Mám rád výzvy a mám rád i město v noci. Když se setmí a vysvitnou hvězdy,...

„Mám rád výzvy a mám rád i město v noci. Když se setmí a vysvitnou hvězdy, vidíte v ulicích jiné lidi než přes den,“ říká Pavel Halva, který je jednou z hlavních postav programu Chceme noční Budějce. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Vyhazovač nemá hosty mlátit, říká muž, který dělal deset let ochranku

  • 3
Pavel Halva je autorem programu Chceme noční Budějce, který výrazně snížil počet výjezdů strážníků kvůli rušení nočního klidu v centru krajského města. „Vidím, že drogy jsou u mladých lidí stále častější,“ upozorňuje muž, jenž pracuje jako vedoucí bezpečnosti v obchodním centru.

O životě v noci mluví jako o své druhé rodině. Sám u vstupů do klubů či barů strávil nespočet nocí. Zažil během nich veselé i nepříjemné zážitky. Ze zkušeností letos 35letý Pavel Halva těžil, když tvořil program Chceme noční Budějce. Ten výrazně snížil počet výjezdů strážníků kvůli rušení nočního klidu.

„Snažil jsem se na problematiku dívat z pohledu všech, zákazníků, obyvatel, majitelů podniků i obsluhy,“ vysvětluje.

Museli někdy strážníci vyjíždět kvůli vám?
Zkušenost s tím, že bych rušil noční klid, zatím nemám. Asi jednou za mnou jela městská policie, protože jsem v centru špatně parkoval.

Deset let jste však pracoval jako ochranka. Co tedy dělat, když přijde problémový host?
Je na posouzení ostrahy, jestli ho pustí dovnitř. U dveří by měl stát bdělý člověk, který dokáže situaci posoudit. Velkými kluby prochází spousta lidí a ochranka u dveří předchází problémům. Pokud někdo dělá nepořádek venku, mohou dotyčného slušně požádat, aby se ztišil, případně ho nevpustit. Když to nepomáhá, mají možnost zavolat strážníky. Kde ostrahu nemají, měl by personál jednou za půl hodinu vyjít ven a podívat se, jestli tam někdo nekřičí.

Není ale hlídání toho, co se děje v ulicích, povinností strážníků?
Vstup má každý podnik. I dveře jsou přece součástí provozovny. Jsou zákazníci, kteří mají tendenci si dovnitř nosit své pití, nebo si ho venku schovávají. Jak to pak vypadá, když tam obsluha aspoň jednou za večer neuklidí? I pro podnik je dobré, aby se obsluha ven podívala. Mít přehled o té ulici nikomu neuškodí. Že se servírka či barman jednou za půl hodiny podívají ven, není nic proti ničemu.

Co byly další změny, do kterých se účastníci programu pustili?
Změn byla spousta, každý musel začít sám u sebe a posuzovali jsme vše individuálně. Například Karaoke Media baru jsem navrhl měřič hluku. Když se něco venku děje, dostane obsluha světelný signál. Jinde instalovali dvojité dveře a prováděli další stavební úpravy.

Jaké by byly vaše rady, kdybych si teď chtěl otevřít bar?
Sešli bychom se na místě a pak se bavili o tom, jestli v okolí bydlí lidé. Pak bych vám poradil, co se dá dělat, aby se hluk nedostal na ulici. Proškolili bychom obsluhu. Není to nic na vysokou školu, jsou to jen zkušenosti z praxe.

Máte z dob, kdy jste dělal ostrahu, nějaké negativní vzpomínky?
Za ty roky praxe v nočním životě se setkáte se situacemi příjemnými i nepříjemnými. Vše nelze řešit slovně. Byly proto chvíle, kdy musel člověk za pomoci chvatů zpacifikovat agresivního útočníka a přivolat hlídku městské či státní policie. Lidé si myslí, že práce ochranky je jednoduchá. Každý večer je ale jiný. Nejdete do práce s tím, že jste připraven na všechno.

Zranil jste se někdy při těch vyhrocených chvílích?
Vybavuji si tržné rány na hlavě nebo třeba utržený úpon v rameni. Ochrana podniku ale není o agresivitě. Vyhazovač není od slova vyhazovat a mlátit. Má upozornit či člověka slušně vyvést, pokud porušuje provozní řád. Ne vždy to ale jde.

V Budějovicích se nakonec provozní doba omezila na pěti místech. Nepřesune se tím problém s hlukem jen o pár metrů dál?
Program byl pro všechny. Některé podniky z něj vypadly, protože opětovně porušovaly jeho pravidla, která jinde fungovala. Je na majitelích, co ve svém okolí tolerují. Myslím, že omezení vzbudí bystrost u těch, kteří nechtěli nic dělat. Vyhláška je pomyslný vykřičník, aby zareagovali.

Bavíme se o alkoholu, který patří k nočnímu životu. Co drogy?
Kdybych řekl, že drogy nejsou součástí nočního života, lhal bych. Vedu si takovou vlastní statistiku a za posledních 10 let se situace rapidně zhoršuje. Z mého pohledu je tak 60 procent lidí pod vlivem alkoholu a zbytek pod vlivem omamné látky. Drogy jsou dostupné a lidé nepřemýšlí, když je užívají.

Nakolik je podle vás pravda, že se dostávají víc k mladším?
To je pravda, je mi z toho smutno.

To pak zhoršuje práci ochrance.
To jste řekl přesně. Upozornit opilého člověka, že něco dělá špatně, je snazší než u někoho pod vlivem drog. Bez zkušeností to navíc hned nepoznáte. Problém jsou heroin, pervitin či extáze. Způsobují neskutečné reakce. Viděl jsem, jak na jednom člověku muselo sedět sedm policistů. Nezpacifikujete ho, i kdybyste měl přes dva metry a 160 kilo.

Pracujete jako vedoucí bezpečnosti v obchodním centru. Kde jste na projekt bral čas?
Šlo to na úkor volného času. Noční život je ale moje druhá rodina. Vyrostl jsem na těch dveřích u klubů. Mám rád výzvy a mám rád i město v noci. Když se setmí a vysvitnou hvězdy, vidíte v ulicích jiné lidi než přes den. Nechtěl jsem, aby to tady vypadalo jako někde na Aljašce, kde není skoro žádný život.

Jste s výsledkem spokojený?
Těší mě, kam až se program dostal, ale jsme na začátku. Poděkování patří městu, městské policii a majitelům podniků, kteří se zapojili a jdou s myšlenkou programu Chceme noční Budějce. Chci s nimi pracovat a posouvat to dál. Myslím, že tady chyběla komunikace a právě to se výrazně zlepšilo.