Ředitel odboru zdravotnictví krajského úřadu Petr Studenovský předloží...

Ředitel odboru zdravotnictví krajského úřadu Petr Studenovský předloží zastupitelům koncepci paliativní péče pro kraj. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Lidé mají mít možnost si vybrat, kde chtějí umírat, říká autor koncepce

  • 1
Příští týden budou krajští zastupitelé projednávat koncepci paliativní péče v jižních Čechách. Jak se má do pěti let rozrůst a zda počítá s dalším hospicem, popisuje šéf krajského odboru zdravotnictví Petr Studenovský.

„Když se zeptáte lidí, kde by si přáli zemřít, osmdesát procent řekne, že doma. Ale přitom je to pravý opak – doma naposledy vydechne jen dvacet procent lidí a osmdesát procent umírá jinde. Nejvíc v nemocnicích a sociálních zařízeních. My chceme, aby měli na výběr. A ten, kdo se rozhodne umřít doma, aby k tomu měl vytvořené služby, jež by mu to umožnily,“ říká vedoucí krajského odboru zdravotnictví Petr Studenovský. Právě on předloží příští čtvrtek ke schválení zastupitelům Koncepci paliativní péče v Jihočeském kraji do roku 2023.

Máte ambice poměr úmrtí doma versus jinde obrátit?
Nechci říkat, že to obrátíme. Ale velkým úspěchem by bylo, pokud to bude přání těch nevyléčitelně nemocných lidí a jejich rodin, a bylo by to půl na půl.

Jak by měla paliativní péče na jihu Čech vypadat?
Jde o to nabídnout takové zdravotní nebo sociální služby, aby bylo území kraje pokryto a aby si z nich mohl samotný pacient případně jeho rodina vybrat. Někde péči doma zvládají sami a potřebují jen poradit, takže jde také o poradny. Další potřebují pomoci s péčí o nemocného, proto potřebujeme terénní domácí péči nebo pečovatelskou službu. A pro náročnější případy chceme, aby na celém území kraje vznikly mobilní specializované paliativní týmy nebo terénní hospicová péče.

Počítáte i s lůžkovou péčí?
Ano, to jsou ještě poslední dvě roviny. Pro případy zhoršení stavu nebo pro nějakou kratší dobu, kdy už péči není možné zvládnout v rodině, chceme postupně vytvořit paliativní lůžka v nemocnicích. Důležitý je i lůžkový hospic. Celý systém by měl být propojený a jeho uživatelé by měli mít na výběr.

Co už funguje a co je třeba dodělat?
Fungují poradny a čtyři poskytovatelé terénní hospicové péče – to je hospic Jordán Tábor, Kleofáš Třeboň, Veronika v Budějovicích a Athelas v Písku. To znamená, že ani mobilní hospicovou péči nemáme v celém kraji. Cílem je mít jeden terénní hospic v každém okrese.

A nebude to pro obyvatele příhraničního Dačicka handicap?
Na Jindřichohradecku je to jinak. Vzhledem k tomu, že je to největší okres v republice a Dačicko a celý východní cíp kraje jsou dobře dostupné z kraje Vysočina, domluvili jsme se při tvorbě koncepce paliativní péče s kolegy z Telče, že nám budou toto území pokrývat oni. Konkrétně jde o obecně prospěšnou společnost Sdílení, která provozuje zdravotní a sociální služby v rodinách už jedenáct let.

Kolik je nyní paliativních lůžek v nemocnicích?
Zatím jsou jen v Jindřichově Hradci. Je jich tam šest, ale pojišťovna hradí pouze dvě. Usilujeme o to, aby platila všechna. Postupně připravujeme vznik paliativních lůžek i v dalších nemocnicích. Nepůjde o žádná celá oddělení o počtu dvacet nebo pětadvacet lůžek. Spíš chceme, aby byla jako v Hradci součástí dlouhodobé péče nebo sociálních lůžek. Mluvíme o pěti až deseti lůžkách v okrese.

Lůžkový hospic by měl zůstat jen v Prachaticích?
Hodně jsme se tím zabývali, koncepce to definitivně neuzavírá. Jsou tam data, která říkají, že v současné době na počet obyvatel a počet lůžek pokrýváme potřebu kraje tímto jedním hospicem. Taky je nutno říct, že prachatický hospic nemá plně využitou kapacitu a průměrná obložnost je asi pětadvacet lůžek ze třiceti. Nikdo neuzavírá možnost vybudovat další kamenný hospic, ale je otázka, kdo by byl jeho investorem a provozovatelem.

Kdy počítáte s dosažením cílového stavu?
Koncepce je napsána s úkoly a opatřeními, co všechno chceme dělat do roku 2023. Je nutné říct, že kraj sice napsal koncepci, přizval k tomu všechny strany, které do toho mají co mluvit, ale není tím rozhodujícím činitelem. Kraj má vytvářet podmínky a případně to finančně nebo jinak podporovat. Můžeme rozšiřovat povědomost občanů, jak a kde mohou využívat paliativní péči, ale jsou i jiní hráči v poli. Musí do toho jít poskytovatelé zdravotních služeb a zdravotní pojišťovny. Koncepce ukazuje cestu, kterou se chceme vydat, ale musíme tu káru táhnout všichni spolu, protože jinak to nedokážeme.

Jaká úskalí mohou pokrytí paliativní péče v kraji brzdit?
Jsou tři. Zaprvé jsou to personální zdroje, které jsou k tomu potřeba, zadruhé dostatečná finanční podpora od zdravotních pojišťoven a ta řetí věc je, zda má, nebo nemá vzniknout zákon o paliativní péči. Já se domnívám, že speciální zákon není třeba a stačilo by novelizovat současný zákon o zdravotních službách k tomu, aby paliativní péče mohla být v republice zajištěna.

Mohou už dnes některé tyto služby sloužit jako vzor pro ostatní?
V oblasti mobilních služeb může být velkým příkladem táborský hospic Jordán, který má terénní složku velmi dobře propracovanou. Myslím si, že velmi slušně pracují i v Nemocnici Jindřichův Hradec ve spolupráci s třeboňským Kleofášem, kde funguje propojení nemocniční a terénní paliativní péče. Hospic v Prachaticích dlouhodobě odvádí velmi dobrou práci na poli lůžkové hospicové péče. Díky němu vznikla i terénní hospicová péče Veronika v Českých Budějovicích a jsem rád, že ji krajské město má.

Umíte vyčíslit konkrétní finanční pomoc kraje poskytovatelům paliativní péče?
Letos jsme rozdělili na podporu mobilní hospicové péče 1,3 milionu korun, na příští rok chystáme 1,8 milionu korun. Další peníze půjdou na vzdělávání lékařského i nelékařského personálu v oblasti paliativní péče a do sociálních služeb, kam jde daleko větší objem peněz než pro terén. Celkem kraj podporuje tyto služby deseti až dvanácti miliony korun ročně, což odpovídá jejich současnému rozsahu.

A po rozšíření do celého kraje?
Kdybychom chtěli pokrýt celý region, spočítali jsme, že na to budeme ve výhledu pěti let potřebovat z krajského rozpočtu kolem patnácti až dvaceti milionů korun.