Loď Sv. Rozálie, která vozí turisty po Malši a Vltavě v historickém centru Budějovic, vyráží při otužileckém silvestrovském koupání na slepé rameno řeky u Sokolského ostrova jako první. Místo vyhlídkové plavby však tentokrát slouží pořadatelům jako ledoborec.
Zrcadlo na hladině se rázem mění na ledovou tříšť ostrou jako žiletky.
„Až vylezu z vody, budu mít oholené i chlupy na lýtkách,“ vtipkuje asi čtyřicetiletý tmavovlasý muž v černých plavkách a klobouku na startu u plovoucí kavárny Vlnna.
Na rozdíl od stovek diváků choulících se na obou březích v mrazivém větru do zimních bund s kapucemi jsou přibývající otužilci u hliníkových žebříků usnadňujících vstup do vody v pohodě.
Nečeká je žádný závod, každý si může v ledové vodě užít podle své chuti a sil. A ti, kteří doplavou k nedalekému plovoucímu pontonu, si mohou vychutnat sklenku sektu.
V pořadí už šestý Lannův silvestrovský ponor vltavský začíná přesně dvě hodiny po poledni a při teplotě vzduchu dva stupně vstupuje do vody s teplotou na nule 93 otužilců. Ukazuje se, že ledová tříšť je pro řadu z nich větší bariérou, než se zdála při pohledu ze břehu.
„Dneska to nebylo nic moc. Udělala se tam silná krusta ledu, a jak se to na mě nahrnulo, moc jsem si nezaplavala. Musela jsem dávat pozor, abych se nepořezala,“ popisuje po výstupu z vody 52letá stavební inženýrka Václava Benešová z Českých Budějovic.
Na tradiční akci dorazila s přáteli z otužileckého hobby oddílu Promrzlé pyjavice. Všichni ve stylových plavkách v námořnických barvách, modrých čepicích a županech s logem spolku. Benešová, která dřív plavala závodně, si chodí vykoupat hlavu kvůli utužení duševního zdraví.
„A když přijedu v pondělí ráno na stavbu, všichni se ptají, co jsem si zase šlehla. Odpovídám, že studenou vodu,“ směje se.
Ale ani Michal Hrdý dlouho ve vodě nevydržel. „Sice jsem takticky počkal, než najede první vlna, která mi ledový příkrov rozbije, ale voda byla mnohem studenější než v předchozích letech. Asi budu muset začít trénovat v řece a nejen doma ve studené sprše,“ plánuje 25letý Hrdý, dealer v kasinu.
Sedmasedmdesátiletý Karel Císař z krajského města si nedovede konec roku bez pobytu ve vodě představit.
„Už odmala jsem se v řece koupal od března do listopadu. V zimě plavu třikrát týdně, chodím k Malému jezu, někdy i do Vltavy, a v létě častěji,“ líčí Císař, který byl před odchodem do důchodu autoklempířem.
