Čtvrtek 9. dubna 2020, svátek má Dušan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 9. dubna 2020 Dušan

V polévkách nám plavali červi, vzpomíná žena na odsun jihočeských Němců

  10:22aktualizováno  10:22
Emma Marxová měla být mezi jihočeskými odsunutými Němci. Nakonec zde s rodinou zůstala. Na konci druhé světové války jí bylo osm let.

Emma Marxová měla být mezi jihočeskými odsunutými Němci. Nakonec zde s rodinou zůstala. | foto: Martin Beneš, MF DNES

Emma Marxová žila spolu s rodiči, bratry a sestrami v Huťském Dvoře u Zvonkové na Šumavě. Byli Němci. Stejně jako všichni ostatní v obci. Proto v roce 1946 museli odejít. Shodou náhod její rodina nakonec v Československu zůstala. Ačkoli nechtěla.

Jako malá dívka zažila útlak, hlad, časté stěhování i smrt bratra, kterého zastřelili. „Všechny ty věci člověka posílí. Jen tak něco mě neskolí. Ale nemůžu říct, že bych vůči někomu cítila zlobu. Dobří i zlí lidé byli mezi Čechy stejně jako Němci,“ líčí žena, která žije s manželem ve Větřní na Krumlovsku.

Jak vzpomínáte na dětství?
Život byl pěkný. Já jsem ale nic jiného neznala, bylo mi osm. Někdo byl bohatší, jiný chudší, my byli asi uprostřed. Měli jsme osm a půl hektaru, takže se nám nežilo špatně.

Řešila se politika také u vás na vesnici?
Ale jo! Právě tam, kde byli lidi chudší, se nechali svést nacionálním socialismem. Sliby byly veliké. Na rovinu říkám, že já jsem tady proto, že tatínek byl v Henlein partei. Maminka nechtěla, aby tam vstoupil, ale nechal se přemluvit. Nikdo nevěděl, jak se to vyvrbí. My jsme neměli ani žádné informace, byli jsme v malé vesnici, neměli jsme ani rádio. Ale pamatuju si, že tatínek na ty jejich schůze nechodil. Ani neměl žádnou funkci, proto nebyl později odsouzený.

Jak jste prožívali konec války?
Rodiče chodili k sousedům poslouchat rádio vysílání z Londýna. My jsme byli děti, o tohle jsme se tolik nezajímali. Pamatuju si, jak k nám po osvobození chodili Američani pro vejce. Byl tam i jeden černoch. Moji sestru houpal na koleni, že prý měl doma taky takovou. Pro nás to bylo dobrodružství, byli jsme zvědaví. Nad naším domem postavili děla. Do konce života nezapomenu na tu ránu, když vystřelili.

Kdy jste zjistili, že půjdete pryč?
Nejdřív zatkli tatínka. On a hajný Paleček byli poslední, koho ze vsi zavřeli. Maminka chtěla, aby utekl za hranice, což bylo kousek. On ale řekl, že nikomu nikdy nic neudělal, tak kam by chodil. Jenže přišli komisaři, prohlíželi celý dům, co se dalo, to si vzali a tatínka odvedli. Nakonec seděl rok a půl. Nesměli jsme pak zamykat.

Věděli jste v roce 1945 o odsunu Němců?
To nevěděl nikdo. Zavíraly se ale školy. Pak odcházely první rodiny. My, kteří jsme zůstávali, jsme se museli starat o dobytek sousedů. Pak to přišlo i na nás. Bylo to 20. srpna 1946. Mohli jsme mít 50 kilogramů, měli jsme takové dvě truhly, které s námi pak léta cestovaly. Byly tam deky, povlečení, oblečení, nádobí, příbory a jídlo. Základní věci. Maminka taky vzala vál, protože dělala hodně z bramborového těsta. Nesměli jsme brát cennosti, ty jsme ale stejně neměli. Pak pro nás přijeli. Já jsem ještě zametla jizbu, dali jsme kočkám smetanu, zamkli jsme, odevzdali klíče a odvezli nás.

Kam jste jeli?
Do Josefova Dolu. Tam nás nashromáždili, naložili na nákladní auto a odvezli do Vyšného u Krumlova. Tam byl lágr. Byli jsme v obrovských konírnách. Jedna rodina vedle druhé. Byli jsme tam čtyři měsíce a deset dnů. Ostatní odcházeli a my zůstávali. Kdyby byl tatínek odsouzený, tak jsme jeli. Poslední transport odjížděl v říjnu a tatínka pustili o tři dny později. V prosinci jsme se dostali do internačního lágru u krumlovského nádraží. Tam to už bylo mnohem lepší. Mohli jsme si tam i topit. A taky jsme dostali koňské maso! Ve Vyšném bylo jídlo hrozné, pamatuju si, jak v polévkách plavali červi. A nezhasínalo se, protože tam byly štěnice.

Mohli jste z tábora ven?
Ne, ale byl tam pan Zika, který si oblíbil mé bratry a oni k němu chodili sekat dříví. A maminka prát. Dávali nám jídlo. Byl to hodný člověk. Z lágru jsme se dostali na Silvestra 1946. Tehdy si nás vybrali na práci. Takže jsme šli do jednoho domku ve Vyšném.

To vás zachránilo, že jste nemuseli jít pryč?
My jsme tu nechtěli zůstat! Všichni příbuzní, kamarádi, známí odešli a my tu zůstali. Mezi lidmi, kteří byli z větší části nepřátelští. Hlavně ti nově přistěhovalí. Starousedlíci byli hodní, pomáhali nám. Táta s bratry chodili do lesa, sestře bylo 14 let, takže už nemohla do školy a šla posluhovat. Já jsem byla mladší a do školy jsem se dostala. Naučila jsem se velmi rychle česky. Ani nevím, jak. Pamatuju si, jak jsme zpívali Čechy krásné, Čechy mé. A já jsem nerozuměla verši „Má duše se touhou pne“. Nechápala jsem, co je to „tou-houpne“.

Ve Vyšném jste už zůstali?
Ne, v květnu 1948 jsme se museli vystěhovat. Šli jsme do jiného domku. Ten jsme si vybílili a upravili. A po třech týdnech nás poslali zase pryč. Tentokrát do kláštera ve Zlaté Koruně. Za pár měsíců opět přišel příkaz, že musíme pryč a do druhého dne se máme sbalit. Neřekli, kam pojedeme, ale že si máme připravit jídlo na několik dní. Naložili nás, odvezli na nádraží a vlakem jsme jeli tři dny.

Tři dny? Kam až jste dojeli?
K jáchymovským dolům. Tam potřebovali lidi, tak nás tam poslali na práci. Tatínek i bratři tam dělali. Staršího bratra pak zastřelili pohraničníci, když přecházel do Německa.

Kolikrát jste se stěhovali?
Jedenáctkrát. Skončili jsme ve Větřní, kde bydlíme dodnes.

Kdy jste se přestala cítit jako občan druhé kategorie?
Dalo by se říct, že nikdy. Trvalo to dlouho. Dostávali jsme potravinové lístky na méně jídla než ostatní, později jsme měli i mzdu o pětinu nižší než Češi za stejnou práci. Občanství jsme dostali až v roce 1953.

Kdy jste znovu viděla váš rodný dům?
Nikdy. Když jsem se tam dostala v roce 1965 spolu se sousedy, kteří byli v Německu, náš dům už tam nestál. Zbourali ho.

Autor:
  • Nejčtenější

Pacientky zatajily kontakt s nakaženými, tvrdí vedení nemocnice

Prachatická nemocnice měla v karanténě kvůli podezření na nákazu koronavirem pět lékařů a 32 sester z jednotky...

Při konfliktu se strážníky v Budějovicích zemřel muž

Tragická událost se stala ve středu kolem sedmé hodiny večerní v Českých Budějovicích. Ve čtvrti Rožnov na Lidické...

Silnější Motor. Do Budějovic míří Čiliak, bude brankářskou jedničkou

Klíčová otázka při sestavování českobudějovického kádru pro extraligu zdá se být vyřešená. Zákulisní informace...

Vzrostlé duby u Hrdějovic někdo pokácel bez povolení

Čtveřici až stoletých dubů stojící u silnice mezi Úsilným a Hrdějovicemi na českobudějovicku někdo před týdnem bez...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Řidič nadýchal 2,5 promile, pivo popíjel i při policejní kontrole

Policejní hlídku v Táboře překvapilo chování řidiče, kterého zastavila v pondělí večer v ulici kpt. Jaroše. Zatímco...

Premium

Klienti versus cestovní kanceláře: jak nepřijít o peníze za zájezd

Cestovní kanceláře jsou zahlceny žádostmi klientů o zrušení zájezdů. Sociální sítě se plní příspěvky nespokojených...

Premium

Ufňukaná generace. Mladí v pandemické panice možná konečně dospějí

Vše zlé může být k něčemu dobré. Dokonce i koronavirus. Magazín Víkend DNES se domnívá, že mladí lidé v pandemické...

Premium

KOMENTÁŘ: Po dvou měsících přijde rozvrat. Nečekejme na pomoc, konejme!

Karanténní prázdniny může ekonomika státu vydržet měsíc. Po dvouměsíčním výpadku už hrozí naprostý rozvrat výroby,...

  • Další z rubriky

Průměrná mzda Jihočechů překročila 30 tisíc korun. Růst se může zpomalit

Jihočeši si v loňském roce na výplatních páskách opět přilepšili. Průměrná mzda byla v kraji téměř 31 tisíc korun. Na...

Hotel nabídl své prostory pro případné nemocné, pomáhat chce i výstaviště

Budějovický hotel Clarion by mohli v případě potřeby zaplnit lékaři a nemocní. „S tím modelem pracujeme, ale zatím tu...

Řidič nadýchal 2,5 promile, pivo popíjel i při policejní kontrole

Policejní hlídku v Táboře překvapilo chování řidiče, kterého zastavila v pondělí večer v ulici kpt. Jaroše. Zatímco...

VIDEO: Muž využil policejního pronásledování a nebezpečně předjížděl

Policisté při hlídce dojížděli řidiče, který na silnici u Českých Budějovic překročil dovolenou rychlost o 40 km/h....

Testujeme 75 mlék Hami. Přihlaste se o ně!
Testujeme 75 mlék Hami. Přihlaste se o ně!

Kojení je tou nejlepší variantou pro všechna miminka, ale může se stát, že z nějakého důvodu musíte přejít na umělou stravu. Výběr je velmi široký, a tak jsme pro vás nachystali testování se značkou Hami.

Najdete na iDNES.cz