Místy nenastoupí do první třídy až čtvrtina dětí, za což v mnoha případech mohou i rodiče. Zamezit jejich zásadnímu vlivu na rozhodování o odkladu povinné školní docházky usiluje náměstek jihočeského hejtmana pro školství a místopředseda parlamentního školského výboru Pavel Klíma, který k reformě odkladů inicioval na Táborsku pilotní projekt.
V říjnu jste začal upozorňovat na to, že se v Česku zneužívají odklady nástupu na základní školu. Jak špatné to u nás je?
Trápilo mě to před mnoha lety už jako ředitele základní školy v Malšicích na Táborsku. Česká republika je rekordmanem v počtu odkladů, ale na jednu stranu je dobře, že jich využíváme. Máme tu děti, kterým odklad docházky pomůže, rozhodně to však nemůže být až ke čtvrtině všech dětí, místy je to dokonce až 35 procent. V jiných státech to bývá maximálně do pěti procent. Jsou však i země, které mají tuto míru na jednom procentu.
Setkáváme se s takovými čísly i na jihu Čech?
Ano, vyšší míru máme v severovýchodní polovině kraje a také na Prachaticku. Sice jsme jako celek jen velmi lehce nad republikovým průměrem, ale jako zřizovatele Pedagogicko-psychologických poraden (PPP) a bývalého ředitele ZŠ mě to zaujalo. Už na začátku roku 2022 jsme vytvořili pracovní skupinu, ale kvůli válce na Ukrajině jsme celý projekt na čas zcela přerušili a vrátili se k němu až na začátku loňského roku.
V čem vidíte hlavní problém současného stavu?
Do stejných tříd se dostává spousta dětí, které jsou vývojově někde jinde. V první třídě to možná až tak nevadí, ale na druhém stupni základní školy už se rozdíly začnou citelně projevovat. Najednou děti mají spolužáky o hlavu větší, ti jsou pak na základce ještě v 16 letech. Přitom kolikrát ani žádný odklad nepotřebovali. Mohou to však být i děti, které mají tak specifické potřeby, že jim ani rok odkladu nepomůže.
Odkladů stále přibývá, trend má zvrátit jihočeský pilotní projekt |
Jak je možné, že tak velké množství dětí dostává odklad?
Dnes mají hlavní slovo rodiče, přitom podle zákona o odkladu rozhoduje buď PPP, Středisko výchovné péče, nebo pediatr. Nechci říkat, že toho vyloženě zneužívají, ale pod celkovou nezralostí dítěte se dá ledacos schovat. Jako důvod se často uvádí logopedický problém či komplikace při soustředění. Přitom je to spíš kvůli tomu, že nejlepší kamarád nastupuje až za rok nebo chtějí počkat na oblíbenou učitelku. Častý argument je také ten, že jim tím prodlouží dětství. Rodič tím však připravuje půdu pro různé vzdělávací či výchovné problémy.
Jak tedy správně s rodiči pracovat?
Na to zatím stále hledáme odpověď. Je ale třeba se na ně zaměřit už v posledním roce předškolní docházky. Přemýšlel jsem, jak to celé uchopit, a společně s ministerstvem školství jsme sestavili pracovní skupinu, v níž jsou také odborníci z PPP či školek, a hledáme cesty, jak komunikovat s rodiči, jejichž děti by měly dostat odklad. Někdy se do toho zapojují také ředitelé škol i školek, ale není v tom zatím žádný systém.
A ten byste tedy chtěli u odkladů zavést?
Přesně tak, vytvořili jsme pilotní projekt na Táborsku, kde chceme společně s PPP vytipovat několik školek a táborská poradna připraví metodu, jak pracovat s rodiči a učiteli v mateřských školách. Už loni na podzim jsme mezi osmi sty dětí vyhledávali jedince ohrožené odkladem, u nichž vyhodnocujeme, jestli ho skutečně potřebují. Také hledáme cesty, jak s nimi přirozeně pracovat, aby se odkladu pokud možno úplně vyhnuly. V ideálním případě už v dubnu by při zápisu mělo být jasné, zda ho potřebují, či nikoliv.
Není dubnový termín zápisů v takovém případě příliš pozdě?
Ještě před sedmi roky byly zápisy v lednu, což bylo podle mě lepší. Pokud se v té době objevily pochybnosti o zralosti dítěte, bylo stále ještě dost času, aby se s dítětem dalo pracovat a připravit ho na první třídu. Přesunem termínu na duben se ale dosáhlo pravého opaku. Ideální je, pokud se s dítětem začne pracovat už v říjnu nebo listopadu. Zásadní je práce učitelek ve školce, které dokážou problémy vypozorovat a následně vše řešit s rodiči.
Co vám zmíněný pilotní projekt dále ukazuje?
Zatím toho mnoho není, jsme přece jen na začátku. Více budeme vědět v květnu poté, co budou zápisy ukončené a my budeme mít výsledky sledovaných dětí. Měsíc je pak budeme vyhodnocovat a v červnu na plánované konferenci představíme výsledky a možná řešení. Chtěli bychom v nich mít i výsledky měkkých technik z tohoto projektu, a to včetně návrhu legislativního řešení. Přílišná volnost při rozhodování v poradnách současné situaci také moc nenahrává, protože rodiče si mohou pro posudek jezdit i do jiných regionů.
Pořád v procesu posuzování stavu dětí musí být nějaký odborník. Jde nám i o to, aby je rodiče nezahlcovali. Musíme se zamyslet i nad tím, jestli při současném posuzování neselhávají, protože každý kraj má jinou metodiku.
Máte připravené možnosti, jak vysokou míru odkladů zákonně omezit?
Pracujeme se čtyřmi cestami. Jedna z nich počítá s úplným zrušením odkladu povinné školní docházky. V takovém případě by byly rovné podmínky pro všechny děti. Ulehčilo by se i zahlceným poradnám, které před zápisy nemají šanci stíhat. Museli bychom ale poctivě vyhledávat děti, které jsou na odklad zralé, aby se pro ně dokázala zavést adekvátní individuální podpora ve třídách. S tím by souvisela i příprava učitelů z mateřinek. Při takové možnosti navíc počítáme, že by děti nedostávaly na vysvědčení známky až do druhého či třetího ročníku, navíc by neměly opakovat první třídu.
Větší rozhodovací pravomoci by však mohly dostat i samotné školy, kam děti z mateřinek míří.
S tím také jedna z dalších variant počítá. Při ní by při zápisech měl daleko větší slovo buď ředitel, nebo jeho budoucí učitel, to ale dnes není možné. Jako ředitele školy mě to vždy mrzelo. O to víc, když jsou teď zápisy elektronické a škola s dítětem prakticky nepřijde do styku. Zápis jsme všichni trochu vnímali i jako slavnostní okamžik.
Jak by se řešila otázka dětí, které mají zdravotní nebo jiný handicap?
Speciálně pro ně, a také pro děti z odlišného sociokulturního prostředí, máme možnost, že by platil odklad pouze u nich. Tím by se výrazně snížil celkový počet odkladů, museli bychom ale dobře z klinického hlediska definovat výjimky. A to si nejsem jistý, jestli by šlo správně dělat. Bylo by to na posouzení odborníků.
A co poslední varianta?
U ní počítáme s tím, že by byly zachované stávající parametry, ale na odklad by měly nárok pouze děti narozené v době letních prázdnin, které jsou na hraně ročníků. Podle mě to ale není úplně šťastná cesta, nedá se při ní s dětmi individuálně pracovat. U této možnosti, stejně jako u prvních dvou, počítáme s tím, že by děti nedostávaly první roky známky a neopakovaly první třídu. Právě tam by se měly učit, jak se mají správně učit, a ne je konfrontovat s tím, že chceme vědomosti za známku. To je pro mě vražda na dětské duši, takový systém dříve nebo později každého žáka demotivuje.
Máte mezi možnostmi nějakého favorita?
Od začátku jsem byl proti zákazu odkladů, ale všichni cítíme, že by nakonec taková varianta přinesla nejlepší řešení. Jsem zároveň příznivcem inkluze, ale nechtěl jsem živelnou formu zavádění, aby se nám nevylidnily speciální školy. Musíme v takovém případě myslet i na ně. Pro mě by za současné situace dávalo největší smysl, pokud by se výrazně zpřísnily podmínky při posuzování udělení odkladu.
Měly by v takovém případě stále hlavní slovo PPP?
Pořád v procesu posuzování stavu dětí musí být nějaký odborník. Jde nám i o to, aby je rodiče nezahlcovali. Musíme se zamyslet i nad tím, jestli při současném posuzování neselhávají, protože každý kraj má jinou metodiku. Možná by stačilo ji sjednotit nebo centralizovat poradny pod ministerstvo tak, jak to funguje u hygieniků.
 |
