S každou ránou těžké palice se země doslova otřese. Skupinky mladých dobrovolníků už od rána pod ostrými slunečními paprsky zatloukají do měkké rašeliny asi metrové kolíky, které slouží jako základ drobných hrázek.
Na nivních lukách pod šumavskou osadou Dobrá na Prachaticku se tento týden střídá asi 60 mladých lidí z celé Evropy, kteří se snaží pomoci s obnovou původních mokřadů v národním parku Šumava. Na místě je mezi pracovníky slyšet hlavně angličtina a denně zvládnou postavit osm malých hrází.
„Naši kolegové nejprve musejí vykopat těžkou a vlhkou zeminu, aby mohli prkenný základ správně usadit. Hrázka se do země zatlouká poměrně dobře, může se dostat klidně až metr a půl hluboko. Problémem jsou ale kořeny, musíme je buď přesekat nebo vytáhnout,“ popisuje postup ekolog Jiří Beneš z Hnutí Duha, které se na obnově mokřadů podílí.
Pak už jen stačí hrázku zahrnout co největší vrstvou zeminy, aby se zvýšila její nepropustnost. Díky tomu se voda v krajině udrží, což pomůže obnově rašelinišť.
Ta v Dobré a jejím okolí zanikala hlavně kvůli masivnímu odvodňování melioracemi v 70. a 80. letech minulého století, kdy se voda z četných potoků sváděla pod zem do betonových kanálů. Pracovníci šumavského parku celé potrubí na jaře letošního roku odstranili.
„Síť odvodňovacích kanálů tu byla docela hustá, celá lokalita má 85 hektarů. To vše jsme rušili i proto, že se tu vyskytuje jeřáb popelavý nebo tetřívek obecný závislý na mokřadních biotopech, které dáváme zpět do původního stavu. Pomáhá to i populaci hmyzu a dalším živočichům vázaným na vodu. Zároveň zadržíme vodu v krajině, a tím se ochlazuje a zavlažuje okolní prostředí,“ vysvětluje smysl výstavby koordinátor projektu Life for Mires Lukáš Linhart ze správy parku.
Postaví 200 hrázek
Od nedaleké silnice vedoucí z Dobré k Černému Kříž se trousí dobrovolníci s dřevěnými latěmi na ramenou. Do večera se musejí podle plánů dostat až ke korytu Teplé Vltavy.
„Jen v lokalitách pod osadou by měli postavit dohromady okolo 200 hrázek. Podílejí se také na mulčování luk, které má vrátit do lokality daleko více druhů travin a rostlin,“ přibližuje terénní pracovnice projektu Life for Mires Eliška Václavíková.
Téměř všichni mladí nadšenci se k obnově mokřadů dostali díky projektu neziskové organizace Na mysli spolupracující s Hnutím Duha, jež organizuje pomoc jako součást Týdnů pro krajinu.
„Obnova rašelinišť je jeden z jejich klasických týdnů a účastní se jich i naši mladí ambasadoři. Když jsme se o programu dozvěděli, s nimi i se Správou NP Šumava jsme začali hledat možnosti užší spolupráce,“ vysvětluje ředitelka Na mysli Viktorie Tenzerová.
Podle ní se zájemci podílejí zejména na přípravě hlavních nebo dokončovacích prací, což je i případ staveb v Dobré. „Většinou nám nabízí práce, které máme šanci zvládnout a jsou pro mladé dobrovolníky zároveň poučné. Máme tu od nich také skvělé zázemí a pořádají pro nás i odborné přednášky,“ doplňuje Tenzerová.
Pro Správu NP Šumava je pomoc dobrovolníků důležitá také tím, že vykrývají termíny, kdy v místě nemůže pracovat firma s těžší technikou. Práce přerušilo rovněž vyvádění mláďat tetřívka obecného, kvůli tomu nebylo možné letos v mokřadech ještě jakkoli zasahovat.
„Po jarním tání jsme tu měli drobné škody a ukázalo se, že je třeba některé hráze ještě dodělat. Teď máme čas až do listopadu, abychom společně práce dokončili,“ říká Linhart.
Louky mezi Dobrou a Teplou Vltavou jsou však jen jednou ze 43 lokalit, na něž se zaměstnanci NP Šumava zaměřují. „Ročně pracujeme asi na patnácti lokalitách a momentálně běží šest dalších revitalizací. Nejvíce práce se tady pod Dobrou udělalo už loni a dnes tu s dobrovolníky dolaďujeme poslední detaily tak, aby obnova mokřadu dopadla podle představ,“ doplňuje Linhart.
Life for Mires je šest a půl roku trvající projekt Správy NP Šumava, který končí v roce 2024. O mokřady se v něm stará společně s Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity. Správa také spolupracuje s bavorskou ochranářskou organizací Bund Schutznatur. Partnerem projektu je Bavorský les, který se podílí zejména na monitoringu.