Letošní jaro je extrémní. Shodují se na tom vodohospodáři, meteorologové i zemědělci a ochránci přírody.
Jižní Čechy přitom patří i se svými rybníky k nejvyschlejším částem republiky. Například řekami Nežárkou nebo Lužnicí protéká mnohem méně vody, než je v tuto dobu běžné.
A na většině území kraje navíc chyběl letos už několikátou zimu po sobě sníh, takže se plní prognózy vodohospodářů o prohlubujícím se suchu.
Už před třemi lety přitom ministři zemědělství a životního prostředí začali mluvit o společné strategii, jak tomu zabránit. V plánu bylo budování dalších velkých přehradních nádrží, které mnohde naráží na odpor ochránců přírody.
Měly se obnovovat i menší, dříve zničené rybníky, vysušené mokřady, znovu zakládat remízky a meze. A začalo se mluvit i o nutnosti zkvalitňování půdy, která je v Česku velmi často utužená a nemá potřebnou vsakovací schopnost.
„Víme, že některé změny bude možné provést jen pomalu. Opatření ale budou nezbytná,“ řekl tehdy ministr životního prostředí Richard Brabec, který resort vede i dnes.
Vznikají meze, aleje, mokřady i nádrže a rybníčky
Jak se ale daří některé plány ministrů prosazovat? MF DNES si nechala zpracovat přehled opatření, která obě ministerstva uskutečnila v jižních Čechách od roku 2015.
„Těch, která je možné financovat, je opravdu celá řada. Z evropských i národních programů, které máme v gesci, podporujeme rozmanité krajinné prvky přispívající k ekologické stabilitě a odolnosti naší krajiny. Především pak k zadržení vody v krajině a protierozní opatření na zemědělské půdě. Ať už to jsou meze, remízy, aleje, mokřady nebo průlehy a terasy na zemědělské půdě,“ popisuje za tiskové oddělení ministerstva životního prostředí Marek Čihák.
Ze získaných údajů například vyplývá, že se za poslední tři roky podařilo v jižních Čechách obnovit téměř 25 hektarů mokřadů a od roku 2015 přibylo v kraji 24 kilometrů remízků nebo alejí. K tomu bylo obnoveno nebo nově vytvořeno také 55 nádrží a rybníčků, které primárně neslouží k chovu ryb.
Celkem ministerstvo přispělo na projekty téměř miliardou korun.
Dalších třináct nádrží se podařilo vybudovat díky financím ministerstva zemědělství. To podpořilo také obnovu pěti mokřadů a 98 hektarů protierozních opatření.
„K těm patří protierozní meze, průlehy, zasakovací pásy, záchytné příkopy nebo větrolamy,“ informuje tiskové oddělení ministerstva.
Zemědělci jsou na lánech nad 15 hektarů povinni střídat plodiny
Kromě projektů, které mají pomoci udržet vodu v krajině, pak ministerstvo životního prostředí podporuje i hledání nových zdrojů vody pro obce a posilování těch už využívaných.
„Je to jeden z nástrojů, kterým aktivně bojujeme s nedostatkem vody v obcích. Jen v Jihočeském kraji se jedná o 55 schválených žádostí za téměř 57 milionů korun. Zájem byl značný, a proto jsme spustili další obdobnou dotační výzvu a výrazně navýšili rozpočet. K dispozici je teď celkem 600 milionů korun,“ říká Čihák.
Další inovací, která souvisí s programem Dešťovka určeným k lepšímu využívání dešťové vody, je pak třeba snaha o přeměnu nepropustných povrchů na propustné. Například v sousedním Německu je tento postup už zcela běžný, v našich končinách se s ním zatím obce seznamují.
„Z poměrně častých konzultací k připravovaným projektům ale odhadujeme, že i u nás bude zájem o taková řešení stoupat,“ dodal mluvčí Marek Čihák.
Podle ředitelky Jihočeské agrární komory Hany Šťastné se změny projevují i na jihočeských polích. „Zemědělci jsou na lánech s rozlohou větší než 15 hektarů buď povinni střídat plodiny, vytvářet biopásy, nebo jsou dotačně zvýhodněni, pokud taková opatření provádějí. A přihlíží se také více na opatření proti erozi, která pole degraduje,“ popisuje Šťastná.
Podle ní mají především samotní zemědělci zájem na tom, aby byly problémy se suchem co nejmenší. Opatření se jim ale musejí vyplatit, což je někdy složité. Sucho navíc zrcadlí komplexní problémy celého českého zemědělství a jeho proměny za poslední roky.
„Ubývá například živočišná výroba, jež ale zajišťuje přísun organické hmoty na pole, která pak lépe zadržují vodu. Ubývá také lidí, kteří v zemědělství pracují. V minulosti, ke které dnes kdekdo vzhlíží, byly výnosy mnohem nižší než dnes. A pokud by se měly snižovat kvůli tomu, aby byla výroba zase extenzivnější, musel by to zemědělcům někdo zaplatit,“ naznačuje Šťastná s tím, že změny v přístupu k zemědělství musí provázet široká debata.
